VÝROBNÍ ČINNOSTI PODNIKU, ANALÝZA OBJEMU VÝROBY, PRODUKČNÍ FUNKCE
Výrobní činnost zásadně ovlivňuje samotné fungování podniku, jeho postavení na trhu a konkurenční schopnost jeho výrobků. Výrobě je proto věnována maximální pozornost na všech úrovních řízení podniku.
Výroba (V) je část transformačního procesu, tj. konkrétní přeměna výrobních faktorů (vstupů) na výrobky (výstupy). Tato přeměna probíhá jako výrobní proces, který zahrnuje řadu pracovních, automatických i přírodních procesů a je ohraničen časovým intervalem, během kterého se východiskové vstupy mění na výstupy.
Výrobní proces (VP) lze charakterizovat jako tvůrčí proces, jehož funkcí je tvorba užitkových hodnot a představuje hlavní činnost podniku. Mezi základní aspekty jeho členění patří:
1. výrobní program – VP dělíme podle toho, jak jednotlivé VP přispívají k tvorbě výstupních prvků:
a) hlavní VP – souhrn operací měnících složení, jakost surovin a materiálů, které vstupují přímo do výrobků a tvoří jejich podstatu. Je základem VP v podniku a je v souladu s výrobním plánem,
b) pomocný VP – zajišťuje výrobu výrobků a realizaci výrobků nezbytných pro chod hlavního VP, které však nevstupují do výrobků a jen zřídka opouštějí podnik (výroba výrobních pomůcek, údržbářské a opravárenské práce),
c) vedlejší VP – zajišťuje dodávky všech druhů energií (výroba elektrické energie, stlačeného vzduchu apod.),
d) přidružený VP – realizuje výrobu výrobků, která přímo nesouvisí s výrobním plánem nebo programem podniku.
2. složitost výrobků rozděluje VP na:
a) jednoduché VP – vyrábějí se zde jednoduché výrobky z jednoho druhu východiskového materiálu, jednotlivé činnosti probíhají postupně za sebou,
b) složité VP – vyrábějí se zde složité výrobky, VP se skládá z několika jednoduchých nebo dílčích VP.
3. účast přírody, člověka a techniky dělí VP na:
a) přírodní procesy – východiskový materiál se účelně mění působením přírodních sil,
b) pracovní procesy – pracovní síla působí při použití nástrojů, strojů a zařízení na surovinu za účelem cílené přeměny na hotový výrobek; sem patří zejména chemická a mechanická výroba,
c) automatické procesy – přeměna suroviny na hotový výrobek probíhá působením strojů a zařízení samočinně (bez přímého vlivu člověka).
4. použitá technologie – podle tohoto hlediska rozlišujeme:
a) těžební technologické procesy – surovina se jednorázově dostává do kontaktu s pracovní silou a výrobním zařízením,
b) mechanické technologické procesy – nezmění se podstata zpracovávané suroviny, mění se její tvar a velikost,
c) chemické technologické procesy – mění se vlastnosti zpracovávané suroviny,
d) biochemické procesy – mění se podstata zpracovávané suroviny působením přírodních procesů,
e) energetické technologické procesy – spojeny s výrobou elektrické energie, páry, plynu apod.
5. skladba výrobků – podle tohoto hlediska dělíme VP do tří základních výrobních fází, které se vyznačují technickou, prostorovou a časovou uceleností:
a) předzhotovující fáze – zpracování východiskového materiálu a surovin na polotovary a polovýrobky určené k dalšímu zpracování,
b) zhotovující fáze – výroba jednotlivých součástek výrobku,
c) dohotovující fáze – činnosti, při nichž se ze součástí a uzlů vyrábějí hotové výrobky.
6. způsob a míra opakovatelnosti výroby – VP dělíme na:
a) přerušovaný – výroba se přerušuje podle organizace práce nebo potřeb podniku,
b) plynulý – kontinuální proces, obyčejně v chemickém či hutním průmyslu; přerušuje se pouze při opravách a výjimečně,
c) cyklický – opakuje se pravidelně v cyklech a hovoříme o sériovosti výroby,
d) necyklický – sporadická výroba charakteristická pro kusovou výrobu.
Mezi zákonitosti VP patří:
1. proporcionalita – kvantitativní vyváženost mezi jednotlivými složkami VP,
2. paralelnost (souběžnost) – možnost souběžné výroby částí nebo všech stejných či různých činností. Využitím paralelnosti se zkracuje délka výrobního cyklu výrobku, urychluje doplňování výrobků na trh, snižuje se potřeba zásob surovin a materiálů a zkracuje doba obratu oběžného majetku.
3. rytmičnost – v pravidelných časových intervalech se vynakládá stejné množství jednotlivých druhů výrobních faktorů a dosahuje se stejné nebo rostoucí množství produkce, tedy jde o pravidelný a stejný průběh VP,
4. nepřerušitelnost – projev uplatňování proporcionality, paralelnosti a rytmičnosti VP; znamená nerušený průběh všech komponent VP, kdy výroba nebývá přerušována a jednotlivé operace na sebe plynule navazují.
Typy výroby
Pod typem výroby rozumíme souhrn technologických charakteristik výroby vyplývajících z jednotlivých znaků a technickohospodářských funkcí vyráběných výrobků. Jedná se tedy o organizační formu výroby charakterizovanou množstvím stejné či podobné produkce. Typ výroby ovlivňuje celkovou výrobní činnost podniku hlavně v následujících oblastech:
– ovlivňuje volbu výrobní technologie, strojního zařízení, různých nástrojů, přípravků apod.,
– působí na formy organizace výrobního procesu,
– určuje míru detailnosti konstrukční a technologické přípravy, stejně jako rozsah prací souvisejících s vypracováním technologického postupu,
– od typu výroby závisí celá organizace řízení výrobního procesu (zřizování dílen, rozsah řídicího aparátu, metody operativního řízení apod.),
– ovlivňuje kvalifikační strukturu pracovníků,
– jednotlivé typy výroby ovlivňují ekonomické výsledky výrobního procesu, což se projeví ve stupni využití strojového zařízení, výrobním cyklu, produktivitě práce a výši nákladů.
Základním kritériem je míra opakovatelnosti VP. Podle ní rozlišujeme:
1. Hromadný typ výroby – převažuje výroba jednoho nebo malého počtu výrobků vyráběných ve velkém množství. Charakterizuje se:
– vysokou mírou opakovatelnosti,
– vysokou stabilitou výrobního programu,
– využíváním speciálních výrobních zařízení určených pro jeden druh výrobků,
– dokonalým a podstatným dělením práce, což se odráží ve vysoké specializaci pracovníků,
– vysokou úrovní technické přípravy výroby a jejím detailním zpracováním,
– vysokou úrovní organizace práce a výroby,
– vysokou mírou mechanizace a automatizace výroby, což umožňuje aplikaci progresivních technologií a zavedení pásové výroby.
2. Sériový typ výroby (nejčastější) – produkce více výrobků za sebou v omezeném počtu (dávkách) na stejných či různých výrobních zařízeních. Hlavní charakteristiky sériové výroby jsou:
– výrobek se charakterem podobá výrobku hromadné výroby, přičemž při omezeném množství je možná vyšší individualizace výrobku a flexibilnější přizpůsobení požadavkům trhu,
– technická příprava výroby je podobná hromadné výrobě, ale není tak detailně zpracovaná vzhledem k širší škále sortimentu a rozsahu výroby,
– dělení práce je uplatňováno méně než u hromadné výroby, což se projevuje větší univerzálností práce zaměstnanců,
– více se využívají univerzální stroje a nástroje, které lze po menších úpravách adaptovat pro jinou práci,
– technická základna je obvykle na nižší úrovni než u hromadné výroby,
– nižší je rovněž produktivita práce,
– organizace výrobního procesu je složitější a nákladnější,
– výrobky se vyrábějí v sériích a součásti se zadávají do výroby v dávkách.
Sériová výroba může být:
– velkosériová – nejvyšší stupeň sériové výroby, svými znaky a ekonomickými důsledky se nejvíce blíží hromadné výrobě,
– střednosériová – ekonomicky méně výhodná vzhledem ke vzrůstajícím nákladům a nižší produktivitě ve srovnání s velkosériovou výrobou,
– malosériová – s nízkou opakovatelností výroby a ekonomickými důsledky se blíží kusové výrobě.
3. Kusový typ výroby – neopakující se druhy výrobků a prací, případná opakovatelnost po delším časovém intervalu. Dochází k časté změně výroby různých výrobků a prací. Vyznačuje se těmito specifiky:
– jednotlivé hotové výrobky se od sebe liší, každý výrobek představuje nový druh podle požadavků zákazníka,
– každý výrobek vyžaduje samostatnou technickou přípravu výroby, která je rozsáhlá, náročná a nákladná,
– častá obměna a přestavba pracovišť či úprava strojů klade zvýšené nároky na čas a přerušení práce,
– pracovníci vykonávají různorodé činnosti, což vyžaduje vysokou univerzálnost a kvalifikaci,
– nejnižší technická úroveň výroby,
– vysoké náklady spojené se skladováním materiálu a vysokou rozpracovaností výroby,
– nerovnoměrné využívání výrobních zařízení.
Výrobní činnost podniku a analýza objemu výroby
