VÝROBNÍ ČINNOST PODNIKU
Výrobní činnost významně ovlivňuje samotné fungování podniku, jeho postavení na trhu a konkurenční schopnost jeho výrobků. Výrobě je proto věnována maximální pozornost na všech úrovních řízení podniku.
Výroba (V) je část transformačního procesu, tj. konkrétní přeměna výrobních faktorů (vstupů) na výrobky (výstupy). Tato přeměna probíhá jako výrobní proces, který zahrnuje řadu pracovních, automatických i přírodních procesů a je ohraničen časovým intervalem, během kterého se výchozí vstupy mění ve výstupy.
Výrobní proces (VP) lze charakterizovat jako tvůrčí proces, jehož funkcí je tvorba užitkových hodnot a představuje hlavní činnost podniku. Mezi základní aspekty jeho členění patří:
- Výrobní program – VP členíme podle toho, jak se jednotlivé VP podílejí na tvorbě výstupních prvků:
- a) Hlavní VP – souhrn operací měnících složení a jakost surovin, materiálů, které přímo vstupují do výrobků a tvoří jejich substanci. Je základem VP v podniku a je v souladu s výrobním plánem.
- b) Pomocný VP – zabezpečuje výrobu výrobků a realizaci produktů bezprostředně potřebných pro chod hlavního VP, které však nevstupují do výrobků a jen zřídka opouštějí podnik (výroba výrobních pomůcek, údržbářské a opravárenské práce).
- c) Vedlejší VP – zajišťuje všechny druhy energií (výroba elektrické energie, stlačeného vzduchu apod.).
- d) Přidružený VP – v rámci tohoto VP se realizuje výroba výrobků, které bezprostředně nesouvisí s výrobním plánem nebo programem podniku.
- Složitost výrobků člení VP na:
- a) Jednoduché VP – vyrábějí se zde jednoduché výrobky z jednoho druhu výchozího materiálu, jednotlivé činnosti probíhají postupně za sebou.
- b) Složité VP – vyrábějí se zde složité výrobky, VP se skládá z několika jednoduchých nebo dílčích VP.
- Účast přírody, člověka a techniky – VP rozdělujeme na:
- a) Přírodní procesy – výchozí materiál se účelně mění působením přírodních sil.
- b) Pracovní procesy – pracovní síla působí za použití nástrojů, strojů a zařízení na surovinu tak, aby ji cíleně přeměnila na hotový výrobek. Patří sem zejména VP chemické a mechanické výroby.
- c) Automatické procesy – přeměna suroviny na hotový výrobek probíhá působením strojů a zařízení samostatně (bez přímého vlivu člověka).
- Použitá technologie – z tohoto hlediska rozlišujeme:
- a) Těžební technologické procesy – surovina přichází jednorázově do styku s pracovní silou a výrobním zařízením.
- b) Mechanické technologické procesy – nezmění se podstata zpracovávané suroviny, mění se její tvar a velikost.
- c) Chemické technologické procesy – mění se vlastnost zpracovávané suroviny.
- d) Biochemické procesy – mění se podstata suroviny vlivem přírodních procesů.
- e) Energetické technologické procesy – spojeny s výrobou elektřiny, páry, plynu apod.
- Skladba výrobků – z tohoto hlediska členíme VP na tři základní výrobní fáze, které se vyznačují technickou, prostorovou a časovou uceleností:
- a) Předzhotovující fáze – výchozí materiál a suroviny se zpracovávají na polotovary a polovýrobky určené k dalšímu zpracování.
- b) Zhotovující fáze – vyrábějí se jednotlivé součástky výrobku.
- c) Dohotovující fáze – činnosti, při kterých se ze součástí a uzlů vyrábějí hotové výrobky.
- Způsob a míra opakovatelnosti výroby – VP členíme na:
- a) Přerušovaný – výroba se přeruší v závislosti na organizaci práce či potřebách podniku.
- b) Nepřerušovaný – kontinuální proces, obvykle v chemické či hutnické výrobě; přeruší se pouze při opravách nebo ve výjimečných případech.
- c) Cyklický – opakuje se v pravidelných cyklech, jedná se o sériovou výrobu.
- d) Necyklický – sporadická výroba charakteristická pro kusový typ výroby.
Mezi zákonitosti VP patří:
- Proporcionálnost – kvantitativní vyváženost mezi jednotlivými složkami VP.
- Paralelnost (současnost) – možnost současně vyrábět část nebo všechny stejné či odlišné činnosti. Využitím paralelnosti se zkracuje délka výrobního cyklu výrobku, urychluje se dodání výrobků na trh, snižuje se potřeba zásob surovin a materiálů a zkracuje doba obratu oběžného majetku.
- Rytmičnost – ve stejných časových intervalech se vynakládá stejné množství jednotlivých druhů výrobních faktorů a dosahuje se stejné nebo rostoucí množství produkce, tj. jde o pravidelný a standardní průběh VP.
- Nepřerušitelnost – je projevem aplikace proporcionality, paralelnosti a rytmičnosti VP. Zahrnuje plynulé působení všech komponent VP, kdy výroba není zastavena a jednotlivé operace na sebe navazují.
Typy výroby
Typ výroby představuje souhrn technologických znaků výroby, které vyplývají z charakteristických vlastností a technickohospodářské funkce vyráběných výrobků. Jedná se o organizační formu výroby charakterizovanou množstvím stejné nebo obdobné produkce. Typ výroby ovlivňuje celkovou výrobní činnost podniku zejména v následujících oblastech:
- Ovlivňuje výběr technologie výroby, strojního zařízení, různých nástrojů, přípravků apod.
- Má dopad na formy organizace výrobního procesu.
- Určuje míru podrobnosti konstrukční a technologické přípravy a rozsah prací souvisejících s vypracováním technologického postupu.
- Podle typu výroby se přímo řídí organizace řízení VP (zřizování dílen, rozsah řídícího aparátu, metody operativního řízení apod.).
- Ovlivňuje kvalifikační strukturu pracovníků.
- Jednotlivé typy výroby ovlivňují ekonomické výsledky výrobního procesu, což se projevuje ve stupni využití strojního zařízení, výrobním cyklu, produktivitě práce a výši nákladů.
Základním kritériem je míra opakovatelnosti VP. Podle ní rozlišujeme:
- Hromadný typ výroby – převládá výroba jednoho nebo malého počtu výrobků vyráběných ve velkém množství. Charakterizují jej:
- vysoká míra opakovatelnosti,
- vysoký stupeň stálosti výrobního programu,
- využívání speciálních výrobních zařízení určených pro konkrétní výrobky,
- dokonalejší a podstatná dělba práce (reflektující se ve vysoké specializaci pracovníků),
- vysoká úroveň technické přípravy výroby a její podrobné zpracování,
- vysoká úroveň organizace práce a výroby,
- vysoký stupeň mechanizace a automatizace výroby, což vytváří předpoklady pro využití progresivních technologií a zavedení tokové výroby.
- Sériový typ výroby (nejčastější) – výroba několika výrobků postupně v omezeném počtu (sériích) na stejných nebo různých výrobních zařízeních. Hlavní znaky sériové výroby:
- výrobek je charakterem podobný hromadnému výrobku, přičemž při výrobě omezeného množství lze zvýraznit individualitu výrobku a pružněji reagovat na požadavky trhu,
- technická příprava výroby je podobná jako u hromadné výroby, avšak není tak detailní vzhledem k širšímu sortimentu a menšímu rozsahu výroby,
- dělba práce je méně rozsáhlá než u hromadné výroby, což vede k univerzalitě práce pracovníků,
- více se využívají univerzální stroje a nástroje, které lze po menších úpravách přizpůsobit na jiné práce,
- technická základna je obvykle na nižší úrovni než u hromadné výroby,
- nižší je také úroveň produktivity práce,
- organizace výrobního procesu je složitější a nákladnější,
- výrobky jsou vyráběny v sériích, přičemž součástky se zadávají do výroby v dávkách.
Sériová výroba může být dále členěna na:
- velkosériová – nejvyšší stupeň sériové výroby, která se znaky i ekonomickými důsledky nejvíce blíží hromadné výrobě,
- střednosériová – ekonomicky méně výhodná vzhledem ke vzrůstajícím nákladům a nižší produktivitě práce oproti velkosériové výrobě,
- malosériová – nízkou opakovatelností a ekonomickými dopady přibližuje výrobě kusové.
- Kusový typ výroby – nepřetržitost výroby jednotlivých druhů výrobků chybí, případně se opakuje po delším časovém intervalu. Časté střídání výroby různých výrobků a prací. Charakterizují jej:
- jednotlivé hotové výrobky se liší, každý představuje nový druh odpovídající představám konkrétního uživatele,
- každý výrobek vyžaduje samostatnou technickou přípravu výroby, která je rozsáhlá, náročná a nákladná,
- častá přestavba pracovišť a úpravy strojů zvyšují časovou náročnost a přerušení práce,
- pracovníci vykonávají různorodé úkoly, což vyžaduje vysokou univerzalitu a kvalifikaci,
- nejnižší technická úroveň výroby,
- vysoké náklady spojené s uskladněním materiálu a vysokou rozpracovaností výroby,
- nerovnoměrné využívání výrobních zařízení.
Výrobní program
- Souhrn užitkových hodnot určité sortimentní skladby a kvality, které podnik v určitém období vyrábí nebo poskytuje.
- Výrobní program musí splňovat následující předpoklady:
- umožňovat podniku dosáhnout a udržet co nejvyšší podíl na trhu,
- zajišťovat dlouhodobou tvorbu zisku,
- řešit co nejefektivnější využití výrobních faktorů.
- Každý podnik musí odpovědět na tři základní otázky: co vyrábět, jak vyrábět a komu prodávat. Řešení těchto otázek tvoří základ tvorby výrobního programu a jeho dílčích programů, a to:
- výrobního programu (v užším smyslu) – zahrnuje technický výzkum a vývoj nových výrobků a výrobních technologií, inovace výrobků a výroby, plán vyřazování zastaralých výrobků. Řeší tedy otázku „co vyrábět“.
- řídícího programu – odpovídá na otázku „jak vyrábět“, tedy jak realizovat stanovený výrobní program. Zahrnuje řešení otázek podnikové organizace, informačního systému, plánování financí, investic a personální politiky podniku.
- obchodního programu – zahrnuje průzkum trhu, plánování prodeje, rozvoj obchodních metod a různé formy podpory prodeje.
- Odlišit je třeba pojem výrobní plán, který představuje konkrétní realizaci výrobního programu v daném časovém období, tedy jeho konkretizaci v objemu, sortimentu a kvalitě s cílem obvykle maximalizovat zisk. Výrobní plán představuje konkrétní výrobní transformaci základních výrobních faktorů na takový soubor vyrobené produkce, která odpovídá stanovenému cíli.
Výrobní kapacita (VK)
VK (podle Mallerowicze) je schopnost podniku realizovat určité výkony za konkrétní časové období. Tuto schopnost ovlivňují:
- podnikové prostředky a jejich výkony,
- pracovní síla a její schopnosti,
- organizace,
- časový úsek.
Mallerowicz třídí kapacitu podle tří znaků:
- DRUH – rozlišujeme:
- technická kapacita – určena technologickou výkonností podnikových prostředků,
- hospodárná kapacita – taková kapacita, při které jsou náklady na jednotku výkonu minimální.
- OBJEM – kapacita je určována množstvím výroby, rozlišujeme:
- maximální kapacita – dosažená s minimálním časem na přípravu a s minimálními časovými ztrátami při maximální intenzitě výkonu a optimální organizaci; nikdy nemůže být překročena,
- minimální kapacita – využitelná jen v některých výrobách, např. když je výkon požadován pouze v malém rozsahu.
