SYSTÉMY MANAŽMENTU VÝROBY

V dnešním mezinárodním podnikání musí podnik přizpůsobit své nástroje podmínkám světového trhu a zároveň zpětně čerpat z mezinárodních zkušeností použitelné poznatky pro rozvoj vlastního řízení výroby.

Manažerské systémy vznikaly pod vlivem rozdílných podmínek, proto se odlišují. Mezi typické manažerské druhy patří:

• a) americký manažment výroby – vyznačuje se individualismem, racionalitou a pragmatismem.
• b) japonský manažment výroby – je protiklad amerického, je korporativní, participační a partnerský.
• c) západoevropský manažment výroby – kombinace amerického a japonského s důrazem na sociální aspekty.

Japonsko

Japonský manažment výroby je charakterizován následujícími skutečnostmi:

• rozvinutý zpracovatelský průmysl, avšak s chudými zdroji surovin. Japonský manažment výroby se orientuje na strategii výroby především inteligentních výrobků vysoké kvality,
• mimořádná pozornost věnovaná zákazníkům,
• organizační a řídící flexibilita (autonomní vnitřní divize), která přináší tržní pružnost a dává šance mnoha dalším vedoucím rozvinout své schopnosti a začít podnikat,
• společná koordinace, propojující výhody centralizace, například poměrně vysoká míra centralizovaných zásahů státu (Ministerstvo zahraničního obchodu a průmyslu – MITI), jehož pokynům se japonské firmy většinou dobrovolně podřizují,
• metody trvalého sjednocování vůle všech pracovníků v podniku – ringi systém – široká účast na spolu-rozhodování prostřednictvím oběhu návrhu rozhodnutí ve všech odděleních vztahujících se k dané otázce až po dosažení sjednoceného stanoviska. Tato praxe je sice zdlouhavá a složitá, ale usnadňuje koordinaci následné realizace. Tento systém zároveň umožňuje využít moudrost celého kolektivu, stimuluje týmovou spolupráci a poskytuje možnost seberealizace všem schopným pracovníkům. Jedná se o řízení zdola nahoru (Bottom Up Management), které na rozdíl od amerického řízení shora dolů (Top Down Management) začíná sběrem nápadů a končí konsenzem.
• systém trvalého pracovního poměru (life time employment) spojený s principem seniority,
• pětiúrovňový vzdělávací systém zahrnující:
  1. školský systém,
  2. státní systém dalšího vzdělávání řídících pracovníků,
  3. vnitrofiremní systém přípravy manažerů i ostatních zaměstnanců,
  4. univerzity v éteru – rozhlasové a televizní vzdělávání,
  5. systém sebevzdělávání,
• flexibilní a racionální adaptace světových poznatků vědy a techniky.

Charakteristika novodobých systémů MV:

Benchmarking – metoda založená na porovnávání vlastních ukazatelů s konkurenty nebo nejlepšími podniky v oboru, která umožňuje rychle získat nejlepší manažerská řešení prostřednictvím exkurzí a studia osvědčených postupů špičkových firem. Klíčový je výběr správného podniku pro srovnávací analýzy, metodika získávání poznatků a jejich adaptace do vlastního manažmentu.

Just In Time (JIT) – optimální manažment výroby by měl zajistit výrobu bez zásob, bez chyb a bez ztráty zákazníků. JIT navazuje na systémy založené na plánování výroby (MRP systém). Podstatou JIT je vyrobit a dodat v přesně stanoveném čase potřebné množství výrobků, v požadované sortimentní struktuře, předem určené kvalitě, na stanovené místo určení, konkrétnímu zákazníkovi, za předem kalkulovanou cenu. Tím je zajištěna prosperita výrobce i spokojenost zákazníka. JIT představuje komplexní a zároveň flexibilní manažerský systém, jehož jádrem je plánování celého logistického okruhu, nikoliv operativní zásahy do chodu výroby. Jedná se o autoregulační systém řízení. Základní principy a předpoklady konstrukce JIT:

1. současná synchronizace výrobního procesu (věcná i časová),
2. propojení předvýrobních, výrobních, obslužných i následných procesů,
3. použití výpočetní techniky ve všech výrobních i řídících činnostech,
4. aplikace modulární a buněčné organizace,
5. integrace celého výrobního systému na bázi CIM nebo jeho novějších verzí,
6. aplikace logistiky,
7. syntéza hmotných, informačních a finančních toků.

Kanban – japonská verze JIT – manažerský systém řízení prakticky bez zásob a skladů, podle konkrétních požadavků zákazníka a hlavně přesně na čas. Zatímco v americkém systému se příkazy „tlačí“ shora dolů – autokratický přístup, přístup tlaku (push), tento japonský systém využívá participativní přístup – přístup tahu (pull). To znamená, že systém je budován tak, aby se postupně vytvořila celá hierarchie zdola nahoru až po přesné uspokojení finální poptávky. Celý proces se „táhne“ finalisty tak, aby se nevyrábělo nic navíc, jen tolik, kolik absorbuje finální produkce přesného určení. Řízení je organizováno jako dvojí, ale opačně směřující tok, kdy od výstupů zpět postupuje informační tok (provozovaně jako pohyb kanbanů, tj. kontejnerů, krabic, palet a dalších přepravek s tzv. kanban kartami, na nichž je označen obsah) a z jeho podnětů opačně postupuje výrobní tok (materiálový tok ve výrobních dávkách až do výrobní finálnosti). Jedná se o synchronizovaný proces bez trvalých operativních zásahů vedoucích pracovníků. Iniciativní podněty se realizují trvale v každé fázi autonomním způsobem s respektem k finálním komerčním potřebám poptávky. Nevýhodou tohoto systému je přesun mnoha dopravních a skladovacích nákladů z výrobců na dodavatele, subdodavatele a veřejný sektor, spolu s ekologickými negativy.

Kaizen – manažerský systém založený na filozofii neustálých, malých, postupných zlepšení – všude a ve všem. Je vybudován na třech hlavních atributech:

1. zdokonalování za pomoci vlastních zdrojů,
2. vycházení z vlastních možností a dispozic,
3. čerpání vlastních prostředků, nákladů a dalších reálií.

Z obsahového hlediska je Kaizen charakterizován pěti „S“:

1. Systém ve všem,
2. Systémová organizace,
3. Systematické udržování čistoty, systematická obsluha, údržba, bezpečnost,
4. Stálá kontrola,
5. Okamžité odstraňování ztrát.

Výhodou systému je, že menší inovační změny vyžadují menší investice a představují nižší riziko neúspěchu.

Lean production – výroba bez všeho nepotřebného (štíhlá výroba). Znamená výrazné snížení prostoru, času, chyb i nákladů ve výrobě. Netýká se však jen samotné výroby, ale celé firmy i její vnější infrastruktury. Subsumuje poznatky CIM, JIT, Kaizen a TQM (Total Quality Management). Je maximálně orientována na zákazníka, úzce s ním a s dodavateli spolupracuje a komunikuje. Charakteristická je decentralizace, autonomnost výrobních jednotek, vysoká profesionalita pracovníků, vysoká kvalita, bezchybnost a spolehlivost, týmová práce, flexibilní výroba, dobře organizovaný a přehledný informační systém a kvalitní manažment.

Expertní systémy (ES) – manažerské systémy s podporou výpočetní techniky, které obsahují:

1. Bázi znalostí – soubor obecných znalostí v dané oblasti,
2. Bázi dat – aktuální znalosti o daném problému získané z odpovědí uživatele,
3. Inferenční mechanismus – jádro expertního systému, využívající bázi znalostí a dat k vytvoření aktuálního modelu problému a hledání řešení,
4. Vysvětlující systém – pomocné algoritmy usnadňující uživateli sledování rozhodnutí a procesu řešení a systému získávání znalostí.

Rozdělení expertních systémů:

• z hlediska obecnosti struktury:
  • problémově orientované – pouze pro konkrétní oblast,
  • prázdné – nezávislé na problému, bez báze znalostí,
  • obecné nástroje pro tvorbu prázdných ES,
  • hotové (uzavřené) aplikace ES.
• z hlediska charakteru řešených úloh:
  • diagnostické – obsahují předem vytvořené variantní řešení, která na základě porovnání se zjištěnými symptomy volí nejvhodnější řešení,
  • plánovací – vytvářejí nová řešení.

Další zahraniční systémy, nové trendy:

• Reengineering (znovu inženýrství)
• Return on Quality (návrat ke kvalitě)
• Rengineering (radikální obnova)
• Turnaround (převrácení situace)
• Budování tzv. dutých korporací, tj. firem, které prodávají výrobky pod svým jménem, ale nevyrábějí je. Například Nike, Benetton. Hlavní náplní těchto firem je navrhování, modelování, marketing, přičemž výrobu zadávají externím firmám podle teritoria s největším odbytem, aby ušetřili na dopravě a skladování.
• Agile Manufacturing (agilní výroba), jejíž předností je rychlá rekonfigurace výrobků, výrobního procesu, softwaru, pracovníků, organizační struktury a celého manažmentu výroby. Je pokračováním štíhlé výroby a zajišťuje úspěšnost výroby i v nejistých a turbulentních podmínkách.
• Budování trvalých transfiremních vazeb; společná tvorba nových produktů (Comakership); společné navrhování (Codesign).

Pružné výrobní systémy

Pružné výrobní systémy představují technologii, která zajišťuje snižování nákladů na jednotku výroby a vyšší kvalitu při současně zdokonaleném manažmentu a zajištění vyšších výnosů. Tyto systémy tvoří jeden nebo více počítačů, jejichž úkolem je přenos řídicích příkazů, povelů k realizaci dopravy, kontrola aktivit na více pracovních místech a systém ovládání materiálového toku. Pružné výrobní systémy představují v současnosti nejefektivnější výrobní systém, který zvyšuje konkurenceschopnost v průmyslu.

V současnosti rozeznáváme tři stupně pružné automatizace definované následovně:

1. pružná výrobní jednotka (Flexible Manufacturing Unit – FMU) – tvoří ji jeden stroj schopný provozu částečně nezávisle,
2. pružná výrobní buňka (Flexible Manufacturing Cell – FMC) – tvoří ji dva či více strojů, všechny operace řídí počítač – přímé číselné řízení (DNC – Direct Numeric Control),
3. pružný výrobní systém (Flexible Manufacturing System – FMS) – sestává ze dvou či více pružných výrobních buněk propojených automatickým dopravním systémem; celý systém řídí centrální počítač (DNS).

Základní charakteristiky pružných výrobních systémů jsou:

• automatizovaný výrobní systém pro středně sériovou výrobu při minimálním čase nastavení,
• skládá se z řady NC strojů propojených automatickým systémem pro manipulaci s obrobky a nástroji,
• řízení centrálním počítačem,
• automaticky provádí funkce jako rozvrh výrobních činností, výběr dílčích programů, přeprava palet, automatické měření.

Aspekty pružnosti jsou:

1. schopnost přizpůsobit se změnám vyráběného sortimentu výrobků či jeho rozšíření,
2. schopnost rozšířit počet typů vyráběných dílů,
3. schopnost rychle reagovat na nové požadavky na vlastnosti výrobků nebo měnící se pracovní postupy.

Podle způsobu uplatnění těchto vlastností rozeznáváme následující úrovně pružných systémů:

1. nepružná automatizovaná výroba – úzce specializovaná, vázaná na jeden výrobní program,
2. automatizované stroje a zařízení – jejich použití je možné jen za značných nákladů,
3. automatizovaná řešení založená na pevném programu – program zadávaný prostřednictvím vyměnitelných nosičů (NC stroje),
4. automatizovaná řešení s možností volby více programů – neřeší optimalizační úlohy,
5. automatizovaná řešení, která samostatně na základě zadaných údajů rozhodují o pracovních postupech, uskutečňují jejich optimalizaci a kontrolu – řízena centrálním počítačem.

Skutečná pružnost výrobních systémů je dána počtem reálných změn (přestavení) strojů, náklady s tím spojenými a časem potřebným k realizaci nezbytné změny.

Hlavním cílem zavedení pružné automatizace je růst produktivity práce, zlepšení kvality výrobků, uvolnění pracovních sil a snížení fyzické a psychické námahy, snížení nákladů, snížení rozpracovanosti výroby, zásob a podobně.

Konkrétní typy pružných výrobních systémů:

• CAD – Computer Aided Design – počítačem podporovaná konstrukce zahrnující vývojové, technologické a konstrukční činnosti a vizualizaci. Zajímá Vás ceník CAD? Podívejte se zde: AutoCAD cena.
• <