Účetnictví

Co je účetnictví?

Účetnictví představuje relativně uzavřený a vnitřně uspořádaný systém informací, který poskytuje informace v peněžním vyjádření o hospodářské činnosti podniku a o jejím výsledku. Účetnictví je podnikovou disciplínou, slouží jako nástroj řízení podniku. Informace musí být:

1. relevantní
2. objektivní
3. včasné a aktuální
4. srozumitelné
5. porovnatelné

Finanční účetnictví

Finanční účetnictví má právně stanovený obsah a formu. Cílem finančního účetnictví je podávat věrný a pravdivý obraz o majetkové, výnosové a finanční situaci podniku. Slouží pro výpočet daně z příjmů. Slouží také pro externí uživatele. Finanční účetnictví dělíme na:

1. běžné finanční účetnictví – účetní zápisy vedeme v průběhu účetního období
2. účetní výkazy – účetní závěrka – rozvaha, výkaz zisků a ztrát, příloha

Manažerské účetnictví

Manažerské účetnictví nemá právně stanovený obsah a formu. Jeho údaje slouží pro interní potřeby podniku, jsou méně spolehlivé než finanční účetnictví. Manažerské účetnictví dělíme na:

1. nákladové účetnictví – náklady na výrobky
2. kalkulace – ceny, předběžná, výsledná
3. plánování a rozpočtování
4. finanční kontrola
5. vnitřní kontrola – controlling

Předmět účetnictví

Předmětem účetnictví je zobrazení stavu a změny stavu majetku, závazků, vlastního kapitálu, nákladů, výnosů a hospodářského výsledku. Skutečnosti, které tvoří předmět účetnictví, musí být v účetnictví zobrazeny v tom období, s kterým věcně a časově souvisejí. Účetním obdobím je kalendářní rok.

Funkce účetnictví

Mezi hlavní funkce účetnictví patří:

1. dokumentační funkce – účetnictví eviduje majetek a závazky
2. informační funkce – informace využívají vlastníci, manažeři, zákazníci, finanční věřitelé, dodavatelé, zaměstnanci, vláda, veřejnost, konkurenční podniky
3. kontrolní funkce – slouží pro hodnocení hospodárnosti a rentability
4. rozhodovací funkce – účetnictví je základem pro rozhodování

Právní normy v účetnictví

Účetnictví je upraveno právními normami po formální i věcné stránce:

• zákony a vyhlášky vydávané státem – obchodní zákoník (513/91 Sb.), podnikatelé jsou povinni vést účetnictví a to v rozsahu a způsobem, který stanovuje zvláštní zákon. Zákon o účetnictví 563/91 Sb. Opatření ministerstva financí ČR – účtová osnova, postupy účtování pro podnikatele
• daňové a jiné předpisy – občanský zákoník, zákon o zaměstnanosti
• obecně uznávané účetní zásady národní i mezinárodní účetní zásady (IAS)

Způsoby účtování

Známé způsoby účtování jsou:

1. účtování příjmů a výdajů – zisk se určí jako rozdíl příjmů a výdajů
2. jednoduché účetnictví – eviduje se majetek, závazky a hospodářské operace, zisk se zjišťuje porovnáním vlastního kapitálu na začátku a konci účetního období
3. podvojné účetnictví – předmětem jsou všechny skutečnosti, zaznamenávají se chronologicky v deníku a systematicky v účetní knize

Účetní jednotky

Účetní jednotkou jsou všechny právnické osoby a ty osoby, které podnikají a na daňové účely prokazují výdaje vynaložené na zajištění, dosažení a udržení příjmů.

V soustavě jednoduchého účetnictví účtují:

• podnikatelé, o kterých stanoví zvláštní zákon (živnostníci)
• ostatní fyzické osoby, které prokazují výdaje na daňové účely (lékaři, právníci)
• příspěvkové organizace, jejichž roční objem výdajů nepřesahuje zákonem stanovenou výši
• politické strany a hnutí, občanská sdružení, nadace – pokud nepodnikají a jejich příjmy v předcházejícím roce byly nižší než zákonem stanovený limit
• církve a náboženské společnosti, které mají právní subjektivitu, pokud nepodnikají

Právnické osoby vedou účetnictví od dne vzniku do dne zániku. Fyzické osoby vedou účetnictví po celou dobu podnikání. Účetní jednotka vede účetnictví za podnik jako celek.

Požadavky kladené na účetnictví

Požadavky kladené na účetnictví jsou:

1. úplnost
2. prokazatelnost – schopnost doložit doklady
3. správnost – na základě účtové osnovy se dodržuje uspořádání položek závěrky
4. stálost – v průběhu účetního období se nesmějí měnit způsoby oceňování, postupy odpisování, účtování, uspořádání položek účetní závěrky, jejich obsahové vymezení a postupy při konsolidaci účetní závěrky

Účetní zásady

Hlavní účetní zásady

1. základní – tvoří teoretický základ účetnictví. Nejvyšší zásadou účetnictví je zásada věcného a pravdivého zobrazení reálné finanční situace podniku
2. vyhlášené – obecně závazné, vydávají je nevládní zájmové instituce
3. nevyhlášené – nemají obecnou závaznost

Uznávané účetní zásady

1. zásada účetní jednotky
2. zásada měření pomocí peněžní jednotky – všechny jevy v účetnictví se oceňují v penězích
3. zásada oceňování v historických cenách – aktiva se evidují v pořizovacích cenách
4. zásada neomezené doby trvání podniku – předpokládá se, že podnik bude fungovat i nadále
5. zásada stálé kupní síly peněžní jednotky – účetnictví nezohledňuje inflaci
6. zásada vymezení okamžiku realizace (realizační princip) – výnosy jsou uznány v období, kdy dojde k plnění dodávky, nikoli přijetím úhrady za dodávku
7. zásada věcného a časového přiřazení nákladů výnosům – do účetního období, ve kterém jsou zaúčtovány výnosy, se zaúčtují i náklady
8. zásada aktuálnosti – hospodářský výsledek je rozdílem mezi výnosy a celkovými náklady
9. zásada objektivnosti informací
10. zásada opatrnosti – v účetních výkazech se vykazují možné i když nejisté ztráty, nikoli možné i když nejisté zisky
11. zásada konzistence – údaje jsou porovnatelné
12. zásada významnosti informací
13. zásady pro používání opravných položek
    • opravné položky se tvoří pouze k materiálu, nikoli k závazkům
    • tvoří se na úkor nákladů, rozpouštějí se ve prospěch výnosů
    • tvoří se při dočasném snížení hodnoty majetku
14. zásada zákazu kompenzace – v účetnictví se nesmějí kompenzovat náklady s výnosy a majetek se závazky
15. souvztažnost – jednotlivé hospodářské operace nelze účtovat libovolně, ale jen na jednoznačně určené účty
16. podvojnost – každý účetní případ účtujeme na 2 účty, dvě různé strany a ve stejné částce

Účtová osnova

Účtová osnova je soustava syntetických účtů s závazným číselným a slovním označením uspořádaných podle jejich ekonomického obsahu. Vydává ji Ministerstvo financí ČR. Je založena na desítkovém principu, 10 účtových tříd. Každá účtová třída může mít 10 účtových skupin. Každá účtová skupina může mít 10 syntetických účtů: XXX – syntetický účet – účtová skupina – účtová třída (UT)

• Účty aktiv – stav a změny stavu majetku
• Účty pasiv – stav a změny zdrojů majetku
• Rozvahové účty – 0 – 4 (třída)
• Výsledkové – jednotlivé hospodářské operace
• Účty nákladů – UT 5
• Účty výnosů – UT 6
• Podsouvahové účty – nedodržuje se podvojnost
• Závazkové účty – pouze při otevírání a uzavírání účetnictví
• Skupinové účty – účty, které mají na třetím místě 0, mohou je používat pouze účetní jednotky, které nemají ověřené účetnictví auditorem
• Souvztažné účty – dvojice účtů, na kterou je zaúčtován účetní případ
• Syntetické účty – jsou dány účtovou osnovou
• Analytické účty – vytvářejí se ke konkrétnímu syntetickému účtu a rozvádějí údaje syntetického účtu

Účetní jednotka si na začátku účetního období sestavuje účetní rozvrh, ve kterém uvede pouze ty syntetické účty podle účtové osnovy, pro které má obsahovou náplň. V účetním rozvrhu jsou uvedeny všechny analytické účty. V průběhu roku je možné účetní rozvrh doplňovat.

Účetní zápisy a účetní doklady

Účetní zápisy zaznamenávají účetní případy v účetních knihách. Lze je opravovat tak, aby byl vidět původní zápis. Známé jsou 4 druhy oprav:

1. škrtnutí (přeškrtnutí) chybného zápisu
2. úplné storno – pokud bylo zaúčtováno na špatné účty
3. částečné storno – pokud bylo účtováno na správný účet, ale vyšší částka
4. doplňkový zápis – pokud bylo účtováno na správný účet, ale nižší částka

Formální správnost – zda byla dodržena podvojnost (zaúčtování MD a D):

• kontrola číselné shody mezi časovými a syntetickými zápisy
• kontrola číselné shody mezi údaji syntetické a analytické evidence

Věcná správnost – inventarizace (zjištění skutečného stavu majetku a závazků, porovnává se s údaji z účetnictví, vyčíslují se rozdíly, příčiny rozdílů a inventarizační rozdíly musí být zaúčtovány). Inventura může být fyzická nebo dokladová. Účetní doklad je prvotní záznam hospodářské operace.

Účetní doklady podle obsahu dělíme na:

• externí (faktura, příkaz k úhradě)
• interní (příjemka, výdejka)
• operační
• jednotlivé
• souhrnné, sběrné (hromadný příkaz k úhradě, sběrná faktura)

Účetní knihy

V soustavě podvojného účetnictví:

• deník – účtujeme chronologicky
• hlavní kniha – účtujeme systematicky
• knihy analytické evidence – rozvádějí údaje hlavní knihy

V soustavě jednoduchého účetnictví:

• peněžní deník
• kniha pohledávek a závazků
• kniha sociálního fondu
• pomocné knihy o ostatních složkách majetku a o závazcích z pracovněprávních vztahů

Úschova účetních písemností:

• účetní archiv, v němž jsou všechny písemnosti, které se momentálně nepoužívají k běžnému účetnictví
• vede se archivní kniha
• po uplynutí archivační doby se písemnosti skartují

Bilanční princip

Bilanční princip říká, že k majetku podniku lze přistupovat ze dvou pohledů:

1. jako k formám majetku – aktiva
2. jako ke zdrojům krytí majetku – pasiva (kapitál)

Více o majetku se dozvíte na stránce Dlouhodobý a krátkodobý majetek podniku.

Rozvaha

Rozvaha (bilance) je přehledná a uspořádaná forma peněžního vyjádření majetku podle druhů a podle zdrojů, z nichž majetek pochází, k určitému dni. Druhy rozvah:

1. externí rozvaha – určená k zveřejnění:
   • řádná rozvaha – roční rozvaha – konečná, k poslednímu dni účetního období, je součástí účetní závěrky.
     • individuální rozvaha – sestavuje ji podnik sám za sebe
     • konsolidovaná rozvaha – sestavují ji podniky ve skupině
   • mimořádná rozvaha – sestavuje se nepravidelně: