Vývoj v letech 1990 – 1993
Nežná revoluce vyústila v zásadní změny politického, socioekonomického, institucionálního a právního uspořádání společnosti. Reforma bankovního systému a vznik nových úvěrově-pěněžních institucí představovaly jeden ze základních předpokladů úspěšnosti změn spojených s přechodem k tržnímu hospodářství. Byly spojeny s akumulací a přerozdělováním zdrojů, které měly být využity k financování přechodu k tržní ekonomice. Na tomto základě se z monolitního bankovního systému, který byl vlastní socialistické ekonomice, vytváří bankovní systém založený na činnosti ústřední banky, nejprve Státní banky Československé (ŠBČS) a po roce 1993 Národní banky Slovenska (NBS), a bankovních i nebankovních úvěrově-pěněžních institucí. Vznikají předpoklady pro formování peněžního trhu a kapitálového trhu. V podmínkách nedostatku kapitálu a potřebného know-how vznikají první komerční banky na Slovensku vyčleněním z existujících institucí a s dominujícím podílem státu na základním kapitálu bank.
Po roce 1990 dochází k nárůstu počtu bank na Slovensku. Tento nárůst je patrný z Tabulky 1, která charakterizuje počet komerčních bank na Slovensku v jednotlivých letech.
Komerční banky byly založeny na principu akciových společností, přičemž ústřední banka ve spolupráci s Ministerstvem financí České a Slovenské Federativní Republiky požadovala základní kapitál ve výši 300 milionů Kčs. Základní kapitál až do výše 50 % bylo možné upsat a splatit formou nemovitostí. Tímto způsobem se do bankovního sektoru dostal problém likvidity, jenž se nejvýrazněji projevil při nárůstu klasifikovaných úvěrů. Vzhledem k tomu, že NBS neuvádí údaje o vývoji základního kapitálu komerčních bank v letech 1990–1992, Tabulka 2 zobrazuje vývoj základního kapitálu v letech 1993 až 1999. Údaje poukazují na nízké kapitálové vybavení komerčních bank v SR a tím i nízkou úvěrovou angažovanost bank vůči klientům, což je problém, který přetrvává až do současnosti.
Uvedené období se vyznačovalo nadšením při zakládání bank, prudkým nárůstem počtu komerčních bank, přičemž základní kapitál mnoha bank se přibližoval minimální zákonem stanovené hranici. Na druhé straně však byla nezbytnost vybudovat od základů pobočky bank a zajistit jejich činnost, a to při relativně malém počtu zaměstnanců a nedostatečném know-how o fungování bank v moderní tržní ekonomice. Požadavky zákona na vznik a provoz banky nezaručovaly potřebnou likviditu, což se nejvíce projevilo u bank, které vznikly bez zahraniční kapitálové účasti.
Mezi pozitivní aspekty tohoto období však patří nárůst počtu komerčních bank založených na soukromém kapitálu, vybavení bank moderním softwarem a hardwarem, školení zaměstnanců bank a vytvoření základu pro rozvoj bankovního sektoru na Slovensku. Banky se zahraniční kapitálovou účastí měly v tomto období výraznou komparativní výhodu díky zázemí mateřských zahraničních bank. Při hodnocení vývoje bankovního sektoru v letech 1990 až 1993 lze konstatovat, že přestože došlo k chybám a omylům, byly položeny solidní základy pro jeho činnost a další rozvoj.
