Termín Tlaková výška v leteckém kontextu označuje výšku nad hladinou moře, která je definována atmosférickým tlakem v daném bodě. Je to důležitý pojem v letectví, protože pomáhá určit polohu letadla vzhledem k zemskému povrchu a jiným létajícím objektům. Tlaková výška je určena tak, že atmosférický tlak na této výšce je ekvivalentní tlaku, který by převládal v tomto bodě ve standardní atmosféře.
V leteckých operacích je tlaková výška důležitá pro navigaci a bezpečnost letu. Letadla používají tlakové výškoměry k měření této hodnoty. Tlakový výškoměr je zařízení, které měří okolní tlak a přemění ho na výšku nad hladinou moře. Piloti používají tlakovou výšku ke sledování změn nadmořské výšky během letu, což je podstatné zejména při startu, přistání a létání na různých úrovních.
Standardní atmosféra je referenční atmosférický model, který definuje, jak se mění tlak, teplota a hustota vzduchu se zvyšující se výškou nad hladinou moře. Tlaková výška je tak závislá na aktuálních atmosférických podmínkách v daném bodě a může se měnit v závislosti na změnách tlaku vzduchu v atmosféře.
V letecké komunikaci a navigaci je správné určování tlakové výšky klíčové pro bezpečný let. Piloti a letečtí dispečeři jsou školeni ke správnému používání tlakové výšky a sledování změn této hodnoty během letu. Tlaková výška je nezbytným údajem při plánování letových tras, výpočtu doletu a předcházení kolizím s jinými letadly.
Atmosférický tlak vyjádřený nadmořskou výškou, která odpovídá příslušnému tlaku ve standardní atmosféře.
Výška, která odpovídá tlaku podle standardní atmosféry.
