Výrobní činnost podniku
Výrobní činnost zásadně ovlivňuje samotné fungování podniku, jeho postavení na trhu a konkurenceschopnost jeho výrobků. Výrobě je proto věnována maximální pozornost na všech úrovních řízení podniku.
Výroba (V) je část transformačního procesu, tj. konkrétní přeměna výrobních faktorů (vstupů) na výrobky (výstupy). Tato přeměna probíhá jako výrobní proces, který zahrnuje řadu pracovních, automatických i přírodních procesů a je ohraničen časovým intervalem, během něhož se výchozí vstupy transformují do výstupů.
Výrobní proces (VP) lze charakterizovat jako tvůrčí proces, jehož funkcí je tvorba užitkových hodnot a představuje hlavní činnost podniku. Mezi základní aspekty jeho členění patří:
- Výrobní program – VP dělíme podle toho, jak se jednotlivé VP podílejí na tvorbě výstupních prvků:
- hlavní VP – souhrn operací měnících složení a jakost surovin, materiálů, které přímo vstupují do výrobků a tvoří jejich substanci. Je základem VP v podniku a je v souladu s výrobním plánem,
- pomocný VP – zabezpečuje výrobu výrobků a realizaci výrobků bezprostředně nezbytných pro chod hlavního VP, ale které nevstupují do výrobků a jen zřídka opouštějí podnik (výroba výrobních pomůcek, údržbářské a opravářské práce),
- vedlejší VP – zabezpečuje dodávky všech druhů energií (výroba elektrické energie, stlačeného vzduchu apod.),
- přidružený VP – v rámci něhož se realizuje výroba výrobků, které bezprostředně nesouvisí s výrobním plánem nebo výrobním programem podniku.
- Zložitosť výrobků člení VP na:
- jednoduché VP – vyrábějí se v nich jednoduché výrobky z jednoho druhu výchozího materiálu, jednotlivé činnosti probíhají postupně za sebou,
- komplexní VP – vyrábějí se v nich složité výrobky, VP se skládá z několika jednoduchých nebo dílčích VP.
- Účast přírody, člověka a techniky – VP dělíme na:
- přírodní procesy – výchozí materiál se účelně mění působením přírodních sil,
- pracovní procesy – pracovní síla působí za použití nářadí, strojů a zařízení tak, aby cíleně přeměnila surovinu na hotový výrobek; sem patří hlavně VP chemické a mechanické výroby,
- automatické procesy – přeměna suroviny na hotový výrobek probíhá působením strojů a zařízení samočinně (bez přímého vlivu člověka).
- Použitá technologie – dle tohoto hlediska rozlišujeme:
- těžební technologické procesy – surovina se jednorázově dostává do styku s pracovní silou a výrobním zařízením,
- mechanické technologické procesy – nemění se podstata zpracovávané suroviny, mění se její tvar a velikost,
- chemické technologické procesy – mění se vlastnosti zpracovávané suroviny,
- biochemické procesy – mění se podstata zpracovávané suroviny vlivem přírodních procesů,
- energetické technologické procesy – spojené s výrobou elektrické energie, páry, plynu apod.
- Složení výrobků – z tohoto hlediska rozdělujeme VP do tří základních výrobních fází, které se vyznačují technickou, prostorovou a časovou uceleností:
- předzhotovující fáze – výchozí materiál a suroviny se zpracovávají na polotovary a polovýrobky určené k dalšímu zpracování,
- zhotovující fáze – vyrábějí se jednotlivé součástky výrobku,
- dohotovující fáze – činnosti, při kterých se z dílů a uzlů vyrábějí výrobky.
- Způsob a míra opakovatelnosti výroby – VP dělíme na:
- přerušovaný – výroba se přerušuje podle organizace práce nebo potřeb podniku,
- nepřerušovaný – kontinuální proces obvykle v chemických či hutních výrobách; přeruší se jen při opravách a ve výjimečných případech,
- cyklický – opakuje se v pravidelných cyklech, označovaný jako sériová výroba,
- necyklický – jedná se o sporadickou výrobu charakteristickou pro kusový typ výroby.
Mezi zákonitosti VP patří:
- proporcionalita – kvantitativní vyváženost mezi jednotlivými složkami VP,
- paralelnost (současnost) – možnost současně vyrábět části, případně všechny stejné nebo různé činnosti. Využitím paralelnosti se zkracuje délka výrobního cyklu výrobku, urychluje přísun výrobků na trh, snižuje se potřeba zásob surovin a materiálů a zkracuje doba obratu oběžného majetku,
- rytmickost – v pravidelných časových intervalech se spotřebuje stejné množství jednotlivých druhů výrobních faktorů a dosáhne se stejného nebo rostoucího množství výroby, tj. dochází k pravidelnému a stabilnímu průběhu VP,
- nepřerušovanost – je výrazem uplatňování proporcionality, paralelnosti a rytmičnosti VP. Znamená nerušené působení všech komponent VP, kdy výroba nepřestává a jednotlivé operace na sebe plynule navazují.
Typy výroby
Pod typem výroby rozumíme souhrn technologických znaků výroby, které vyplývají z charakteristických rysů a technickohospodářské funkce vyráběných výrobků. Jde v podstatě o organizační formu výroby charakterizovanou velikostí množství stejné nebo jednorodé výroby. Typ výroby ovlivňuje celkovou výrobní činnost podniku zejména v následujících oblastech:
- určuje volbu výrobní technologie, strojového zařízení, nástrojů, přípravků apod.,
- ovlivňuje formy organizace výrobního procesu,
- předurčuje míru podrobnosti konstrukční a technologické přípravy i rozsah prací souvisejících s vypracováním technologického postupu,
- dle typu výroby se organizuje řízení VP (zakládání dílen, rozsah řídícího aparátu, metody operativního řízení apod.),
- ovlivňuje kvalifikační strukturu pracovníků,
- typy výroby ovlivňují také ekonomické výsledky VP, což se projevuje ve využití strojového zařízení, délce výrobního cyklu, produktivitě práce a výši nákladů.
Základním kritériem je míra opakovatelnosti VP. Podle ní rozlišujeme:
- Hromadný typ výroby – převládá výroba jednoho nebo malého počtu výrobků vyráběných ve velkém množství. Charakterizuje jej:
- vysoká míra opakovatelnosti,
- vysoký stupeň stálosti výrobního programu,
- využívání speciálních výrobních zařízení určených pro jeden druh výrobků,
- dokonalé a důkladné dělení práce, což se odráží ve vysoké specializaci pracovníků,
- vysoká úroveň technické přípravy výroby a její podrobné zpracování,
- vysoká úroveň organizace práce a výroby,
- vysoký stupeň mechanizace a automatizace výroby, což umožňuje využití progresivních technologií a zavedení tokové výroby.
- Sériový typ výroby (nejčastější) – výroba několika výrobků za sebou v omezeném počtu sérií na stejných nebo různých výrobních zařízeních. Hlavní znaky sériové výroby:
- výrobek je podobný hromadné výrobě, avšak při výrobě omezeného množství může být zvýrazněna individualita výrobku a pružněji se přizpůsobit požadavkům trhu,
- technická příprava výroby je podobná hromadné výrobě, ovšem méně podrobná vzhledem k širšímu sortimentu a rozsahu výroby,
- dělba práce se uplatňuje ve menší míře, což se projevuje univerzálností práce pracovníků,
- častější používání univerzálních strojů a nástrojů, které lze po drobných úpravách přizpůsobit k jiným pracím,
- technická základna je obvykle na nižší úrovni než u hromadné výroby,
- nižší úroveň produktivity práce,
- organizace výrobního procesu je složitější a nákladnější,
- výrobky se vyrábějí v sériích a součástky se zadávají do výroby v dávkách.
Sériová výroba může být dále členěna na:
- velkosériová – nejvyšší stupeň sériové výroby, která se svými znaky i ekonomickými dopady nejvíce blíží hromadné výrobě,
- střednosériová – ekonomicky méně výhodná vzhledem ke vzrůstajícím výrobním nákladům a nižší produktivitě práce ve srovnání s velkosériovou výrobou,
- malosériová – vzhledem k nízké opakovatelnosti výroby a ekonomickým dopadům se přibližuje kusové výrobě.
- Kusový typ výroby – neopakování jednotlivých druhů výrobků či prací, popř. opakování jen po delším časovém intervalu. Je charakteristický častou změnou výroby různých výrobků a prováděním různorodých prací, má tyto vlastnosti:
- každý výrobek je jedinečný a odpovídá představě zákazníka,
- každý výrobek vyžaduje samostatnou technickou přípravu výroby, která je velmi náročná, rozsáhlá a nákladná,
- častá obměna a přestavování pracovišť či úprava strojů klade zvýšené nároky na časovou spotřebu a přerušování práce,
- pracovníci vykonávají rozmanité práce, což vede k jejich univerzálnosti vyžadující vysokou kvalifikaci,
- nejnižší technická úroveň výroby,
- vysoké náklady spojené se skladováním materiálu a vysokou rozpracovaností výroby,
- nerovnoměrné využívání výrobních zařízení.
Výrobní program
- Souhrn užitkových hodnot určité sortimentní skladby a kvality, které podnik v daném období vyrábí nebo poskytuje.
- Výrobní program musí splňovat následující předpoklady:
- umožňovat podniku dosáhnout co nejvyšší tržní podíl,
- zabezpečit dlouhodobou tvorbu zisku,
- řešit co nejefektivnější využití výrobních faktorů.
Každý podnik musí vyřešit tři základní otázky: co vyrábět, jak vyrábět a komu prodávat. Řešení těchto tří otázek by mělo být základem tvorby výrobního programu a jeho dílčích programů, a to:
- výrobního programu (v užším smyslu) – zahrnuje technický výzkum a vývoj nových výrobků a výrobních technologií, výrobní a výrobkové inovace, plán vyřazování zastaralých výrobků. Řeší tedy otázku „co vyrábět“,
- řídicího programu – odpovídá na otázku „jak vyrábět“, tj. jak realizovat stanovený výrobní program. Součástí je řešení podnikové organizace, informačního systému, finančního plánování, investic a personální politiky podniku,
- obchodního programu – zahrnuje průzkum trhu, plánování prodeje, rozvoj obchodních metod a různé formy podpory prodeje.
Od pojmu výrobní program je třeba rozlišovat pojem výrobní plán, který představuje konkrétní realizaci výrobního programu v daném časovém období. Je tedy konkretizací výrobního programu v objemu, sortimentu a kvalitě při sledování stanoveného cíle – obvykle maximalizace zisku. Výrobní plán představuje konkrétní výrobnou transformaci základních výrobních faktorů na takový soubor produkce, který odpovídá specifikovanému cíli.
Výrobní kapacita (VK)
VK (podle Mallerowicze) je schopnost podniku realizovat určité výkony za daný časový úsek. Tuto schopnost ovlivňují:
- podnikové prostředky a jejich výkony,
- pracovní síla a její schopnosti,
- organizace,
- časový úsek.
Mallerowicz rozlišuje kapacitu podle tří znaků:
- Druh – kapacitu dělíme na:
- technickou kapacitu – určena technologickou výkonností podnikových prostředků,
- hospodárnou kapacitu – kapacita, při které jsou náklady na jednotku výkonu minimální.
- Objem – kapacita je určena množstvím výroby, a podle toho rozlišujeme:
