Teorie charakteristických vlastností představuje první systematický pokus porozumět problematice vedení. Je zaměřena na rozpoznání zvláštních charakteristik vedoucího, které předznamenávají úspěch. Znamená výzkum, v němž se zkoumají vedoucí pracovníci. Ústředním motivem výzkumu bylo, že vůdci se rodí, a nejsou vychováváni.
Tato teorie vznikla na počátku 20. století. Předpokládalo se, že úspěšní vedoucí pracovníci mají určité charakteristické rysy. Nepodařilo se však dosáhnout shody vícero názorů. Přesto lze definovat některé charakteristiky, které by vedoucí měli mít:
- inteligence: vedoucí by měl být o něco inteligentnější než jeho podřízení
- iniciativa: schopnost rozpoznat potřebu nějakého zásahu a něco také vykonat. Je spojena s energií a vitalitou člověka.
- sebejistota: víra vedoucího v to, co dělá, a uvědomění si svého místa v podniku i ve společnosti
- „helikoptérová črta“: určitý nadhled nad situací, porozumět jí a pochopit ji
- nadšení: odvaha, představivost, schopnost vycházet s lidmi, odhodlání
Kombinace těchto vlastností je velmi důležitá a rozhodující.
VLASTNOSTI MANAŽERŮ:
- princip prvního dítěte
- ambicióznost
- energie, vytrvalost, schopnost překonávat překážky a zklamání
- perspektivnost (schopnost myslet v dlouhodobých dimenzích)
- orientace na cíl (sledování a vytváření cílů)
- politická aktivita (schopnost diplomatického jednání)
- samotářství (spokojenost s vlastní prací, víra v to, co dělám)
- nezávislost na okolí (schopnost rozlišit podstatné od nepodstatného a nenechat se ovlivnit)
SCHOPNOSTI MANAŽERŮ:
- schopnost pracovat s různorodými lidmi
- pocit komplexní odpovědnosti
- přesně stanovené cíle
- zkušenost s vedením lidí – až v první polovině profesní kariéry
- zkušenosti v několika manažerských funkcích
Názory manažera na podstatu lidí budou ovlivňovat jeho chování a tím i styl vedení, který bude používat bez ohledu na situaci.
