Trh půdy, renta a rentové vztahy

Úvod

Základem ekonomického života společnosti je nepřetržitá výroba statků a služeb. Prostřednictvím nich lze uspokojovat potřeby lidí. Potřeba je nevědomý či vědomý nedostatek, a právě ona je prvotním podnětem ekonomické činnosti.
K výrobě člověk potřebuje vzácné výrobní faktory (inputy, tj. vstupy). Výroba je proces cílevědomé přeměny výrobních faktorů na statky a služby užitečné pro lidi. K zajištění výroby statků a služeb jsou zapotřebí tři základní výrobní faktory – práce, půda a kapitál.
Půda, trh půdy, renta a rentové vztahy jsou pojmy, které jsem ve své práci charakterizovala, popsala a rozvinula podle obecně platných poznatků z ekonomie – oboru týkajícího se právě této problematiky.

1 Půda

Charakteristika půdy podle zpracované knihy Základy ekonomie a ekonomiky: „Půda je druhým základním výrobním faktorem, i když spolu s přírodními zdroji je výtvorem i darem přírody.“ Člověk používá půdu k výrobě zboží a služeb obdobně jako zdroje energetické a surovinové. Ačkoliv je půda darem přírody, není volným statkem, protože její množství je omezené – tedy patří mezi vzácné statky. To ovlivňuje náklady, celkový produkt, hraniční produkt i ceny zemědělských produktů. Půda je také zdrojem nerostného bohatství.

1.1 Charakteristika půdy

V zpracované knize Základy ekonomie a ekonomiky je půda charakterizována takto: „Půda má různou úrodnost. Ne každá půda má stejnou kvalitu. Na některé lze dosáhnout vyšších výnosů s totožnou námahou než na jiné půdě.“ Výhodná může být i poloha půdy. Lepší je poloha půdy, která se nachází v blízkosti velkých odbytišť zboží.
Protože plocha půdy je ohraničená, je žádoucí obhospodařovat i půdu horší kvality a méně výhodné polohy. Ti, kdo obhospodařují půdu v lepších podmínkách, dosahují výhod oproti těm, kteří hospodaří v relativně horších podmínkách. Tyto rozdíly jsou zdrojem diferenciální renty.

2 Trh půdy

Trh půdy – je (teoreticky) trh, na němž se obchoduje s výrobním faktorem půda. Trh půdy slouží k pronajímání, prodeji a nákupu půdy.

2.1 Půda a její využití

Půda jako výrobní faktor se využívá:

• pro zemědělské účely (kde je hlavním, základním výrobním činitelem),
• pro nezemědělské účely (např. k výstavbě silnic, budov, infrastruktury apod., kde se uskutečňuje podnikatelská činnost),

2.2 Nabídka půdy

Půda a jiné přírodní zdroje svou přirozenou kvalitou a polohou ovlivňují efektivnost výroby jednotlivých firem. Půda je dána přírodou, je kvantitativně i kvalitativně omezená a nereprodukovatelná. Na změnu ceny nemůže nabídka reagovat změnou množství. To znamená, že nabídka půdy má nulovou elasticitu.
„Jednou ze zvláštností půdy je, že na rozdíl od jiných výrobních faktorů je její celková nabídka fixována přírodou a obvykle ji nelze zvýšit, pokud se zvýší cena půdy, ani snížit, když se cena sníží“ – charakteristika renty jako výnosu fixních faktorů podle Paula A. Samuelsona a Williama D. Nordhausa.
Klasickí ekonomové považovali půdu za původní a nevyčerpatelný dar přírody, jejíž celková nabídka je podle definice fixní či zcela nepružná. Cenu tohoto fixního faktoru nazvali renta nebo čistá ekonomická renta.

2.3 Poptávka po půdě

Poptávka po zemědělských produktech podmiňuje poptávku po půdě. Poptávka po půdě je odvozena stejně jako u ostatních výrobních faktorů. Je odvozena od finálních produktů, jež se produkují pomocí výrobních faktorů. Tak jako se vytváří poptávka po obilí, bramborách a jiných produktech z půdy, tak se utváří i poptávka po půdě.
V úsilí dosáhnout zisku požaduje firma výrobní faktor (půdu), protože jí umožňuje vyrobit statek (např. vypěstovat brambory), který jsou spotřebitelé ochotni momentálně nebo v budoucnu koupit.
Křivka poptávky po půdě má strmější tvar, což vyjadřuje skutečnost, že cena výrobního faktoru nereaguje bezprostředně na změny v poptávce po produktech půdy, ale až po určitě době.
„Poptávku po půdě určuje hraniční produkt půdy a příjem z hraničního produktu.“ – určení poptávky po půdě podle zpracované knihy Základy ekonomie a ekonomiky.
Tržní poptávku po půdě získáme grafickým součtem jednotlivých křivek poptávky po půdě všech firem při daných cenách výrobního faktoru – půdy. Ve snaze dosáhnout maximálního zisku se firmy snaží optimálně kombinovat a substituovat všechny tři výrobní faktory – půdu, práci a kapitál, což vyjadřuje konečný tvar křivky poptávky po půdě.
Křivku poptávky po půdě (stejně jako u ostatních výrobních faktorů) na konkurenčních trzích výrobních faktorů určuje dodatečný produkt vytvořený jednotkou daného výrobního faktoru. V zjednodušeném případě jediného výrobního faktoru, při ceně p = 1, platí:
Renta = hraniční produkt půdy
Křivka hraničního produktu půdy tak představuje optimální úroveň poptávky po půdě. Je to tedy křivka poptávky firmy po půdě. Za podmínek dokonalé konkurence se rovná hraničnímu příjmu konstantní cena, která je daná, to znamená:
MRP = p
Za podmínek nedokonalé konkurence má hraniční příjem klesající charakter.

3 Renta

Podle zpracované knihy prof. Ing. J. Lisého, CSc., a kolektivu: „Půda daná přírodou byla v soukromém vlastnictví již při vzniku novodobých států. Ten, kdo chtěl podnikat na půdě, musel si ji pronajmout od vlastníka půdy. Za pronájem se platí pozemková renta, která je ekonomickou realizací soukromého vlastnictví výrobního faktoru – půdy.“
Za pronájem půdy se platí poplatek, který nazýváme renta, resp. čistá ekonomická renta. Je to poplatek za právo užívání půdy či jiného nereprodukovatelného faktoru. Renta není tržní cena. Renta je oceněním toho, co nám daný výrobní faktor přináší.
Charakteristika renty jako výrobního faktoru podle zpracované knihy Ekonomie v nové ekonomice: „Cena půdy jako výrobního faktoru – renta – se určuje jako cena jiných statků vzájemnými vztahy mezi poptávkou po půdě a nabídkou půdy.“
Tržní cena na trhu půdy se vytváří jako rovnovážná cena v bodě E, tam kde se kříží křivka poptávky po půdě s kolmicí nabídky půdy.
Změna poptávky po půdě nevyvolá v příslušném intervalu změnu nabídky půdy, ale změnu ceny. Nabídka na trhu půdy je monopolní. Ekonomickou realizací tohoto monopolu je pozemková renta.
Renta tak závisí na vývoji poptávky po půdě. Podle zpracované knihy Základy ekonomie a ekonomiky tržní mechanismus působí na utváření rovnováhy na trhu půdy: „Pokud se výše renty dostane nad bod rovnováhy, to znamená, že se cena zvýší, firmy ztratí zájem o půdu. Při nezájmu o půdu (protože renta je vysoká) musí vlastníci půdy podnítit zájem nižší cenou. A to bude působit na snižování renty na úroveň rovnováhy – do bodu E.“
Naopak, pokud je renta v bodě rovnováhy (nízká cena), vlastníci nemají zájem nabízet půdu za takto nízkou cenu. Zvýšená poptávka bude tlačit cenu půdy – rentu nahoru až do bodu rovnováhy E.
Tržní rovnováha představuje rovnovážný stav, kde se požadované množství produkce a jejich cena promítají do rovnováhy poptávky a nabídky jako výrobního faktoru, pomocí kterého se produkce vytváří.
Výrobní faktor – půda poskytuje čistou ekonomickou rentu za těchto předpokladů:

• celková nabídka výrobního faktoru je fixní – dokonale nepružná (strana nabídky na trhu půdy má monopol),
• půda se používá jen pro zemědělskou produkci.

Půda není homogenním výrobním faktorem. Její rozdílnosti ovlivňuje:

1. kvalita půdy (ovlivňuje výši nákladů – umožňuje dosahovat vyšších výnosů, snižuje náklady na jednotku produkce, podporuje konkurenceschopnost),
2. poloha půdy (ovlivňuje výsledky podnikání).

3.1 Zdroje nezatížené rentou

Některé přírodní zdroje nemají bezprostředního vlastníka – jsou to zdroje ve společném vlastnictví. Teoretici zabývající se důsledky „vlastnictví nikoho a všech“ upozornili na zásadní problém nezatížení vzácného statku rentou. V těchto případech dochází k závažným problémům v alokaci, které vedou až ke zneužívání zdrojů.
Přírodní zdroje, jež se využívají ve velkém rozsahu, jsou zatíženy velmi nízkou rentou nebo žádnou, nestimulují hospodárné zacházení s nimi, devastují se a vzniká problém znehodnocení životního prostředí a jeho zachování pro budoucí generace. Patří sem například znečišťování ovzduší exhaláty, řek odpadními látkami, kácení pralesů, nepřiměřený rybolov v mořích.
Dvě základní příčiny nezatížení zdrojů rentou:

• neexistence vlastníků, případně nezájem vlastníků o maximalizaci zisku, stanovování nízkých cen zdrojů,
• někdy je nemožné, respektive velmi nákladné měřit využívání zdrojů, proto stát povoluje používat zdroje ve společném vlastnictví bezplatně.

Vztah ke společnému vlastnictví přírodních zdrojů již zaznamenal určité změny. Půda a přírodní zdroje ve společném vlastnictví se převádějí do soukromého vlastnictví. V důsledku negativních dopadů, které jsou nyní násobeny, se zvyšuje intenzita řešení vztahů k přírodním zdrojům.

3.2 Opodstatněnost pozemkové renty

Ke efektivnímu využívání daných zdrojů v ekonomice přispívá zatížení vzácných zdrojů pozemkovou rentou. Mnohé otázky vznikají v souvislosti s využíváním přírodních zdrojů, které se potom týkají i ochrany životního prostředí.

3.3 Cena půdy při prodeji a koupi

Půda je možná nejen pronajímat, ale i prodávat. V tomto případě se mění vlastník. Vyvstává tedy otázka – za jakou cenu prodá půdu její původní vlastník. William Petty (1623–1687), zakladatel tohoto směru ekonomie, vycházel při řešení této otázky z předpokladu generace vlastníků.
Dnes vlastník půdy při jejím prodeji uvažuje tak, aby půdu prodal za částku, která mu po vložení do banky přinese roční úrok odpovídající rentě. V zpracované knize Základy ekonomie a ekonomiky se uvádí: „Při určování ceny půdy při jejím prodeji se vychází z renty, kterou tato půda přináší, a z kapitálové ceny – úroku, který bude přinášet částka peněz získaná prodejem půdy.“
Platí vztah: cena půdy = renta / úroková míra × 100

3.4 Zdanění renty

Renta je příjmem vlastníka půdy. Její zdaněním se snižuje jeho příjem. Daň dopadá na vlastníka výrobního faktoru.
Zdanění půdy se týká vlastníků půdy, stát si z renty odebere část. Pokud stát formou daní odebere část renty vlastníkovi, účinek je stejný, jako by se poptávka po půdě posunula z D na D´. Majiteli výrobního faktoru půdy připadne suma odpovídající bodu E´.
Zdanění renty nemění ekonomické chování jednotlivých subjektů. Domácnosti nereagují, protože pro ně se cena nemění (rovnovážná cena v bodě E). Chování vlastníků půdy se rovněž nemění, protože nabídka půdy je fixní, neelastická. Zdanění neovlivní efektivitu ekonomiky, protože celkový objem produkce se nezmění.

3.5 Státní zásahy v zemědělství

Zemědělství je rizikovým podnikáním. Stát se snaží zajistit jeho spotřebu, protože poskytuje produkty pro výživu obyvatelstva. Stát působí na stabilitu především subvencováním ceny (zásahy do cenového systému).
Stát přispívá výrobcům k ceně určitou částkou (subvencí), spotřebitelé tak mohou nakupovat za nižší ceny. Dalším zásahem je státní intervenční nákup zemědělské produkce – vytvoření rezerv pro neúrodné roky.
Existují i zásahy na nadnárodní úrovni – země patřící do EU společně usilují o zvýšení efektivity zemědělské produkce. Zřizují se i účelové agrární fondy.

4 Rentové vztahy

Rentové vztahy vznikají mezi pronajímatelem a vlastníkem půdy. Ten, kdo chce podnikat na půdě, musí si ji pronajmout od vlastníka. Vlastník poskytne půdu k pronájmu a nájemce musí platit pozemkovou rentu dohodnutou částkou.
Rentové vztahy vznikají:
1. Pokud se jedná o výrobní faktor s úplně neelastickou nabídkou
2. Pokud se půda používá výlučně pro zemědělskou výrobu
Nájemné i renta jsou pravidelnými peněžními příjmy vlastníků statků, které se pronajímají.

4.1 Nájemné

Nájemným rozumíme poplatek za běžně reprodukovatelné užitné hodnoty (např. dům, auto, byt, obchodní prostory apod.). Nájemným se rozumějí takové poplatky, které se vztahují ke statkům vyrobeným lidskou činnost