Funkce trhu cenných papírů
Trh cenných papírů plní v ekonomice následující funkce:
- umožňuje vládě (deficitním jednotkám) získat finanční prostředky pro financování jejích aktiv
- alokuje kapitál do oblastí produktivnějšího využití
- vytváří motivace pro tvorbu úspor domácností
- tvoří kontinuální ceny finančních nástrojů, které slouží jako signály pro ekonomické subjekty
- umožňuje alokovat riziko vzhledem k očekávaným peněžním tokům z finančních instrumentů
- snižuje náklady finančních transakcí
- umožňuje výkon vlastnických práv
Investoři, zprostředkovatelé a dlužníci
Ve vyspělých státech disponují volnými finančními prostředky domácnosti, jejichž přebytek předávají zprostředkovatelům.
věřitelé -> dlužníci -> domácnosti -> firmy -> volné peněžní prostředky (úspory) -> reálný / finanční kapitál
Investoři mají ziskovou motivaci, proto alokují tam, kde očekávají nejvyšší výnos.
Realokace dříve nasbíraného kapitálu představuje přeměnu méně likvidního majetku na hotovost.
Prostředky se liší stupněm likvidity a disponibilitou. Ve vyspělých zemích vznikají reálné ceny, kurzy, úroky. Systém se neustále aktualizuje prostřednictvím souřadnicového systému (který je relevantní a závazný pro rozhodování domácností a firem). Ekonomické subjekty přizpůsobují své chování měnícím se tržním podmínkám.
Trhy cenných papírů
Trhy cenných papírů mají za úkol:
- diverzifikovat majetek mezi široký počet finančních nástrojů a snižovat tak riziko investora
- snižovat transakční náklady: vyhledávací, implicitní, informační
- vyvíjet tlak na management, aby jednal v zájmu investorů (vedlo k maximalizaci tržní ceny akcií)
Transakční náklady
- vyhledávací náklady – explicitní náklady vynaložené na zveřejnění zájmu koupit/prodat finanční nástroje
- implicitní náklady – spojené s hodnotou času stráveného hledáním protistrany transakce
- informační náklady – náklady vynaložené při ocenění vnitřní hodnoty finančních nástrojů
Institucionalismus
Institucionální ekonomie byla americkou reakcí na neoklasickou ekonomii. Především ji kritizovala a měla několik směrů:
- psychologický směr – Veblen
- právní směr – Commons
- statisticko-empirický směr – Mitchell, Berle, Means, J. M. Clark, Tugwell
Někteří teoretici v rozvinutých privátních finančních trzích vidí nebezpečí – Summers. Tvrdí, že rostou špekulativní obchody, které způsobují v ekonomice odchylky kurzů akcií od jejich vnitřních hodnot a vedou k chybné alokaci. Berle a Means prosazovali oddělení řízení od vlastnictví.
Z těchto myšlenek vychází Jensen – Teorie zastoupení. Doporučuje privatizaci akcií prostřednictvím změny regulace finančních trhů, která by umožnila ve větší míře skupování akcií managementem společností nebo zrušení omezení maximálního podílu institucionálních investorů na jednotlivých akciových společnostech.
