VÝROBNÍ PROCES A JEHO ČLENĚNÍ
Výrobní činnost rozhodujícím způsobem ovlivňuje samotné fungování podniku, jeho postavení na trhu a konkurenční schopnost jeho výrobků. Výrobě je proto věnována maximální pozornost na všech úrovních řízení podniku.
Výroba
Výroba (V) je část transformačního procesu, tedy konkrétní přeměna výrobních faktorů (vstupů) na výrobky (výstupy). Tato přeměna probíhá jako výrobní proces, který se skládá z celé řady pracovních, automatických i přírodních procesů a je ohraničen časovým intervalem, v němž se výchozí vstupy přeměňují na výstupy.
Výrobní proces
Výrobní proces (VP) lze charakterizovat jako tvůrčí proces, jehož funkcí je tvorba užitkových hodnot a představuje hlavní činnost podniku. Mezi základní aspekty jeho členění patří:
1. výrobní program
Podle výrobního programu třídíme jednotlivé výrobní procesy dle jejich podílu na tvorbě výstupních prvků:
a) hlavní výrobní proces – souhrn operací měnících složení a jakost surovin či materiálů, které přímo vstupují do výrobků a tvoří jejich podstatu. Je základem VP v podniku a je v souladu s výrobním plánem.
b) pomocný výrobní proces – zabezpečuje výrobu výrobků a realizaci výrobků bezprostředně nezbytných pro zajištění chodu hlavního VP, které však nevstupují do výrobků a málokdy opouštějí podnik (výroba výrobních pomůcek, údržbářské a opravárenské práce).
c) vedlejší výrobní proces – zajišťuje veškeré druhy energií (výroba elektrické energie, stlačeného vzduchu apod.).
d) přidružený výrobní proces – v jeho rámci probíhá výroba výrobků, která přímo nesouvisí s výrobním plánem nebo výrobním programem podniku.
2. složitost výrobků
Složitost výrobků člení výrobní proces na:
a) jednoduché VP – vyrábějí se v nich jednoduché výrobky z jednoho druhu výchozího materiálu, jednotlivé činnosti probíhají postupně za sebou.
b) komplexní VP – vyrábějí se v nich složité výrobky, VP se skládá z několika jednoduchých nebo dílčích VP.
3. účast přírody, člověka a techniky
Podle účasti přírody, člověka a techniky rozlišujeme výrobní procesy na:
a) přírodní procesy – výchozí materiál je účelně měněn působením přírodních sil.
b) pracovní procesy – pracovní síla působí za použití nástrojů, strojů a zařízení na surovinu tak, aby ji cílevědomě přeměnila na hotový výrobek. Patří sem zejména výrobní procesy chemické a mechanické výroby.
c) automatické procesy – přeměna suroviny na hotový výrobek probíhá působením strojů a
d) zařízení samočinně (bez přímého zásahu člověka).
4. použitá technologie
Podle použité technologie rozlišujeme:
a) těžební technologické procesy – surovina se jednorázově dostává do styku s pracovní silou a výrobním zařízením.
b) mechanické technologické procesy – nemění se podstata zpracovávané suroviny, mění se její tvar a velikost.
c) chemické technologické procesy – mění se vlastnosti zpracovávané suroviny.
d) biochemické procesy – mění se podstata zpracovávané suroviny vlivem přírodních procesů.
e) energetické technologické procesy – spojeny s výrobou elektrické energie, páry, plynu apod.
5. skladba výrobků
Podle skladby výrobků dělíme VP na tři základní výrobní fáze, které se vyznačují technickou, prostorovou a časovou uceleností:
a) předhotovující fáze – výchozí materiál a suroviny se zpracovávají na polotovary a polovýrobky, určené k dalšímu zpracování.
b) hotovující fáze – vyrábějí se jednotlivé součástky výrobku.
c) dohotovující fáze – činnosti, při kterých se ze součástí a uzlů vyrábějí výrobky.
6. způsob a míra opakovatelnosti výroby
Podle způsobu a míry opakovatelnosti výroby členíme výrobní proces na:
a) přerušovaný – výroba se přeruší v závislosti na organizaci práce nebo potřebách podniku.
b) nepřerušovaný – kontinuální proces, obvykle v chemických či hutnických výrobách; přeruší se pouze při opravách nebo výjimečných případech.
c) cyklický – opakuje se v pravidelných cyklech, hovoříme o sériovosti výroby.
d) necyklický – jde o sporadickou výrobu charakteristickou pro kusovou výrobu.
Zákonitosti výrobního procesu
Mezi zákonitosti VP patří:
1. proporcionálnost – kvantitativní vyváženost mezi jednotlivými složkami VP.
2. paralelnost (souběžnost) – možnost současně vyrábět část nebo všechny stejné či odlišné činnosti. Využitím paralelnosti se zkracuje délka výrobního cyklu výrobku, urychluje se přísun výrobků na trh, snižuje se potřeba zásob surovin a materiálů a zkracuje se doba obratu oběžného majetku.
3. rytmickost – ve stejných časových intervalech se vynakládá stejné množství jednotlivých druhů výrobních faktorů a dosahuje se stejné nebo rostoucí množství výroby, tj. jde o pravidelný a stálý průběh VP.
4. nepřerušitelnost – je projevem uplatňování proporcionality, paralelnosti a rytmičnosti VP. Znamená nerušený chod všech komponent VP, kdy výroba není přerušována a jednotlivé operace na sebe plynule navazují.
