Teorie hraniční produktivity

Teorie hraniční produktivity

„Teorie hraniční produktivity vychází z premisy, že každý výrobní faktor má svou specifickou produktivitu, tj. každý vytváří určitou část produktu, kterou lze měřit. Jednotkou měření je hraniční produkt každého z nich.“

Na základě toho lze relativní podíl práce a kapitálu na výsledcích výroby stanovit tehdy, pokud hraniční produkt vynásobíme počtem jednotek daného výrobního faktoru.

Rozdělování důchodů podle klasické i neoklasické ekonomie je specifickým případem cenové teorie. Důchod závisí na ceně, která se platí za výrobní faktory na příslušném trhu. Velikost důchodů je tedy podmíněna situací na určitém trhu výrobního faktoru, což znamená, že je závislá na vztahu mezi nabídkou a poptávkou po daném výrobním faktoru.

Vlastníci výrobních činitelů, kteří usilují o maximalizaci svých důchodů, mění způsob jejich využití, pokud jim změna přinese vyšší efekt. Pokud se některý výrobní faktor stane vzácným, jeho cena se zvýší. V důsledku toho vzniká, resp. se zvyšuje ekonomická renta všech jednotek příslušného výrobního faktoru v tomto využití. Je třeba mít na paměti, že výrobní faktory budou alokovány mezi různá využití tak, aby se v každém z nich dosáhlo stejného čistého výnosu.

Ve většině případů má rozhodující roli dosažení maximálních peněžních důchodů, ale neplatí to pro každý jednotlivý případ. Rozhodování o využití konkrétního výrobního faktoru může být také vázáno na nepeněžní výhody. Vyšší zisk v daném odvětví přiláká další kapitál, avšak vyšší mzda není zárukou přilákání nových pracovníků, což mohou ovlivnit i skutečnosti jako nezájem o práci či neochota změnit zaměstnání.

Zákon klesající hraniční užitečnosti

Spotřebitel maximalizuje užitek spotřebovávaných statků tehdy, když svůj příjem rozděluje mezi ně tak, aby dosáhl stejného uspokojení z poslední peněžní jednotky vynaložené na každý statek. Spotřebitel bude nejvíce spokojený v situaci, kdy jsme zároveň žízniví i hladoví a máme k dispozici 50 Kč, které můžeme utratit buď za dvě housky, nebo tak, že je rozdělíme v poměru, který zajistí vyváženou míru uspokojení.