Zahraniční obchod přispívá k růstu vzdělanosti, z tohoto důvodu je snahou slovenské ekonomiky o zlepšení zahraničních vztahů, proto se je snaží neustále budovat a rozvíjet s pomocí specializovaných institucí. Jednou z těchto institucí je Slovenská agentura pro rozvoj investic a obchodu (SARIO). Tato agentura má hlavní myšlenku podporovat rozvoj ekonomiky SR a zároveň zvyšovat kvalitu života občanů SR, realizuje ji prostřednictvím komunikace se zahraničními investory tak, že jim prezentuje hospodářské prostředí SR a tím zviditelňuje naši zemi. Na základě dobrých vztahů se zahraničím rozvíjí různé investiční projekty. Agentura se snaží minimalizovat nezaměstnanost, přispívá ke zvýšení vzdělanosti občanů a snaží se podporovat rozvoj ekonomiky na základě získaných kontaktů v zahraničí ale i na domácí půdě. (http://www.sario.sk/?sario)
Agentura SARIO
Agentura SARIO má v co největší možné míře podporovat zahraniční investory, a to hlavně pomocí efektivního řízení mechanismů podpory v oblasti přímých zahraničních investic. Mezi základní strategické cíle patří především:
- zlepšení své pozice v konkurenčním prostředí Evropy ve vztahu k budování image SR všemi relevantními nástroji,
- aplikace především efektivní podpory zahraničních investorů,
- zvýšení podílu investorů, jejichž produkce se vyznačuje vysokou přidanou hodnotou,
- podpora exportu slovenských podnikatelských subjektů tak, aby se tato podpora významně odrážela na ukazatelích zahraničního obchodu SR,
- kvalitní vedení strukturálních fondů jako jednoho z podpůrných mechanismů v oblasti zahraničního obchodu. (http://www.sario.sk/?ciele-a-aktivity)
Agentura SARIO se dělí na:
- sekci zahraničního obchodu,
- sekci přímých zahraničních investic,
- sekci strukturálních fondů EU,
- sekci vnitřní správy,
- odbor mezinárodní spolupráce,
- odbor proexportních služeb,
- odbor regionálních kanceláří,
- odbor mezinárodních vztahů a generování investičních projektů,
- odbor řízení investičních projektů,
- odbor finančního řízení projektů,
- odbor implementace a monitorování projektů strukturálních fondů EU,
- odbor marketingové komunikace,
- odbor podpůrných služeb,
- odbor nemovitostí a regionálních kanceláří,
- odbor kontroly strukturálních fondů EU,
- odbor vnitřní kontroly,
- odbor strategie a strategických projektů.
Sekce zahraničního obchodu
Tato sekce zabezpečuje komplex poradenských a asistenčních služeb pro slovenské exportéry a zahraniční zájemce o produkci SR a výrobní kooperaci. V nabídce jsou hotové slovenské výrobky a služby, ale i podpora výroby na zakázku, transfer technologií a patentů, stejně jako vytváření společných podniků. Sekce ZO zaměřuje své aktivity zejména na podporu MSP, je orientována na zvýšení jejich exportních schopností a investičních aktivit do zahraničí. Její činností je také zvýšení efektivity koordinace zainteresovaných institucí v oblasti proexportní problematiky s cílem upevňovat pozitivní image SR v zahraničí. Tato sekce má 3 základní odbory:
- odbor regionálních kanceláří,
- odbor mezinárodní spolupráce,
- odbor proexportních služeb.
Na čele sekce je ředitel, přičemž sekce ZO při plnění svých cílů i při určování cílů podléhá hlavním úkolům Ministerstva hospodářství SR. Právě ministerstvo koordinuje činnosti Agentury SARIO v oblasti realizace strategických záměrů investiční a zahraničně obchodní politiky vlády SR. Sekce ZO poskytuje vzdělávání zaměřené na podporu exportu slovenských výrobků, s důrazem na začínající exportéry. Současně se sekce snaží o zprostředkování nabídky slovenských výrobků na zahraniční trhy i zahraničních poptávek do tuzemského podnikatelského prostředí a udržení efektivních vztahů se strategickými obchodními partnery. Cílem je prosazovat účast na slovenských i zahraničních veletrzích a výstavách s cílem propagace slovenského podnikatelského prostředí, slovenských výrobců s jejich výrobky, současně organizovat podnikatelské mise v zahraničí i na Slovensku. K úlohám rovněž patří tvorba atraktivních teritoriálních a sektorově orientovaných projektů zaměřených na podporu hospodářské spolupráce a rozvoj kooperačních aktivit. Sekce shromažďuje také informace o zahraničních trzích, veletrzích a dalších aktivních akcích v zahraničí. (http://www.sario.sk/?podpora-exportu)
Mezi tuzemské strategické partnery sekce ZO pro realizaci proexportní politiky patří:
- EXIMBANKA,
- Národní agentura pro rozvoj malého a středního podnikání (NADSME),
- Slovenská záruční a rozvojová banka (SZRB),
- Slovenská obchodní a průmyslová komora (SOPK),
- Slovenská agentura pro cestovní ruch (SACR),
- Slovenská inovační a energetická agentura (SIEA),
- Profesní a regionální svazy (AZZZ, RÚZ a další),
- Smíšené obchodní komory se sídlem v SR,
- Ostatní relevantní podnikatelské a ekonomicky orientované organizace. (http://www.eximbanka.sk/buxus/generate_page.php?page_id=153)
EXIMBANKA
Hlavní náplní je zabezpečování podpory exportu v SR prostřednictvím bankovních a pojišťovacích činností. Vznikla v roce 1997 na základě zákona č. 80/1997 o Exportně-importní bance SR v platném znění. Její zakladatel je stát. Úloha podpory exportu je realizována s využitím tzv. oficiálně povolené státní podpory exportu. Tato instituce se snaží zvyšovat konkurenceschopnost slovenských výrobců na stále náročnějších zahraničních trzích a podporovat jejich export prostřednictvím pojistných, úvěrových, finančních a záručních produktů (http://www.sario.sk/?podpora-exportu).
Orgány EXIMBANKY jsou:
- Rada banky – statutární orgán, má 5 až 7 členů, členy jsou generální ředitel, náměstek generálního ředitele a ostatní externí členové, zastupuje Eximbanku,
- Generální ředitel – je předsedou Rady banky a zastupuje instituci navenek,
- Dozorčí rada – nejvyšší kontrolní orgán instituce, dohlíží na výkon její činnosti.
V EXIMBANCE má za Radu banky právo podepisovat generální ředitel a člen Rady banky, přičemž v případě nepřítomnosti generálního ředitele může podepisovat pověřený náměstek generálního ředitele a člen Rady banky. (http://www.eximbanka.sk/buxus/generate_page.php?page_id=153)
Vznik společné zahraničně-obchodní politiky EU byl již v době příprav Římské smlouvy. Autoři věděli, že vytvoření celní unie a záměr vytvořit společný trh jako start evropského integračního procesu vyžadují přijetí společné obchodní politiky. Z pohledu mezinárodněprávního jde o ojedinělý jev – při zachování mezinárodní právní subjektivity a suverenity členských států ES vystupuje Společenství jako samostatný právní subjekt v oblasti zahraničního obchodu. Členové ES převedli své suverénní pravomoci v zahraničním obchodě a širší oblasti zahraničních ekonomických vztahů na orgány společenství. Proto jsou nařízení a rozhodnutí ES v této oblasti vymahatelná v členských státech včetně plnění mezinárodních závazků uzavřených Komisí a Radou ministrů jménem členských států. Jde zejména o mezinárodní obchodní dohody uzavřené se třetími zeměmi. Základní princip společné obchodní politiky je definován v článku 188 Lisabonské smlouvy:
„Společná obchodní politika vychází z jednotných zásad, zejména co se týká úpravy celních sazeb, uzavírání celních a obchodních dohod týkajících se obchodu s zbožím a službami, obchodních aspektů duševního vlastnictví, PZI, sjednocování liberalizačních opatření, vývozní politiky a obchodních ochranných opatření, jako je dumping nebo subvencování. Společná obchodní politika se uskutečňuje v rámci zásad a cílů vnější činnosti Unie.“ (http://www.ecb.int/ecb/legal/pdf/sk_lisbon_treaty.pdf článek 188)
Mezi nástroje společné obchodní politiky, kterými mohou instituce ES disponovat a obchod ovlivnit, patří:
- uzavírání smluv o obchodu a hospodářské spolupráci s jinými státy nebo seskupeními,
- stanovení celních tarifů na dovoz do společenství,
- stanovení různých celních a jiných preferencí pro vybrané země či skupiny,
- používání mimotarifních omezení (dobrovolné omezení, dovozní kvóty apod.).
Zahraničněobchodní politika
Je třeba poznamenat, že právě zahraničněobchodní politika jednotlivých členských států byla určována jejich národními hledisky, liší se svým charakterem i přístupem k jednotlivým třetím zemím nebo jednotlivým skupinám. Členské státy se podpisem zavázaly, že budou společně uskutečňovat společnou zahraničněobchodní politiku založenou na jednotných zásadách uvedených v čl. 113 Římské smlouvy, přičemž jde zejména o:
- úpravy celních sazeb,
- uzavírání celních a obchodních dohod,
- sjednocování liberalizačních opatření,
- vývozní politiku,
- obchodněpolitická ochranná opatření v případech dumpingu a vývozních subvencí.
Tato politika se však nevztahovala na některé formy, jejichž význam v zahraničních vztazích rostl, například kooperační dohody, úvěrová politika, měnové nástroje, zahraniční investice, řada netarifních bariér, přímé a nepřímé daně, licenční řízení, vystavování různých certifikátů a technické normy – ty zůstaly v pravomoci národních vlád jednotlivých členských států EHS. V roce 1961 bylo rozhodnuto, že uzavření obchodní dohody s nečlenskou zemí musí předcházet informační a konzultační jednání uvnitř společenství. Členské státy mohly tyto dohody uzavírat nejpozději do konce přechodného období, do roku 1970. Ochranná doložka čl. 115 Římské smlouvy měla zajistit, že obchodněpolitickým opatřením přijatým některým členským státem nebude bráněno obchodu ani nebude způsobovat hospodářské potíže v některém či více členských státech. Rada uskutečňuje společnou zahraničněobchodní politiku na základě návrhů Komise a rozhoduje kvalifikovanou většinou. Následně vznikají dohody o přidružení podle smlouvy o přidruženém členství ve společenství; tyto dohody přesahují rámec společné zahraničněobchodní politiky, zahrnují i věci mimo kompetence společenství a uzavírají je současně i členské státy EHS.
Společná obchodní politika je jednou z nejvýznamnějších oblastí zahraničních vztahů EU. Rozšíření mezinárodního obchodu vedlo k tomu, že se stala jednou z klíčových oblastí politiky EU. Právě rozšíření EU a prohlubování vnitřního trhu z EU učinilo významného aktéra na světovém obchodním poli. Při jednání GATT (Všeobecná dohoda o clech a obchodu) v Tokiu byla EU vedle USA nejdůležitějším partnerem při vyjednávání, pozice se ještě posílila, když EU během Uruguay Round dokončila tvorbu vnitřního trhu. Kritika směřovala především proti protekcionistické zemědělské politice, která odporovala cílům odstranění obchodních bariér a liberalizace světového obchodu. Právě uzavíráním biregionálních a bilaterálních obchodních dohod se EU rozvíjela směrem k největší světové obchodní velmoci. Nástroje této politiky EU rozvíjela postupně různé:
- Společná celní tarifa – jádro celní unie; EU uplatňuje jednotnou celní sazbu pro dovoz z třetích zemí, sazba je nezávislá na tom, do které země je zboží směřováno, SOP představuje společnou preferenci pro evropské zboží,
- Obrana obchodu – EU vytvořila nástroje na ochranu domácích trhů, tyto opatření jsou v souladu s pravidly WTO (Světová obchodní organizace),
- Antidumpingové clo – pokud je zjištěn dumping, který prokazatelně škodí evropskému trhu, EU může uplatnit antidumpingové clo na tato zboží,
- Trestní clo – EU může uvalit trestní cla na zboží z třetích zemí, které subvencují své produkty tak, že je mohou dovážet za uměle nízké ceny,
- Omezení dovozu – EU může omezit dovoz konkrétního zboží, pokud prokáže, že dovozy daného zboží se v krátkém období zvýšily a způsobily škody domácím výrobcům. Přijatá opatření nesmějí být diskriminační a musí platit pro všechny dovozy tohoto zboží bez ohledu na zemi původu.
