Marshallova analýza, jej autorem je Adam Marshall, poskytla podněty k odklonu od imaginárního světa dokonalé konkurence a k zohlednění reálných forem konkurence, tzv. nedokonalých trhů. Nedokonalá konkurence se stala realitou, různé formy monopolu dominovaly v reálném světě a odhalovaly neudržitelnost principů „laissez-faire“ (nechat volný průběh výroby) v existenci obecného trhu, kde jsou kupující a prodávající rovnocenní. Rostl tlak na vytvoření ochrany spotřebitelů.
Kritika volné konkurence
Zlomem v dominantním postavení volné konkurence bylo dílo anglického ekonoma P. Staffa „The laws of returns under Condition“. Výchozím bodem jeho kritiky byly dvě teze teorie volné konkurence:
- konkrétní výrobce nemůže ovlivnit tržní cenu
- konkrétní výrobce musí vyrábět s rostoucími individuálními náklady
Nedokonalá konkurence
Jednotný trh se v reálném světě rozpadá na řadu izolovaných trhů, kde mají jednotlivé firmy izolované postavení a výhody monopolu. Podle tradiční teorie trhu je cena pro podnik dána situací na trhu: hranice růstu produkce v podnicích jsou diktovány strukturou nákladů, ale i poptávkou po výrobě. Zvýšení výroby by mělo vést ke snížení cen – zkušenosti však ukazují opak. Podnik v monopolním postavení reálnou cenu nesnižuje a realizuje monopolně vysoký zisk. Každý podnik má svůj vlastní trh. V dokonalé konkurenci dominuje na trhu jedna cena, v nedokonalé konkurenci má každý podnik vlastní ceny – navzájem nezávislé.
Vzniklá kritická atmosféra vedla ke vzniku 2 základních děl, klasických od Robinsonové, která uvádí, že v dokonalé konkurenci všichni kupující reagují na rozdíly v ceně stejným způsobem, což však není pravda. Robinsonová poukazuje na situace, kdy nejsou splněny předpoklady dokonalé konkurence, čímž argumentuje ve prospěch existence nedokonalé konkurence, kde jsou i mezistupně mezi konkurencí a světem monopolu, tj. různé nedokonalosti. Každý monopolista je omezen elasticitou poptávky, přičemž zohledňuje i substituci jednoho výrobku druhým.
Nedokonalá konkurence může mít 2 různé formy:
- teorie oligopolu popisuje konkurenci malého počtu prodejců určitého zboží, přičemž každý nabízí důležitou část celkové nabídky
- analýza konkurence mezi všemi výrobci lehce diferencovaných výrobků
Chamberlinovy teorie
Podle Chamberlina je oligopol běžný v každé moderní ekonomice. Rozsah konkurenceschopnosti každého je dostatečný na to, aby mohl ovlivnit výstup nebo cenu.
Monopolistická konkurence – každý je prodejcem určitého unikátního produktu. Chamberlinova analýza objasňovala:
- Všechny monopoly jsou omezené alespoň reálnou konkurencí
- Jednotlivé firmy mohou mít v určitém čase reálnou monopolní sílu
Chamberlin „obecnou“ teorii charakterizuje:
- Mezi monopolem a konkurencí neexistuje propastný rozdíl
- Zdůrazňuje heterogenitu výrobků jako sílu působící na trhu
- Zabývá se oligopolem
- Zkoumá prodejní činnost podniku z hlediska necenové konkurence a analyzuje i jiné cíle podniku než jen zisk
Chamberlin klade do centra pozornosti necenovou konkurenci založenou na modifikaci kvality výrobku.
Další představitelé teorie trhu
François Perroux – jako představitel prostorové ekonomie – charakterizuje současnou ekonomiku jako souhrn zjevných či skrytých vztahů mezi vládnoucími a ovládanými, přičemž není důležitý počet podniků ani na jedné, ani na druhé straně. Vládnoucí firmou označuje tu společnost, která v důsledku rozsahu výroby či dominantního postavení na trhu má na své konkurenty zvláštní vliv. Právě tato firma svými aktivitami nutí ostatní firmy na trhu přizpůsobovat se žádoucímu trendu. Současná ekonomická teorie opouští axiom rovnováhy ekonomického systému tržní ekonomiky a místo toho směřuje pozornost k nerovnováze způsobené nefunkční autoregulací ekonomiky tržním mechanismem.
Adam Smith se domníval, že ve stavu konkurence existuje předem daná harmonie mezi soukromými a společenskými zájmy: každý v snažení o zajištění vlastního blahobytu zároveň zabezpečuje svou aktivitou i společenský blahobyt.
