Teorie a praxe hospodářské politiky znamená:
– soustavu poznatků o fungování ekonomiky, na jejichž základě stát působí na vývoj hospodářské a sociální sféry.
– smyslem HP je zajišťování a růst životní úrovně ve společnosti a úrovně ekonomiky.
– HP je procesem slaďujícím ekonomické zájmy jednotlivých subjektů a státu jako celku.
– formuluje zákonitosti, které zobecňují četné, ale i protikladné sociální a ekonomické aktivity jednotlivců, skupin a vrstev. Podle identity zájmů se jednotlivci a kolektivy sdružují do struktur, které lze považovat za subjekty HP.
Dva základní přístupy k hospodářství:
1) liberální politika
2) intervencionistická politika
V našich podmínkách se HP formuje v současnosti, kdy se vytvářejí objektivní a subjektivní předpoklady.
Objektivní předpoklady – vznik ekonomických subjektů na základě různých forem vlastnictví, které mají plnou subjektivitu. Stát by měl zasahovat pouze prostřednictvím využívání nepřímých nástrojů.
Subjektivní předpoklady – vytvoření podmínek pro svobodné vyjádření názorů, které iniciuje vznik invencí (nápadů, idejí).
Invence jsou nositeli trvalého zdokonalování forem a metod HP. Praktická HP vychází z teorie HP, která je reprezentována souborem poznatků o řešení základních hospodářských vztahů a zhodnocení praktických zkušeností, jakož i využitím zkušeností jiných, především vyspělých tržních ekonomik. Teorie umožňuje předvídat budoucí chování nositelů HP.
Ve snaze o úspěšnost HP je nezbytné znát cíle praktické HP, vztahy mezi stanovenými cíli, intervence (zásahy) státu odvozené z mechanismu fungování hospodářství, logicko-rozhodovací techniky, způsoby prosazování řešení problémů a možná řešení praktické HP.
Výsledky HP se často liší od původních záměrů. Odchylky a jejich možná náprava vyžadují poznatky o tom, jak k odchylkám dochází, jaký vývoj by bez zásahu státu následoval, jak je možné odstranit nebo snížit negativní důsledky, zda a jaké reakce a problémy vyvolají zvažované intervence státu. HP rozhodnutí jsou vzhledem k vzájemné podmíněnosti sociálně-ekonomických dějů ve své logické struktuře velmi komplexní.
Existuje rozmanitost nositelů bez hospodářských a politických kompetencí, ale s hospodářsko-politickým vlivem. Při rozhodování se obtížně hledá racionální řešení.
Při hledání společných znaků a rozdílů mezi VET a HP je třeba zmínit názor slovenského národohospodáře Rudolfa Brišku – podle něho se národohospodářská věda rozpadá na dvě části:
– NH teorie o typických NH jevech – hledá vzájemné závislosti a zákonitosti, kterými se řídí, chce je pochopit a vystihnout v celku, je to teorie – popisuje a vysvětluje pravidelně se opakující typické hospodářské jevy, hledá jejich příčiny a zákonitosti jejich výskytu.
– NH politika – zkoumá možnosti dosažení stanovených cílů.
