Subsystém osobní dopravy
Subsystém osobní dopravy je takový dopravní systém, ve kterém jsou přepravními požadavky požadavky na přesun osob (předmětem, objektem přepravy je cestující).
Vývoj směřoval dvěma směry:
– vybavit jednotlivce výkonnějšími dopravními prostředky, aby se jeho přesun zrychlil (osel, kůň, kolo, auto,…)
– budovat veřejnou dopravu vybavením takovými dopravními prostředky, které by uspokojily dopravní potřeby více osob najednou
– 1. směr vyústil do problému individuálního motorizmu (husté dopravní sítě, jejichž úseky jsou přetíženy dopravními proudy s vysokou hustotou a intenzitou).
V hustých městských aglomeracích se proto doporučuje vyloučit dopravu dvěma způsoby:
a.) direktivně (pěší zóny, vymezení zón s omezeným přístupem)
b.) ekonomickými nástroji (určení zón v rámci městské aglomerace, přičemž přístup je podmíněn zaplacením poplatku – mýtné, například v Hongkongu)
– 2. směr – byl založen na budování veřejné dopravy; původně veřejnou dopravu tvořilo velmi omezené množství linek, tras i dopravních prostředků.
– s postupem času se objevily podobné problémy jako u individuálního motorizmu (množství linek, tras, problémy s organizací).
– přestože vývoj šel dvěma směry, setkaly se oba do stejného problému.
Základní charakteristiky osobní dopravy
1.) místo nástupu, přestupu a výstupu (není možné nastoupit všude, např. u letecké nebo námořní dopravy)
2.) úseky, které je možné překonat pouze jediným dopravním prostředkem
3.) cílové chování (odkud, kam, jak rychle, jak pohodlně, jak bezpečně, kdy,…)
