Zahraniční obchod, politika a nástroje zahraničního obchodu
Zahraniční obchod přispívá k růstu vzdělanosti, z tohoto důvodu je snahou slovenské ekonomiky zlepšit zahraniční vztahy, proto se je snažím neustále budovat a rozvíjet s pomocí specializovaných institucí. Jednou z těchto institucí je Slovenská agentura pro rozvoj investic a obchodu (SARIO). Tato agentura má hlavní myšlenku podporovat rozvoj ekonomiky SR i zvyšovat kvalitu života občanů SR, realizuje ji prostřednictvím komunikace se zahraničními investory tím, že jim prezentuje hospodářské prostředí SR, čímž zviditelňuje naši zemi, a na základě dobrých vztahů se zahraničím rozvíjí různé investiční projekty. Agentura se snaží minimalizovat nezaměstnanost, přispívá ke zvýšení vzdělanosti občanů a usiluje podporovat rozvoj ekonomiky na základě získaných kontaktů v zahraničí i na domácí půdě. (http://www.sario.sk/?sario)
Agentura SARIO
Agentura SARIO má v co největší možné míře podporovat zahraniční investory, a to především pomocí efektivního řízení mechanismů podpory v oblasti přímých zahraničních investic. Mezi základní strategické cíle patří zejména:
- zlepšení své pozice v konkurenčním prostředí Evropy ve vztahu k budování image SR všemi relevantními nástroji,
- aplikace především efektivní podpory zahraničních investorů,
- zvýšení podílu investorů, jejichž produkce se vyznačuje vysokou přidanou hodnotou,
- podpora exportu slovenských podnikatelských subjektů tak, aby se tato podpora výrazně odrazila na ukazatelích zahraničního obchodu SR,
- kvalitní řízení strukturálních fondů jako jednoho z podpůrných mechanismů v oblasti zahraničního obchodu. (http://www.sario.sk/?ciele-a-aktivity)
Agentura SARIO je členěna na:
- sekci zahraničního obchodu,
- sekci přímých zahraničních investic,
- sekci strukturálních fondů EU,
- sekci vnitřní správy,
- odbor mezinárodní spolupráce,
- odbor proexportních služeb,
- odbor regionálních kanceláří,
- odbor mezinárodních vztahů a generování investičních projektů,
- odbor řízení investičních projektů,
- odbor finančního řízení projektů,
- odbor implementace a monitorování projektů strukturálních fondů EU,
- odbor marketingové komunikace,
- odbor podpůrných služeb,
- odbor nemovitostí a regionálních kanceláří,
- odbor kontroly strukturálních fondů EU,
- odbor vnitřní kontroly,
- odbor strategie a strategických projektů.
Sekce zahraničního obchodu
Tato sekce zajišťuje komplex poradenských a asistenčních služeb pro slovenské exportéry a zahraniční zájemce o produkci SR a výrobní kooperaci. V nabídce jsou hotové slovenské výrobky a služby, ale i podpora výroby na zakázku, transfer technologií a patentů, stejně jako tvorba společných podniků. Sekce ZO směřuje své aktivity především na podporu MSP, zaměřuje se na zvýšení jejich exportních schopností a investičních aktivit v zahraničí. Jejím cílem je i zefektivnění koordinace zainteresovaných institucí v proexportní problematice s cílem upevnit pozitivní image SR v zahraničí. Sekce má tři základní odbory:
- odbor regionálních kanceláří,
- odbor mezinárodní spolupráce,
- odbor proexportních služeb.
Sekci vede ředitel, který při plnění cílů i jejich stanovování podléhá hlavním úkolům Ministerstva hospodářství SR. Právě ministerstvo koordinuje činnosti Agentury SARIO v oblasti realizace strategických záměrů investiční a zahraničně-obchodní politiky vlády SR. Sekce ZO poskytuje vzdělávání zaměřené na podporu exportu slovenských výrobků, s důrazem na začínající exportéry. Současně se snaží o zprostředkování nabídky slovenských výrobků na zahraniční trhy a zahraničních poptávek do tuzemského podnikatelského prostředí a usiluje o udržení efektivních vztahů se strategickými obchodními partnery. Cílem je také prosadit účast na slovenských i zahraničních veletrzích a výstavách s cílem propagace slovenského podnikatelského prostředí, slovenských výrobců a jejich výrobků. Zároveň organizuje podnikatelské mise v zahraničí i na Slovensku, také připravuje atraktivní teritoriální a sektorově orientované projekty zaměřené na podporu hospodářské spolupráce a rozvoj kooperačních aktivit. Sekce shromažďuje i informace o zahraničních trzích, výstavách a dalších aktivních událostech v zahraničí. (http://www.sario.sk/?podpora-exportu)
Mezi tuzemské strategické partnery sekce ZO pro realizaci proexportní politiky patří:
- EXIMBANKA,
- Národní agentura pro rozvoj malého a středního podnikání (NADSME),
- Slovenská záruční a rozvojová banka (SZRB),
- Slovenská obchodní a průmyslová komora (SOPK),
- Slovenská agentura pro cestovní ruch (SACR),
- Slovenská inovační a energetická agentura (SIEA),
- Profesní a regionální svazy (AZZZ, RÚZ a ostatní),
- Smíšené obchodní komory se sídlem v SR,
- Další relevantní podnikatelské a ekonomicky orientované organizace. (http://www.eximbanka.sk/buxus/generate_page.php?page_id=153).
EXIMBANKA
Hlavní náplní je zajišťování podpory exportu v SR prostřednictvím bankovních a pojišťovacích činností. Vznikla v roce 1997 na základě zákona č. 80/1997 o Exportně-importní bance SR v platném znění. Jejím zakladatelem je stát. Úloha podpory exportu je vykonávána s využitím tzv. oficiálně povolené státní podpory exportu. Tato instituce usiluje o zvýšení konkurenceschopnosti slovenských výrobců na stále náročnějších zahraničních trzích a podporuje jejich export prostřednictvím pojistných, úvěrových, finančních a záručních produktů (http://www.sario.sk/?podpora-exportu).
Orgány EXIMBANKY jsou:
- Rada banky, která je statutárním orgánem, má 5 až 7 členů, členy tvoří generální ředitel, náměstek generálního ředitele a další externí členové, zodpovídá za zastupování EXIMBANKY,
- Generální ředitel, předseda Rady banky, zastupuje instituci navenek,
- Dozorčí rada, nejvyšší kontrolní orgán instituce, dohlíží na výkon její činnosti.
V EXIMBANCE má za Radu banky oprávnění podepisovat generální ředitel a člen Rady banky, v případě nepřítomnosti generálního ředitele pak oprávnění podepisovat má pověřený náměstek generálního ředitele a člen Rady banky. (http://www.eximbanka.sk/buxus/generate_page.php?page_id=153)
Vznik společné zahraničně-obchodní politiky EU byl již v době příprav Římské smlouvy. Autoři věděli, že vytvoření celní unie a záměr vytvořit společný trh jako start evropského integračního procesu si vyžadují přijetí společné obchodní politiky. Z mezinárodněprávního pohledu jde o ojedinělý jev, že i při zachování mezinárodněprávní subjektivity a suverenity členských států ES vystupuje Společenství jako samostatný právní subjekt v oblasti zahraničního obchodu. Členové ES převedli své suverénní pravomoci v zahraničním obchodě a široce pojatých zahraničních ekonomických vztazích na orgány společenství. Proto jsou nařízení a rozhodnutí ES v této oblasti vnímána jako závazná v členských státech, včetně plnění mezinárodních závazků, které byly v jejich jménu uzavřeny Komisí a Radou ministrů. Jde zejména o mezinárodní obchodní dohody uzavřené s třetími zeměmi. Základním principem společné obchodní politiky je definován v článku 188 Lisabonské smlouvy.
„Společná obchodní politika vychází z jednotných zásad, především pokud jde o úpravy celních sazeb, uzavírání celních a obchodních dohod týkajících se obchodu s tovary a službami, obchodních aspektů duševního vlastnictví, přímých zahraničních investic, sjednocování liberalizačních opatření, vývozní politiky a obchodních ochranných opatření, jako jsou dumping nebo subvencování. Společná obchodní politika se uskutečňuje v rámci zásad a cílů vnější činnosti Unie.“ (http://www.ecb.int/ecb/legal/pdf/sk_lisbon_treaty.pdf, článek 188)
Mezi nástroje společné obchodní politiky, kterými mohou instituce ES disponovat a obchod ovlivnit, patří:
- uzavírání smluv o obchodu a hospodářské spolupráci s jinými státy nebo uskupeními,
- stanovení celních tarifů na dovoz do společenství,
- stanovení různých celních a dalších preferencí pro vybrané země nebo skupiny,
- uplatnění mimocelních omezení (dobrovolné omezení, dovozní kvóty apod.).
Zahraničněobchodní politika
Musíme poznamenat, že právě zahraničněobchodní politika jednotlivých členských států byla určena jejich národními hledisky; liší se svým charakterem i přístupem k jednotlivým třetím zemím nebo skupinám. Členské státy se podpisem zavázaly, že budou společně uskutečňovat společnou zahraničněobchodní politiku, která je založena na jednotných zásadách uvedených v čl. 113 Římské smlouvy, v nichž jde v podstatě o:
- úpravy celních sazeb,
- uzavírání celních a obchodních dohod,
- sjednocování liberalizačních opatření,
- vývozní politiku,
- obchodněpolitická ochranná opatření pro případ dumpingu a vývozních subvencí.
Tato politika se nevztahovala na některé formy, jejichž význam v zahraničních vztazích stále více narůstal, jako jsou kooperační dohody, úvěrová politika, měnové nástroje, zahraniční investice, řada netarifních bariér, přímé a nepřímé daně, licenční řízení, vystavování různých certifikátů a technické normy. Tyto oblasti zůstaly v pravomoci národních vlád jednotlivých členských států EHS. V roce 1961 bylo rozhodnuto, že uzavření obchodní dohody s nečlenskou zemí musí předcházet informační a konzultační jednání uvnitř společenství, členské státy mohly tyto dohody uzavírat s platností nejpozději do konce přechodného období, tedy do roku 1970. Ochranná doložka čl. 115 Římské smlouvy měla zajistit, že obchodněpolitickým opatřením přijatým některým členským státem nebude bráněno v obchodu a rozdílnost opatření nepovede k hospodářským obtížím v některém či ve více členských státech. Rada realizuje společnou zahraničněobchodní politiku na základě návrhů Komise a rozhoduje kvalifikovanou většinou. Poté vznikají dohody o přidružení podle smlouvy o přidruženém členství ve společenství; tyto dohody přesahují rámec společné zahraničněobchodní politiky, obsahují i věci nespadávající do kompetencí společenství, a proto je uzavírají i členské státy EHS.
Společná obchodní politika je jednou z nejvýznamnějších částí zahraničních vztahů EU. Rozšíření mezinárodního obchodu vedlo k tomu, že se stala jednou z nejdůležitějších oblastí politiky EU. Vzhledem k rozšíření EU a prohlubování vnitřního trhu se EU stala klíčovým aktérem na světovém obchodním poli. Při jednáních GATT (Všeobecná dohoda o clech a obchodu) v Tokiu byla EU, spolu s USA, nejdůležitějším partnerem jednání, přičemž její pozice se dále posílila dokončením tvorby vnitřního trhu během Uruguayského kola jednání. Kritiku si EU vysloužila hlavně za protekcionistickou zemědělskou politiku, která odporovala cílům rušení obchodních bariér a liberalizace světového obchodu. Právě uzavíráním biregionálních a bilaterálních obchodních dohod směřovala EU k pozici největší světové obchodní velmoci. EU postupně vyvíjela různé nástroje pro uspořádání společné obchodní politiky:
- Společná celní tarifa, která je jádrem celní unie – EU uplatňuje jednotnou celní sazbu pro dovoz z třetích zemí; celní sazba je nezávislá na tom, do které země zboží směřuje, SOP představuje společnou preferenci pro evropské produkty,
- Ochrana obchodu, kdy si EU vytvořila nástroje k obraně domácích trhů v souladu s pravidly WTO (Světová obchodní organizace),
- Antidumpingové clo, pokud jde o dumping, který prokazatelně škodí evropskému trhu, může EU uplatnit antidumpingové clo na tato výrobky,
- Trestní clo – EU může uvalit trestní cla na zboží z třetích zemí, které subvencují své výrobky tak, aby je mohly dovážet za uměle snížené ceny,
- Omezení dovozu – EU může omezit dovoz určitého zboží, pokud dokáže, že jeho dovoz v krátké době výrazně vzrostl a způsobil domácím výrobcům škody; přijatá opatření nesmějí být diskriminační a musí platit pro všechny dovozy tohoto zboží bez ohledu na zemi původu. (Rolný, Lacina, 2004) (http://www.mhsr.sk/ciele-658
