Veřejné finance a finanční cíle podniku: metody hodnocení investic

  1. Základní fiskální funkce veřejných financí.

alokační – rozhodování o produkci veřejných statků

– hledání optimálního poměru mezi produkcí soukromých statků a produkcí veřejných statků v rámci veřejných prostředků

stabilizační – dosáhnutí určité míry zaměstnanosti

– snížení inflace a růst ekonomiky

– součinnost NBC a ECB – měnová politika, vývoj inflace

redistribuční – redistribuce příjmů a bohatství s cílem odstranit největší rozdíly v socioekonomickém postavení obyvatelstva

– dosažení stavu považovaného za spravedlivý

  1. Vyjmenujte a popište dílčí finanční cíle podniku.

platební schopnost – podnik má tolik pohotových platebních prostředků, aby mohl včas uhradit splatné závazky, vyjadřuje schopnost krytí závazků peněžními prostředky, což je projevem zdravého finančního hospodaření firmy

likvidita – schopnost přeměnit hodnotu na nejlikvidnější aktivum (peníze). Jedná se o schopnost podniku uhradit platby v budoucích obdobích; čím likvidnější formy majetku podnik má, tím snadněji zajišťuje platební schopnost

likvidita – I., II., III. stupně

ukazatele likvidity využívají stavové veličiny z rozvahy a jsou to poměrové ukazatele – například okamžitá likvidita

rentabilita – ziskovost, resp. schopnost tvořit zisk

stabilita – jako finanční cíl – schopnost podniku zajistit požadovanou úroveň likvidity a rentability, jde o flexibilitu a přizpůsobivost podniku

  1. Vyjmenujte metody hodnocení efektivnosti investic a charakterizujte je.

– statické metody – nezohledňují časový faktor

– dynamické metody – zohledňují faktor času

  1. Metoda výnosnosti investice

Efekt z investice → ZISK (změny objemu výroby Z změny v nákladech se promítají do zisku)

  • umožňuje porovnat projekty s různou dobou životnosti
  • různou výší investičních nákladů
  • a různým objemem výroby
  • nezohledňuje všechny peněžní příjmy, pouze jejich část – zisk (nepočítá s odpisy)
  • faktor času a rozložení zisku v čase

– STATICKÁ METODA – v praxi často využívaná u investic s různou dobou životnosti

2. Metoda doby návratnosti

Doba splácení (DS) – počet období (let), během kterých tok příjmů přinese hodnotu rovnou nákladům na investici

  • Čím je DS kratší, tím je investice výhodnější (DS < doba životnosti investice)
  • nezohledňuje výnosy po době splacení a časové rozložení výnosů během doby splácení
  • vylepšení – metoda pracující s diskontovanými hodnotami (Discounted payback)
  • poskytuje důležité informace o riziku a likviditě investice

3. Metoda čisté současné hodnoty

  • doporučuje se jako základní a primární metoda
  • respektuje faktor času
  • za efekt považuje celý peněžní příjem, nejen účetní zisk
  • rizikem je špatný odhad diskontní sazby a budoucích příjmů

= Bývá doplněna indexem současné hodnoty (profitability index)

  1. Metoda vnitřního výnosového procenta

– hledá se taková úroková míra, při které je projekt ještě přijatelný

  • zohledňuje časovou hodnotu peněz, peněžní příjmy a kapitálové výdaje, svým charakterem se přibližuje metodě ČSH
  • pokud peněžní výdaje v průběhu životnosti projektu (investice) převýší peněžní příjmy → VVP má více řešení
  • Metoda VVP a ČSH mají stejné základní rovnice – ČSH pracuje s diskontní sazbou, VVP předpokládá ČSH = 0 a hledá diskontní sazbu
  • lze počítat pomocí tabulkového procesoru Excel, Lotus
  1. Metoda nákladová

Porovnání průměrných ročních nákladů jednotlivých investičních variant

Roční průměrné náklady:

  • jako součet ročních odpisů
  • součin úrokové sazby a investičního nákladu
  • ostatní roční provozní náklady
  • může být použita pro porovnání variant s stejnou nebo rozdílnou dobou životnosti
  • bere v úvahu rozdíly v délce trvání variant

Náklady spojené s realizací projektu během jeho životnosti nejsou modifikovány vlivem času – toto bývá odstraněno v metodě diskontovaných nákladů

  1. Jaké metody rozpočtování znáte a stručně je popište?

Plánová metoda – nejjednodušší způsob rozpočtování

– opírá se o plánované kalkulované rozpisy ročních plánů a statistiku

– využívá dva druhy informací:

1. údaje o dosahovaném výkonu v předchozích obdobích

2. plánové údaje z podnikového finančního plánu

Normová metoda – ucelený a komplexní souhrn postupů rozpočtování

– založená zejména na operativních kalkulacích a statisticky sestavených normách režijních nákladů

– propojuje s teorií mezních nákladů

Jednorázová metoda – určuje postupné a komplexní sestavování úloh od začátku výroby až po její dodání

– jde o rozpočtování jednorázových jevů

  1. Popište 4 libovolné metody, techniky tvorby finančního plánu.

Metoda poměrových finančních ukazatelů – aplikace vybraných poměrových finančních ukazatelů a předpokládaných tržeb při tvorbě plánové finanční bilance; ukazatele slouží jako „vzorové hodnoty“, které chce podnik v budoucnu dosáhnout

Metoda analýzy bodu zvratu – zkoumá se změna velikosti zisku a prodejních cen výrobků na základě rozpětí fixních nákladů na různý objem prodeje nebo činnosti

Metoda procentuálního podílu na tržbách:

  • jaká aktiva a v jaké struktuře by měl mít podnik v plánovaném období, aby zajistil předpokládaný růst tržeb?
  • kolik kapitálu potřebuje podnik na investice a v jaké struktuře?
  • kolik finančních prostředků vygeneruje podnik ze zisku?

Regresní metoda – plánování jednotlivých položek finanční bilance podniku, které jsou dynamikou růstu tržeb přímo ovlivněny, použitelná pro delší časový horizont plánování

Globální metoda – úzká návaznost na jednotlivé složky věcného plánu podniku, z nichž přebírá „požadovanou“ výši finančních potřeb

  1. Charakterizujte obsah a strukturu finančních plánů (3 výkazy)

Proforma výkazy – souhrnný finanční plán obsahující plánovanou rozvahu (bilanci), plánovaný výkaz zisků a ztrát a plánovaný výkaz peněžních příjmů a výdajů

Plánovaný výkaz zisků a ztrát (výsledovka) – slouží k plánování nákladů a výnosů v jejich druhové struktuře

Výkaz peněžních příjmů a výdajů – zaměřen na identifikaci předpokládaného pohybu peněžních fondů v podniku

  1. Charakterizujte rozpočet Evropské unie (klasifikace finančních prostředků rozpočtu EU,

finanční rámec, principy finančního rámce, vlastní zdroje)

  • nástroj, každý rok schvaluje příjmy a výdaje potřebné pro Evropské společenství
  • do rozpočtu EU přispívají všichni její občané. Umožňuje EU plnit požadavky veřejnosti prostřednictvím činností v oblastech jako např. zemědělská politika, regionální politika, výzkum, životní prostředí, vzdělávání a odborná příprava.

Klasifikace:

  • závazky – pokrývají celkové náklady na zákonné závazky zahrnuté do rozpočtu ve finančním roce
  • platby – prostředky určené na splácení zákonných závazků zahrnutých do rozpočtu
  • diferencované finanční prostředky – prostředky určené na čerpání během více finančních období
  • nediferencované finanční prostředky – prostředky k čerpání v daném roce
  • povinné výdaje – rozpočtový orgán (EP a Rada EU) musí uvést v rozpočtu formou právního závazku na základě závazků vyplývajících ze smluv
  • nepovinné výdaje – nevycházejí z právních závazků (strukturální operace, rozvoj venkova)

Vlastní zdroje ES tvoří:

  • tradiční vlastní zdroje – clo, zemědělské poplatky
  • zdroje založené na dani z přidané hodnoty (DPH) – uplatňována jednotná procentní sazba
  • zdroje založené na hrubém národním důchodu

Víceletý finanční rámec – vymezení vzájemných stropů výdajů a příjmů rozpočtu EU na několik let.

Jednoletý rozpočet EU sestavují ministři členských států a Evropský parlament.

Finanční rámec na roky 2007-2013 je založen na pěti základních principech:

Trvale udržitelný růst – počítá s prostředky na strukturální fondy, vědu, výzkum a vzdělávání

Ochrana a řízení přírodních zdrojů – financování společné zemědělské politiky a politiky životního prostředí

Občané, svoboda, bezpečnost a spravedlnost – podpora evropského občanství, jako jsou mezinárodní výměny mladých lidí, podpora partnerství mezi městy a spolupráce občanské společnosti v oblasti médií a kultury na evropské úrovni

  1. Charakterizujte pojmy čistý pracovní kapitál a peněžní tok – cash flow

Čistý pracovní kapitál – představuje tu část oběžného majetku, která je financována dlouhodobými zdroji. Relativní vyjádření čistého pracovního kapitálu

ČPK v relativním vyjádření = ČPK * 100 / KM, kde: ČPK – čistý pracovní kapitál

KM – krátkodobý majetek

Ukazatel vyjadřuje, jakým procentem se čistý pracovní kapitál podílí na krytí krátkodobého majetku.

Cash flow – ve statické dimenzi je to „volná zásoba“ peněz, které má podnik k dispozici v daném čase

cash flow = čistý zisk + odpisy

Ve dynamické dimenzi z hlediska podnikového managementu je cash flow plánem budoucího pohybu peněžních fondů v podniku nebo rekapitulací minulého pohybu peněz

  1. Vyjmenujte a charakterizujte kategorie finančního řízení podniků
  1. Výsledek hospodaření = Náklady – Výnosy = zisk nebo ztráta
  1. Peněžní toky hotovosti (cash flow) – skutečný pohyb peněžních prostředků

– vyjadřuje změnu stavu peněžních prostředků podniku za určité období

    1. Hrubý – všechny peněžní příjmy a výdaje podniku za dané období
    2. Čistý – kladné saldo peněžních příjmů a výdajů bez investičních nákladů
  1. Úroková míra (sazba) – peněžní částka vyjádřená procentní sazbou ze sumy dluhu (dlužník – věřiteli za dobu trvání dluhu). Zahrnuje:
  1. Časová hodnota peněz – faktor času

je důležité, jak jsou peněžní příjmy a výdaje podniku rozloženy v čase

Z časového hlediska mají peníze, které podnik má k dispozici nyní, vyšší hodnotu než ty, které bude mít v budoucnosti.

Ovlivňuje ji:

  • úroková míra
    • nominální úroková míra – zúročení vkladů a dluhů
    • reálná úroková míra – odměna za půjčku (zboží, peníze), očištěná o vliv inflace; při růstu cen je reálná úroková míra nižší než nominální → všechny důchody