Význam trhu cenných papírů v ekonomice

Funkce trhu cenných papírů

Trh cenných papírů má v ekonomice tyto funkce:

  • umožňuje vládě (deficitní jednotky) získat finanční prostředky pro financování jejích aktiv
  • alokuje kapitál do oblastí produktivnějšího využití
  • vytváří motivace pro tvorbu úspor domácností
  • tvoří kontinuální ceny finančních nástrojů, které jsou signály pro ekonomické subjekty
  • umožňuje alokovat riziko vzhledem k očekávaným peněžním tokům z finančních instrumentů
  • snižuje náklady finančních transakcí
  • umožňuje výkon vlastnických práv

Investoři, zprostředkovatelé a dlužníci

V rozvinutých zemích disponují domácnosti volnými finančními prostředky, jejich přebytek předávají zprostředkovatelům.

věřitelé -> dlužníci -> domácnosti -> firmy -> volné peněžní prostředky (úspory) -> reálný / finanční kapitál

Investoři mají ziskovou motivaci, proto alokují tam, kde očekávají nejvyšší výnos.

Realokace již shromážděného kapitálu je přeměna méně likvidního majetku na hotovost.

Prostředky se liší stupněm likvidity a dispozičními možnostmi. V rozvinutých zemích existují reálné ceny, kurzy a úroky. Systém se neustále aktualizuje prostřednictvím souřadnicového systému (je relevantní a závazný pro rozhodování domácností i firem). Ekonomické subjekty přizpůsobují své chování měnícím se tržním podmínkám.

Trhy cenných papírů

Trhy cenných papírů mají za úkol:

  1. diverzifikovat majetek mezi velké množství finančních nástrojů a snižovat riziko investora
  2. snižovat transakční náklady: vyhledávací, implicitní, informační
  3. vyvíjet tlak na management, aby jednal v jejich zájmu (za účelem maximalizace tržní ceny akcií)

Transakční náklady

  • vyhledávací náklady – explicitní náklady vynaložené na zveřejnění zájmu koupit/prodat finanční nástroje
  • implicitní náklady – spojené s hodnotou času při hledání protistrany transakce
  • informační náklady – vynaložené při oceňování vnitřní hodnoty finančních nástrojů

Institucionalismus

Institucionální ekonomie byla americkou reakcí na neoklasickou ekonomii. Představovala především její kritiku. Měla několik směrů:

  1. psychologický směr – Veblen
  2. právní směr – Commons
  3. statisticko-empirický směr – Mitchell, Berle, Means, J. M. Clark, Tugwell

Někteří teoretici v rozvinutých soukromých finančních trzích vidí nebezpečí – Summers. Tvrdí, že narůstají spekulativní obchody, které způsobují v ekonomice odchylky kurzů akcií od jejich vnitřních hodnot, dochází k chybné alokaci. Berle a Means prosazovali oddělení řízení od vlastnictví.

Z nich vychází Jensen – Teorie zastoupení. Doporučuje privatizaci akcií prostřednictvím změny regulace finančních trhů, která by umožnila ve větší míře skupování akcií managementem společností nebo zrušení omezení maximálního podílu institucionálních investorů v jednotlivých akciových společnostech.