Význam diagnostiky pro efektivní řízení organizace

Význam diagnostiky pro úspěšné řízení organizace

Diagnostika je definována jako nauka o rozpoznávání a jeho metodách. Je třeba zdůraznit, že diagnostika není analyzování a také není auditem ani controllingu.

Diagnostiku podniku můžeme definovat jako nauku zabývající se rozpoznáváním a vyhodnocováním:

  • Úrovně fungování podniku jako systému
  • Celkové hodnoty podniku
  • Silných a slabých stránek podniku
  • Problémů a krizových jevů v podniku
  • Nevyužitých příležitostí a potenciálů v podniku

Strategické rozhodování

Charakteristiky:

  • Strategická rozhodnutí ovlivňují dlouhodobý směr organizace
  • Strategická rozhodnutí se snaží dosáhnout strategických výhod
  • Strategická rozhodnutí se týkají rozsahu aktivit organizace, tedy zda se firma soustředí na jednu oblast aktivit (a měla by tak činit), nebo by se měla zabývat širším spektrem aktivit
  • Strategická rozhodnutí vycházejí ze zdrojů a kvalifikací organizace za účelem tvorby příležitostí a profitování z nich

Důsledkem těchto charakteristik strategických rozhodnutí je skutečnost, že jsou svou povahou vysoce komplexní. Vyžadují vysoký stupeň nejistoty: jejich součástí může být přijímání rozhodnutí s výhledem do budoucnosti, a v této oblasti si dobrý manažer nikdy nemůže být jistý. Strategická rozhodnutí rovněž vyžadují integrovaný přístup k řízení organizace. Na rozdíl od funkčních problémů.

Důležitá definice (toto by měl stratég znát nazpaměť!!!):

Výsledkem strategických rozhodnutí je strategie, která je kombinací směřování a rozsahu působnosti organizace v dlouhodobém časovém horizontu (BMG – Business Management Horizon): tím je dosaženo zvýhodnění organizace prostřednictvím uspořádání zdrojů uvnitř měnícího se prostředí za účelem splnění potřeb trhu a očekávání investorů.

Pro přijímání strategických rozhodnutí je nezbytné znát stav organizace, který má následující charakteristiky:

  1. Podnik jako systém:
    • má cílové chování,
    • má kritériální funkci, podle které hodnotí své chování (např. zisk),
    • sestává ze subsystémů, které lze chápat jako samostatné systémy,
    • má silné vazby na své okolí,
    • disponuje materiálními, nehmotnými a lidskými zdroji,
    • je řízen,
    • stabilita systému je zajištěna v určitém časovém úseku.
  2. Celková hodnota (bonita) podniku se skládá z:
    • finanční části (zachycené v rozvaze)
    • nefinanční části (nezachycené v rozvaze):
      • hodnota podnikatelského okolí
        • hodnota trhu
        • hodnota odvětví
        • hodnota regionu
      • vnitřní hodnota podniku
        • tradice
        • logo
        • goodwill a image
        • duševní vlastnictví
        • kvalita managementu a organizace
        • podniková kultura a klima
        • technické a marketingové know-how
  3. Silné a slabé stránky
  4. Problémy a krizové jevy v podniku
    • Krizí můžeme definovat nežádoucí, časově ohraničený proces jednotlivých událostí, který ohrožuje samotnou existenci podniku.
    • Indikátory krizové situace:
      • Vnější signály:
        • stagnuje odbytu výrobků či služeb na trhu,
        • roste tlak konkurenčních podniků,
        • jen s velkými obtížemi jsou uspokojovány rostoucí oprávněné nároky zákazníků
      • Vnitřní signály:
        • klesá počet inovací,
        • šíří se pocity uspokojení s dosaženými výsledky,
        • narůstá tolerance vůči chybám a omylům,
        • narůstá přerozdělování výnosů ze ziskových středisek na ztrátová,
        • snižuje se počet a kvalita školení
  5. Nevyužité příležitosti a potenciály podniku:
    • Normální situací podniku je dynamický rovnovážný stav, v němž jsou šance a rizika přibližně vyrovnané. Za šance považujeme všechny předpoklady a schopnosti podniku, které za určitých podmínek přispívají k jeho pozitivnímu rozvoji. Rizika naopak představují všechny negativní výsledky a události, které omezují výkon a výkonný potenciál podniku.
    • Potenciál lze definovat jako odchylku od normálního stavu a s ohledem na polohu od normálu vystupuje buď jako zdroj (akumulace přebytku), nebo jako potřeba (akumulace nedostatku).

Celkově je tedy zřejmé, co diagnostika znamená a jaké oblasti zahrnuje. Dále je zřejmé, že vzhledem k charakteru strategických rozhodnutí je nezbytné znát zdroje podniku, které lze využít, a také okolí podniku, protože toto okolí určuje hranice využití zdrojů organizace. Diagnostika ve strategickém rozhodování nezkoumá pouze stav zdrojů, ale i intenzitu jejich využití a potenciály, které ještě nebyly naplněny. Vždy při strategickém rozhodování je pozornost zaměřena na přeměnu příležitostí prostřednictvím současných zdrojů, schopností a kompetencí podniku na zisk nebo jiné strategické cíle – v konečném důsledku jde o poslání (mission) podniku.

Jestliže tedy víte, co je diagnostika, jaké znaky má strategické řízení a jaké jsou jeho výstupy, je jednoduché pochopit význam diagnostiky podniku pro strategické řízení.