Mnoho nehod a katastrof na letištích s vyšším provozem bylo způsobeno turbulencí v závěsu, a to i přes řadu všeobecně známých studií a upozornění. Přestože se tyto nehody týkají především lehkých letadel, i vrtulník je zranitelný, pokud se dostane do závěsu jiného letadla. Závěs vytvořený nosnými plochami je úměrný vztlaku, který tyto plochy generují, a úhlu náběhu. Poměr hmotnosti letadla k velikosti nosných ploch rovněž ovlivňuje vzniklý vír. Těžká letadla s malými křídly (tj. s vysokým plošným zatížením) vytvářejí intenzivnější víry. Čím delší a širší jsou nosné plochy letadla, tím větší prostor zabírají vzniklé víry.
Stejný princip platí i pro vrtulníky. Rotor vrtulníku vytváří vzdušné víry podobně jako pevná křídla, a čím větší je hmotnost vrtulníku, tím jsou tyto víry intenzivnější. Rychlost má na vzdušné víry opačný vliv – čím pomaleji letadlo letí, tím intenzivnější vír vzniká. Proto se nejvýraznější víry tvoří při vzletu a přistání.
Vzdušné víry mají tendenci klesat pod letadlo, které je vytváří, a rozšiřovat se do stran. Vítr způsobuje posun vírů svým směrem, jejich pomalý rozpad při slabém větru a rychlý rozpad při silném větru. Je třeba mít na paměti, že směru pohybu vírů nelze vždy přesně předvídat.
Aby se pilot vyhnul turbulenci v závěsu, měl by si zvolit vzletovou nebo sestupovou dráhu nad vzletovou či sestupovou dráhou jiného, většího letadla. Rovněž by se měl vyhnout přeletům přes vzletové nebo přistávací dráhy jiných větších letadel. Velmi nebezpečné je, pokud pilot narazí do vlastního rotorového víru. To může nastat, pokud provádí zatáčku na velmi malém poloměru otáčení a jeho trať letu pokračuje přes místa, kde před chvílí prolétal. Za určitých konstelací letu může dojít i k pádu vrtulníku.
