VÝVOJ V LETECH 1997 – 1999

Období 1997 – 1999 charakterizuje rostoucí státní intervencionismus s cílem stabilizovat bankovní sektor. Ve skutečnosti však protekcionistická opatření vedla k nahromadění problémů v bankovním sektoru. Protekcionismus vycházel pravděpodobně ze strachu z domino efektu, který by mohl být vyvolán pádem velké banky a vyústit v kolaps celé ekonomiky.

Protekcionismus se nejvýrazněji projevil v opatřeních státních institucí zaměřených na regulaci trhu peněz a kapitálu. V konečném důsledku vedl k zmrazení kapitálového trhu a k negativním zásahům do činnosti investičních fondů, bank, pojišťoven, což znamenalo plýtvání penězi daňových poplatníků. Ilustrativním příkladem je řešení problémů IRB a. s., kde do srpna 1999 Národní banka Slovenska převedla 27,5 mld. SKK, a to bez požadovaného efektu. Tyto prostředky mohly přispět k řešení situace ve školství, zdravotnictví, stavebnictví atd. Protekcionismus, spojený se snahou o omezení konkurence v bankovním sektoru, se projevil i v povolovacím řízení při zakládání peněžních ústavů, včetně vstupu zahraničního kapitálu. Při porovnání bankovního sektoru na Slovensku s bankovním sektorem v ČR, přičemž oba sektory měly mnoho společných rysů, lze konstatovat, že na Slovensku na rozdíl od ČR nedošlo k bankrotu žádného peněžního ústavu. Soukromé banky střední velikosti na Slovensku vykazovaly lepší výsledky v porovnání s velkými bankami v ČR.

V uvedeném období vykazoval trh peněz a činnost komerčních bank značné turbulence. Ty se nejvíce projevily ve vztahu k úrokovým sazbám, včetně sazeb na mezibankovním trhu, dostupnosti a návratnosti úvěrů, tvorbě opravných položek a rezerv v důsledku prudkého nárůstu klasifikovaných a ztrátových úvěrů.

Zpomalení ekonomického růstu a restrukturalizace ekonomiky negativně ovlivnily dostupnost primárních zdrojů, vývoj úvěrového portfolia, likviditu bank atd. Pod vlivem uvedených a dalších skutečností se počet komerčních bank na Slovensku snížil na 26. Zpomalilo se také tempo růstu bilanční sumy bankovního sektoru. V prvním pololetí 1999 se objem korunových vkladů snížil téměř o 22,0 mld. SKK ve srovnání s předchozím rokem. Nekryté ztráty bankovního sektoru se v prvním pololetí 1999 ve srovnání s předchozím rokem zvýšily o 91,98 %. V absolutním vyjádření dosáhly výše 233,10 mld. SKK, což je částka vyšší než celkový objem HDP, včetně měnových rezerv Slovenské republiky. Evidenční počet pracovníků v bankovním sektoru mimo Národní banku Slovenska se od dubna 1998 do dubna 1999 snížil z 24 303 na 23 839. Lze předpokládat, že počet zaměstnanců bude i nadále klesat v důsledku očekávané restrukturalizace bankovního sektoru.

Standard and Poor’s, Moody’s a další mezinárodní ratingové instituce snížily ratingové hodnocení Slovenské republiky a tím i hodnocení bank působících na Slovensku. V roce 1999 Standard and Poor’s hodnotí bankovní sektor známkou BB+ a Moody’s známkou Ba1. Z pohledu potenciálních zahraničních investorů je uvedené hodnocení na úrovni rizikového kapitálu. V konečném důsledku to komplikuje příliv potřebných zahraničních investic, které by se měly podílet na restrukturalizaci bankovního sektoru.

Prohlubující se nerovnováha národního hospodářství je jedním z četných důvodů, proč stagnuje řešení situace v problematických bankách. V této souvislosti se setkáváme i s názory, které mohou zavést proces restrukturalizace bank a tím i ekonomiky do slepé uličky. Opatření, která oddalují vstup potenciálního investora do bankovního sektoru, zpomalují fúze bank, brání bankrotu ztrátových institucí a negativně ovlivňují ekonomiku. Snižují reálnou kupní sílu a tím i výkonnost podniků a domácností. Bankovní sektor není možné ozdravit pomocí fiktivních peněz nebo jen na úkor daňových poplatníků. Při ozdravení bank je nezbytné počítat i se ztrátami. Ozdravení bank zpravidla vyžaduje snížení základního kapitálu banky a tím i nominální hodnoty účastí, racionalizaci organizační struktury a počtu zaměstnanců, následné zvýšení základního kapitálu spojené s mediální kampaní zaměřenou na zlepšení renomé banky a na získání primárních vkladů. Uvedený postup vyžaduje investice a čas a měl by být v souladu se strategií investora, která je zaměřena na expanzi prostřednictvím získání nových trhů. V tomto směru je Slovensko samo o sobě, bez možnosti expanze na další trhy ze Slovenska, malou ekonomikou. Řešení nashromážděných problémů vyžaduje proto zásadní přístup ze strany zainteresovaných institucí a partnerů, využití silných stránek a vyrovnání se se slabými stránkami bankovního sektoru.

Silné stránky bankovního sektoru na Slovensku jsou dány:

1. moderním softwarovým a hardwarovým vybavením, efektivně fungujícím Bankovním zúčtovacím centrem Bratislava a.s., které denně zpracovává přibližně 170 000 transakcí;
2. účastí zahraničního kapitálu, který kontroluje činnost malých a středních bank;
3. regulativní činností Národní banky Slovenska;
4. relativně malým počtem vydaných bankovních licencí.

Mezi slabé stránky bankovního sektoru lze zařadit:

1. celkovou podkapitalizovanost a nízkou hodnotu základního kapitálu bank. Výsledkem je relativně nízká kapitálová přiměřenost mnoha bank, která k 31. 12. 1998 představovala 8,7 %;
2. vysoký podíl klasifikovaných a ztrátových úvěrů v úvěrovém portfoliu peněžních institucí;
3. silný vliv různých zájmových skupin na rozhodovací úrovni, který zpomaluje ozdravení bankovního sektoru;
4. závislost bank na krátkodobých zdrojích a tím i na operacích na mezibankovním trhu;
5. relativně nízké bilanční sumy a tím i nízká angažovanost na operacích na světových trzích peněz ve srovnání se zahraničními bankami.

Dynamika rozvoje bankovního sektoru na Slovensku bude proto záviset na rychlosti a důslednosti, s jakou bude přistoupeno k restrukturalizaci problematických bank, umožní se fúze bank a vstup strategických investorů do ozdravených bank. Jelikož úspěšná restrukturalizace bankovního sektoru je jednou z nezbytných podmínek fungování ekonomiky Slovenské republiky, představuje jeden z prvních kroků, které je třeba učinit při integraci Slovenska do Evropské unie.