Výrobní činnost podniku
Výrobní činnost zásadně ovlivňuje samotné fungování podniku, jeho postavení na trhu a konkurenční schopnost jeho výrobků. Výrobě je proto věnována maximální pozornost na všech úrovních řízení podniku.
Výroba (V) je část transformačního procesu, tj. konkrétní přeměna výrobních faktorů (vstupů) na výrobky (výstupy). Tato přeměna probíhá jako výrobní proces, který se skládá z celé řady pracovních, automatických i přírodních procesů a je ohraničen časovým intervalem, během něhož se výchozí vstupy přeměňují na výstupy.
Výrobní proces (VP) lze charakterizovat jako tvůrčí proces, jehož funkcí je tvorba užitkových hodnot a představuje hlavní činnost podniku.
Členění výrobního procesu
Mezi základní aspekty jeho členění patří:
1. výrobní program – VP dělíme podle toho, jak se jednotlivé VP podílejí na tvorbě výstupních prvků:
- a) hlavní VP – souhrn operací měnících složení, jakost surovin a materiálů, které přímo vstupují do výrobků a tvoří jejich substanci. Je základem VP v podniku, je v souladu s výrobním plánem
- b) pomocný VP – zajišťuje výrobu výrobků a realizaci výrobků bezprostředně nezbytných pro zajištění chodu hlavního VP, které však nevstupují do výrobků a jen zřídka podnik opouštějí (výroba výrobních pomůcek, údržbářské a opravárenské práce)
- c) vedlejší VP – zajišťuje všechny druhy energií (výroba elektrické energie, stlačeného vzduchu apod.)
- d) přidružený VP – v jeho rámci se realizuje výroba výrobků, která bezprostředně nesouvisí s výrobním plánem nebo výrobním programem podniku
2. komplexnost výrobků dělí VP na:
- a) jednoduché VP – vyrábějí se zde jednoduché výrobky z jednoho druhu výchozího materiálu, jednotlivé činnosti probíhají postupně za sebou
- b) složité VP – vyrábějí se složité výrobky, VP se skládá z několika jednoduchých nebo dílčích VP
3. účast přírody, člověka a techniky – VP dělíme na:
- a) přírodní procesy – výchozí materiál se účelně mění působením přírodních sil
- b) pracovní procesy – pracovní síla působí s použitím nářadí, strojů, zařízení na surovinu tak, aby ji cíleně přeměnila na hotový výrobek. Patří sem zejména VP chemické a mechanické výroby.
- c) automatické procesy – přeměna suroviny na hotový výrobek probíhá působením strojů a zařízení samovolně (bez přímého vlivu člověka)
4. použitá technologie – dle tohoto hlediska rozlišujeme:
- a) těžební technologické procesy – surovina se jednou dostává do styku s pracovní silou a výrobním zařízením
- b) mechanické technologické procesy – nemění se podstata zpracovávané suroviny, mění se její tvar a velikost
- c) chemické technologické procesy – mění se vlastnosti zpracovávané suroviny
- d) biochemické procesy – mění se podstata zpracovávané suroviny vlivem přírodních procesů
- e) energetické technologické procesy – spojeny s výrobou elektřiny, páry, plynu apod.
5. složení výrobků – dle tohoto hlediska dělíme VP na 3 základní výrobní fáze, které se vyznačují technickou, prostorovou a časovou uceleností:
- a) předzhotovující fáze – výchozí materiál a suroviny se zpracovávají na polotovary a polovýrobky určené k dalšímu zpracování
- b) zhotovující fáze – vyrábějí se jednotlivé součástky výrobku
- c) dokončující fáze – činnosti, při nichž se ze součástí a uzlů vyrábějí výrobky
6. způsob a míra opakovatelnosti výroby – VP dělíme na:
- a) přerušovaný – výroba se přeruší v závislosti na organizaci práce nebo potřebách podniku
- b) nepřerušovaný – kontinuální proces obvykle v chemických či hutních výrobách; přeruší se pouze při opravách a ve výjimečných případech
- c) cyklický – opakuje se v pravidelných cyklech, hovoříme o sériovosti výroby
- d) necyklický – jde o sporadickou výrobu, charakteristickou pro kusovou výrobu
Zákonitosti výrobního procesu
Mezi základní zákonitosti výrobního procesu patří:
- proporcionalita – kvantitativní vyváženost mezi jednotlivými složkami VP
- paralelnost (současnost) – možnost současně vyrábět část nebo všechny stejné či odlišné činnosti. Využitím paralelnosti se zkracuje délka výrobního cyklu výrobku, urychluje se přísun výrobků na trh, snižuje se potřeba zásob surovin a materiálů, zkracuje se doba obratu oběžného majetku.
- rytmickost – v pravidelných časových intervalech se vynaloží stejné množství jednotlivých druhů výrobních faktorů a dosáhne se stejné nebo rostoucí množství výroby, tj. jde o stejný a pravidelný průběh VP
- nepřerušitelnost – je projevem uplatnění proporcionality, paralelnosti a rytmičnosti VP. Znamená nepřerušované působení všech komponent VP, kdy výroba nepřestává a jednotlivé operace navazují plynule na sebe.
Typy výroby
Pod typem výroby rozumíme souhrn technologických znaků výroby, které vyplývají z charakteristických rysů a technicko-ekonomické funkce vyráběných výrobků. Jde vlastně o organizační formu výroby charakterizovanou množstvím stejné nebo příbuzné výroby. Typ výroby ovlivňuje celkovou výrobní činnost podniku zejména v následujících oblastech:
- ovlivňuje volbu technologie výroby, strojního zařízení, různých nástrojů, přípravků apod.
- působí na formy organizace VP
- předurčuje míru podrobnosti konstrukční a technologické přípravy, stejně tak rozsah prací souvisejících s vypracováním technologického postupu
- od typu výroby přímo závisí celá organizace řízení VP (zřizování dílen, rozsah řídícího aparátu, metody operativního řízení apod.)
- ovlivňuje kvalifikační strukturu pracovníků
- jednotlivé typy výroby ovlivňují ekonomické výsledky VP, což se projevuje ve stupni využití strojního zařízení (nové stroje, použité stroje), výrobním cyklu, produktivitě práce a výši nákladů
