Právo na vzdělání
„ Důkazem vysokého vzdělání je schopnost mluvit o těch největších věcech nejjednodušším způsobem.”
(David Hume)
Každý má právo na vzdělání. Povinná školní docházka je stanovena zákonem s vymezením délky trvání do určité věkové hranice. Občané mají právo na bezplatné vzdělávání na základních a středních školách, a podle schopností jednotlivce a možností společnosti také na vysokých školách.
Právo na vzdělání náleží každému jako základní lidské právo. Stát je povinen zajistit jeho bezplatnost a zároveň se má postarat o to, aby vzdělávání bylo zajištěno pro všechny, tedy aby bylo do určitého stupně povinné. Vyšší vzdělání (střední, vysoké školy) má být dostupné všem. Vzdělání by mělo mít takovou kvalitu, která plně rozvíjí osobnost člověka a vede jej k hodnotám, jakými jsou: lidská práva, porozumění, tolerance a přátelství mezi národy, rasovými a náboženskými skupinami. Právo rodičů zvolit typ vzdělání pro své děti má zásadní prioritu.
Pedagogika
Domnívám se, že bychom se měli snažit, aby toto právo na vzdělání nebylo nikomu upíráno a aby je mohli využít lidé po celém světě. Každý člověk žijící na Zemi má přece právo na poskytnutí informací a alespoň základních znalostí.
Termínové vyjasnění pojmů je nezbytnou podmínkou každé seriózní vědní disciplíny. O to více je třeba tuto podmínku akceptovat v pedagogice, která svým obsahem a posláním přitahuje širokou laickou veřejnost k zjednodušování problémů. Za základní pedagogické pojmy, které charakterizují procesy nejfrekventovanějších pedagogických činností v rámci komplexního výchovně-vzdělávacího procesu, jsou považovány:
- výchova,
- vyučování,
- učení,
- vzdělávání,
- vzdělání,
- vědomosti,
- dovednosti,
- návyky.
Být vzdělaný neznamená mít co nejvyšší vzdělání a před nebo za jménem desítky titulů, ale spíše dosáhnout alespoň základního vzdělání, což znamená nebýt negramotný, jak je tomu v mnoha méně rozvinutých zemích, kde lidé nemají možnost naučit se alespoň psát, číst nebo počítat. Vzdělání a právo na vzdělání lze vnímat v dvou rovinách, a to jako lidské právo a související vzdělávací politiku daného státu. Z pojmu pedagogika je zřejmé, že se jedná o vzdělávání a výchovu dětí.
V tomto smyslu byla pedagogika původně chápána jako věda o výchově dětí a mládeže. Rozvoj věd a techniky a růst nových poznatků si však vynutily rozšíření a prohloubení výchovy a vzdělávání člověka na celoživotní, permanentní proces.
V odborné terminologii pedagogika označuje učení, soustavu věd o výchově. Jiný zdroj definuje pedagogiku jako vědu a výzkum zabývající se vzděláváním a výchovou v nejrůznějších společenských oblastech.
Vzdělávání
Proces vzdělávání úzce souvisí s vyučováním. Oba procesy vyjadřují poslání jako záměrné a cílené osvojování vědomostí, dovedností a návyků. V běžné praxi se často setkáváme s anomálií, kdy se pojmy vzdělávání a vzdělání zaměňují a nerozlišují významově. Stačí využít jazykový přístup, který jednoznačně určuje, že vzdělávání oproti pojmu vzdělání představuje nedokončený, tedy stále trvající proces. Právě z tohoto hlediska vznikly a jsou známy termíny jako permanentní vzdělávání, celoživotní vzdělávání. Jedním z významných způsobů vzdělávání je samovzdělávání.
Vzdělání
Z historického vývoje pedagogických teorií lze vzdělání označit nejen za jednu z nejstarších, ale i nejvýznamnějších kategorií, přičemž je zřejmá úzká souvislost s pojmy jako učení a výchova. Snahy rozlišit výchovu od vzdělání mají své kořeny až v antice. Z historických pramenů víme, že například výchova v užším slova smyslu (educatio) představovala disciplinovanost, civilizovanost, morálku, zatímco vzdělání (eruditio) spíše intelektuální a vnitřní kulturu člověka, jeho duši.
„ Z dnešního pohledu chápeme vzdělání jako konkrétní souhrn poznatků jednotlivých vědních oborů, intelektuálních a praktických schopností, které si jedinec osvojil zejména v rámci školního vyučování, formami samovzdělávání a spontánně v praktické činnosti.”
Ve srovnání s pojmem vzdělávání je to relativně ukončený proces, přičemž z hlediska povahy a obsahové orientace rozlišujeme vzdělání všeobecné a speciální, mezi nimiž existuje bezprostřední vztah, protože odborné vzdělání musí navazovat na již získané široké všeobecné vzdělání.
