Volatilita
Volatilita představuje tendenci častých, náhlých nebo výrazných odchylek (Aizenman – Pinto, 2005). Jde o vyjádření nejistoty ohledně budoucího vývoje sledované veličiny, která vyplývá z toho, že hodnota dané veličiny v budoucnu nemusí odpovídat očekávané hodnotě, nebo se od ní může dokonce výrazně lišit.
Variabilita a nejistota volatility
Volatilita má dva komponenty: variabilitu (proměnlivost) a nejistotu. Variabilita odpovídá celkovému pohybu hodnot, nejistota pouze pohybu v důsledku neočekávaných a neznámých jevů. Autoři tedy rozdělují volatilitu v určitém časovém intervalu na očekávanou změnu a neočekávanou změnu. Volatilita není bezprostředně sledovatelnou a měřitelnou veličinou, je ji možné odhadnout na základě historických dat.
Volatilita finančních aktiv
U finančních aktiv je volatilita obecně chápána jako míra variability ceny nebo výnosové míry. Nejčastěji se pod tímto pojmem rozumí směrodatná odchylka, respektive rozptyl logaritmických výnosů.
Průměrná a nadprůměrná volatilita
Nárůst volatility znamená kolísání výnosových měr a cen finančních instrumentů. Zvyšuje riziko spojené s emisí, investováním a obchodováním finančních instrumentů. Volatilita významně vzrostla v 80. letech 20. století. Rozlišujeme:
- přiměřenou volatilitu – běžná součást procesu alokace finančních prostředků
- nadměrnou (extrémní) volatilitu – volatilita akciových kurzů, devizových kurzů, úrokových měr – je nežádoucí, protože narušuje plynulé fungování finančního systému (problémy s výkonností ekonomiky)
Nežádoucí účinky nadměrné volatility
Nadměrná volatilita negativně ovlivňuje celou ekonomiku:
- dopad na spotřební výdaje – když klesnou ceny akcií, poklesne hodnota finančního majetku domácností a snižuje se spotřeba
- oslabení důvěry investorů
- negativní vliv na investiční výdaje firem
- zvýšení rizika při investování do akcií, vzhledem k jejich nestabilitě se investice přesouvají do méně rizikových instrumentů, protože většina investorů je rizikově averzní
- malé firmy začínají mít potíže se získáváním akciového kapitálu, protože se více investuje do velkých a známých podniků (malé firmy zůstávají stranou)
- narušení fungování finančního systému
- dochází ke strukturálním změnám i k úpravám regulace – snaží se tento stav odstranit
- mnohé systémy, které fungují dobře při normální volatilitě, nejsou schopné zvládnout extrémní cenové změny
Akciová volatilita
Volatilita je zkoumána především na akciových trzích. Dne 19. 10. 1987 došlo ke krachu cen akcií – Dow Jonesův index klesl o 508 bodů za jeden den, což představovalo největší pokles v historii tohoto indexu. Na akciových trzích rozlišujeme dva typy volatility:
- normální volatilita – běžná variabilita výnosu z akcií
- nadměrná volatilita – jednorázové a náhlé změny ve výnosových měrách (variancech) akciových (finančních) instrumentů
Akciovou volatilitu měříme pomocí četnosti změn extrémních kurzových pohybů – skoková volatilita. Nadměrná volatilita se projevila v druhé polovině 80. let (1986, 1987, 1988) – objevila se také skoková volatilita úrokových sazeb. Vyskytuje se rovněž u devizových kurzů (v minulosti podléhaly devizové kurzy značné vládní kontrole; očekávalo se, že půjde o přechodný jev, ale staly se trvalým fenoménem).
Volatilita úrokových sazeb
80. léta 20. století byla poznamenána restriktivní měnovou politikou a znamenala nárůst inflačních očekávání a odstranění úrokových stropů.
Volatilita úrokových sazeb nepřímo ovlivňuje investiční poptávku firem. Každý investor ji vnímá jako zvýšení rizika, a proto volí přesun portfolia investic do méně rizikových nástrojů. Při vysoké volatilitě úrokových sazeb firmy nákladněji financují své projekty.
Volatilita úrokových sazeb přímo ovlivňuje měnovou politiku. Při vyšší volatilitě dochází ke změně struktury majetku finančních investorů a ke kolísání poptávky po penězích. To představuje náročný úkol při navracení stability měnové politiky.
Volatilita devizových kurzů
Nadměrná volatilita vyvolává nejistotu ohledně výše budoucích zisků, zkomplikují se dlouhodobá investiční rozhodnutí a firmy aktivní v mezinárodním obchodě začnou omezovat své aktivity v oblasti dlouhodobých investičních projektů, protože se obávají o své zisky.
Nadměrná volatilita zásadně snižuje dlouhodobé kapitálové toky, čímž je narušen plynulý (efektivní) pohyb kapitálu na globální úrovni. Realizují se krátkodobé spekulativní kapitálové toky, které negativně ovlivňují měnovou politiku.
