Medzi výrazné postavy v ekonomickém myšlení v 1. ČSR patří:
J. Kaizl – Národní hospodářství – první učebnice politické ekonomie na našem území. /ministr financí/
A. Braf – za jedinou správnou metodu politické ekonomie uznával abstraktní psychologickou-subjektivní metodu jako nástroj zkoumání tržního mechanismu. Poukazoval na prvek uvědomělé lidské činnosti v ekonomické aktivitě společnosti, a proto odmítal objektivní ekonomické zákony, práce je jen zdrojem užitečnosti… a hodnota závisí na úsudcích o poměru statku k lidským potřebám.
F. Čubel – popisuje potřeby člověka, které mají objektivní i subjektivní základ, mají trvalý či dočasný charakter, jsou obecné či zvláštní.
Karol Engliš – vliv rakouské školy. Předmětem hospodářské vědy je takový sociálně-ekonomický řád, ve kterém jednotlivci a národy pečují o udržení a zlepšení svého života. Tento řád je v hospodářství účelový, vychází z účelového myšlení, tj. teleologického způsobu myšlení, ve kterém se jevy zkoumají jako něčím chtěné vzhledem k určitému, předem stanovenému cíli. Englišova teorie hodnoty – stotožňuje užitnou hodnotu s hodnotou, přičemž užitečnost spočívá v použitelnosti určitého předmětu k dosažení předem stanoveného cíle – stupeň této užitečnosti nazývá hodnotou. Charakterizuje cenu jako problém cenových relací a vztahy mezi jednotlivými cenami vysvětluje relativními užitky jednotlivých statků. Ceny mají podle něj zajišťovat rovnováhu mezi výrobou a spotřebou. Byl zastáncem nominalistické teorie peněz, peníze považuje za abstraktní statek umožňující výměnu produktů, bez vlastní vnitřní hodnoty. Kapitál stotožňuje s výrobními prostředky (fixní a oběžný). Předpokladem správného fungování rozvinuté tržní ekonomiky je rovnováha mezi výrobou a spotřebou, která se udržuje cenami na jednotlivých trzích. Rozlišuje: a/ trh statků, b/ trh kapitálu, c/ trh práce. Hospodářská krize je porušením hospodářské rovnováhy systému, její kořeny mohou být v racionalizaci výroby, nadvýrobě či měnové deflaci. Zastával funkce ministra i guvernéra Národní banky.
J. Macek – Sociální reformy v 1. ČSR kromě Engliše proklamoval zejména J. Macek – Sociální ekonomiku. Zkoumal nejen život člověka v tržní společnosti, ale hledal odpověď na otázku, od čeho se odvíjejí lidské činy a instituce ovlivňující celý sociálně-ekonomický život společnosti. Uspokojování lidských potřeb realizuje podle zásady hospodárnosti – racionality, ekonomické jevy jsou chtěné a závisí na vztazích mezi účely a prostředky. Tržní cenu považuje za objektivní kategorii. Cenou nazývá to, co při dobrovolné výměně statků dává jedna strana druhé. Kapitál redukoval pouze na vztah, který vyplývá z velkostatkářského vlastnictví půdy. Mzda je cena práce, závisí na stavu nabídky a poptávky na trhu práce. Úrok je určitá cena za vzdání se likvidity ze strany vlastníka peněz. Stoupenec humánního socialismu.
V období 30. let se v ČSR rozvinul známý směr laboretizmu, spojující myšlenku vědecké organizace práce s mravním pojetím člověka ve výrobním procesu. /Baťa/
V. Verunáč – zakladatel a hlavní představitel laboretizmu. Preferoval podnikatelské hledisko, ve kterém dominovaly metody vědeckého řízení s cílem zvýšit produktivitu lidské práce.
J. Loevenstein – považoval hospodářskou krizi za objektivní jev vyplývající z antagonismu mezi výrobou a spotřebou, výroba se v důsledku technického pokroku zvyšuje, spotřeba klesá v důsledku nedostatečné kupní síly poptávky, zejména na straně pracujících klesá. Podspotřebu navrhuje řešit formou tzv. veřejných prací, financovaných z prostředků daní z racionalizace výroby.
