Systém ochrany vkladů v zemích EU
Právní rámec pro ochranu vkladů v zemích EU vytváří směrnice Evropského parlamentu a Rady EU ze dne 30. května 1994 o systémech ochrany vkladů č. 94/19/ES. Podle ní musí v každém členském státě EU existovat systém ochrany vkladů financovaný bankovním sektorem.
Směrnice definuje vklad jako jakýkoli kreditní zůstatek představující peněžní prostředky uložené na účet nebo vyplývající z běžných bankovních transakcí, které musí úvěrová instituce vyplatit podle zákonných a dohodnutých podmínek.
Každý členský stát musí zajistit existenci jednoho nebo více oficiálně uznávaných systémů ochrany vkladů a současně stanovit výjimky a podmínky, za kterých mohou být úvěrové instituce vyjmuty z povinného systému ochrany vkladů. Úvěrové instituce, které nejsou členy oficiálně uznaného systému ochrany vkladů, nejsou oprávněny přijímat vklady.
Úvěrová instituce může být členským státem zbavena povinnosti účastnit se systému ochrany vkladů za předpokladu, že je členem jiného systému, který ji chrání, zajišťuje její likviditu a platební schopnost a tím zajišťuje ochranu vkladatelů minimálně v rozsahu odpovídajícímu oficiálnímu systému ochrany vkladů, pokud platí, že:
- daný systém existoval již dříve a v době přijetí směrnice byl oficiálně uznán,
- systém musí být zaměřen na ochranu vkladů v úvěrových institucích pro případ platební neschopnosti a musí disponovat potřebnými zdroji na výplatu,
- systém nesmí být založen na záruce, kterou přímo poskytuje úvěrové instituci členský stát,
- systém musí v souladu se směrnicí zabezpečovat informovanost vkladatelů.
Pokud úvěrová instituce nesplňuje své závazky vyplývající z členství v systému ochrany vkladů, může být z tohoto systému vyloučena za podmínek stanovených směrnicí, pokud to umožňuje právní řád příslušné členské země.
Směrnice stanovuje, že členské státy EU jsou povinny zajistit, aby právo vkladatelů na náhradu bylo vymáhatelné žalobou.
Podle směrnice mají být souhrnné vklady každého vkladatele pojištěny až do výše 20 000 ECU. V přechodném období do 31. prosince 1999 mohou členské státy zachovat nižší hranici, nejméně však 15 000 ECU. Záruka za vklady musí minimálně odpovídat 90 % souhrnných vkladů tak, aby výše náhrady dosáhla uvedené částky.
V určitých případech, které jsou uvedeny v příloze I směrnice, mohou členské státy vkladatele nebo vklady vyloučit ze záruky nebo jim snížit horní hranici vkladů.
Členské země jsou povinny ověřit, zda pobočka zřízená úvěrovou institucí se sídlem mimo EU má ochranu vkladů v rozsahu stanoveném směrnicí. V opačném případě může členský stát nařídit této pobočce vstup do systému ochrany vkladů existujícího na jeho území.
Z oficiálních systémů ochrany vkladů jsou vyloučeny:
- vklady jiných úvěrových institucí vložené vlastním jménem a na svůj účet,
- prostředky odpovídající definici vlastních fondů podle směrnice o vlastních fondech úvěrových institucí,
- vklady vyplývající z transakcí, při nichž byl vydán odsuzující rozsudek v soudním řízení za trestný čin spojený s legalizací výnosů z trestné činnosti.
