Veľká hospodárska kríza byla celosvětová ekonomická krize, která začala v roce 1929 a trvala různě dlouho v různých zemích. Postihla téměř všechny státy. Patřila mezi 10 nejdůležitějších ekonomických krizí v novodobé historii lidstva.
Geografický dopad hospodářské krize
Nejtvrdší dopad měla na průmyslově nejrozvinutější státy, včetně Spojených států, Německa, Spojeného království, Francie, Kanady, tehdejšího Československa a Japonska. Postiženy byly oblasti a města po celém světě, zejména ty, jejichž ekonomika byla orientována na těžký průmysl. Výstavba prakticky zcela ustala v USA a dalších zemích. Farmáři a venkovské oblasti trpěly kvůli propadu cen zemědělských produktů o 40–60 %. Pravděpodobně nejtěžší rány utrpěly hornické a dřevařské regiony, neboť v nich prudce poklesla poptávka a existovalo málo alternativních ekonomických aktivit.
Československo bylo postiženo v letech 1929–1933. Jako exportně orientovaná země bylo krize velmi citelná. Zatímco v roce 1923 bylo evidováno 441 000 nezaměstnaných, v únoru 1933 jich bylo již 920 000 (každý třetí dělník byl nezaměstnaný). Cena hlavního exportního artiklu, cukru, klesla o 74 %, příjmy zemědělců poklesly o 40 %, což mělo další negativní dopady na poptávku a podobně.
Vznik krize
Přesné příčiny vzniku krize jsou dodnes předmětem sporů mezi ekonomy. Mezi často uváděné důvody patří například silná expanze nabídky peněz ze strany centrální banky Spojených států amerických (FED). FED zvýšil množství zlatem nekrytých peněz ze 42,1 na 68,8 miliard dolarů v letech 1921–1929, což vedlo k inflaci přibližně 63 % během těchto osmi let.
Pád burzy na Wall Street
24. října 1929 došlo k pádu burzy na Wall Street, tento den je označován jako Černý čtvrtek. Tento den je často považován za začátek krize. Během tohoto kritického týdne FED emitoval téměř 300 milionů dolarů, půjčil vládě dvojnásobek dosud půjčených peněz nákupem vládních cenných papírů a diskontoval dalších přibližně 200 milionů cenných papírů pro členské banky FEDu. Už ke konci roku 1929 (tedy po dvou měsících) se objem cenných papírů držených FEDem více než ztrojnásobil o 375 milionů dolarů.
Prezident Herbert Hoover
4. března 1929 nastoupil do prezidentského úřadu Herbert Hoover, který se prostřednictvím řady opatření snažil ovlivnit hospodářský vývoj. Hoover výrazně navýšil vládní výdaje (například státní deficit vzrostl na 2,2 miliardy dolarů v roce 1931, což bylo několikanásobně více než rozpočtové deficity předtím). V úsilí posílit ekonomiku investovala vláda pod Hooverovým vedením značné prostředky do veřejných prací a velkolepých projektů, jako byla například Hooverova přehrada – v té době největší elektrárna na světě.
Mezi další vládní zásahy do ekonomiky patřilo zvyšování dotací v zemědělství, regulace minimálních cen zemědělských produktů a vykupování přebytečné produkce. V personální politice se spoléhal zejména na odbory a tlačil na zaměstnavatele, aby zvyšovali mzdy. Od konce roku 1929, kdy nezaměstnanost činila 6 %, postupně rostla spolu s neustále rostoucími reálnými mzdami až na 26 % na konci roku 1932.
Revenue Act of 1932
V roce 1932 schválil „Revenue Act of 1932“, kterým výrazně zvýšil daně: daň z nemovitostí se zdvojnásobila, daně z příjmů právnických osob vzrostly o 15 %, daň z příjmu pro některé skupiny vzrostla z 25 % na 63 %. Dále 17. června 1930 prosadil nejvyšší cla v historii USA prostřednictvím Smoot-Hawleyho celní tarify (Smoot-Hawley Tariff Act). Podobná reakce ostatních států světa následně paralyzovala světový obchod.
Řešení krize
Průběh Velké hospodářské krize, způsoby řešení této krize a metody, které vedly k zastavení recese a návratu k růstu, si můžete přečíst na stránce Regulace trhu s cennými papíry.
