Vývoj zahraničního obchodu a jeho problémy
Historie zahraničního obchodu Slovenské republiky a Československa
1948 – v Československu byl zestátněn celý zahraniční obchod.
Zestátněním zahraničního obchodu vznikl monopol v oblasti zahraničního obchodu. Subjekty určené státem mohly vykonávat vývozní a dovozní činnost.
1953 – byly zřízeny podniky zahraničního obchodu (PZO). Šlo o samostatné právnické osoby, stát neručil za jejich ekonomickou podnikatelskou činnost a ony neručily za závazky státu.
Vytvořením monopolu zahraničního obchodu došlo k oddělení výroby a vnitřního obchodu od zahraničního trhu. Výrobní podniky zcela ztratily kontakty se světovými trhy, což mělo negativní důsledky.
Polovina 60. let – dochází k další reorganizaci PZO. Některé podniky se transformovaly na akciové společnosti se spoluúčastí výrobních podniků. Výhodou bylo, že se výrobní podniky podílely na obchodních jednáních se zahraničními partnery, cestovaly na mezinárodní výstavy apod. Tato nová organizační struktura umožnila lepší propojení domácí výroby se zahraničními odběrateli.
Konec 60. let – monopol v oblasti zahraničního obchodu byl narušen, protože povolení podnikat v zahraničí získávají výrobní i obchodní podniky.
1989 – dochází k liberalizaci zahraničněobchodní činnosti. Skoro 150 organizací získalo souhlas vykonávat trvalou zahraničněobchodní činnost a 84 organizací obdrželo dočasné povolení k vykonávání této činnosti na dobu určitou.
1990 – byly stanoveny určité podmínky pro získání povolení v oblasti podnikání se zahraničím:
- právnické osoby – složení kauce ve výši 100 000 Kčs
- fyzické osoby – 20 000 Kčs
1991 – situace se nadále zjednodušuje, subjekty stačilo zapsat do podnikového rejstříku, čímž mohly podnikat v zahraničněobchodní oblasti.
1993 – 1998
- vývoz zboží vykazuje rostoucí tendenci,
- dochází k nárůstu schodku obchodní bilance (v roce 1998 činil 82,7 mld. Kč), což zatěžuje platební bilanci a působí tlak na kurz slovenské koruny.
Schodek obchodní bilance je způsoben řadou vnitřních i vnějších faktorů.
Vnitřní faktory:
- Růst domácí spotřeby o 17 až 20 % (vyrobené produkty byly spotřebovány doma), což vedlo k poklesu vývozu a k bankrotu a problémům ve výrobě několika klíčových strojírenských firem.
- Nízká exportní výkonnost ještě fungujících strojírenských podniků.
Vnější faktory:
Situace na trzích rozvinutých zemí – produkty se prodávaly obtížněji:
- Objevují se příznaky světové krize v hutních komoditách.
- Na světových trzích s hutním zbožím se objevují noví exportéři z bývalého SSSR a dalších zemí.
1997 – ke konci roku se začala projevovat opatření vlády na podporu exportu (aplikace dovozní přirážky, zpřísnění a uplatnění certifikátu, stanovení dovozních kvót na některé potravinářské a zemědělské výrobky). Tato opatření vedla k omezení dovozu, pozitivně ovlivnila obchodní bilanci a vytvořila prostor pro prodej domácí produkce. Omezení dovozu je signálem nedostatečné exportní výkonnosti, ukazuje zaostalost výroby, nesprávnou strukturu výrobních podniků i celého národního hospodářství SR. Stejně tak omezení dovozu moderních vyspělých technologií v rámci technicko-inovačního rozvoje brzdí podmínky pro růst produktivity práce a konkurenceschopnost do budoucna.
