1. Vývoj zahraničního obchodu SR a jeho problémy
1948 – v Československu byl zestátněn celý zahraniční obchod.
Zestátněním zahraničního obchodu vznikl monopol v oblasti zahraničního obchodu. Subjekty určené státem mohly realizovat vývozní a dovozní činnost.
1953 – byly zřízeny podniky zahraničního obchodu (PZO). Šlo o samostatné právnické osoby, stát neručil za jejich ekonomickou podnikatelskou činnost a ony neručily za závazky státu.
Vytvořením monopolu zahraničního obchodu došlo k oddělení výroby a vnitřního obchodu od zahraničního trhu. Výrobní podniky zcela ztratily kontakty se světovými trhy, což mělo negativní důsledky.
Polovina 60. let – dochází k další reorganizaci PZO. Některé podniky se přetransformovaly na akciové společnosti se spoluúčastí výrobních podniků. Výhodou bylo, že se výrobní podniky účastnily obchodních jednání se zahraničními partnery, cestovaly na mezinárodní výstavy apod. Tato nová organizační struktura umožnila lepší propojení domácí výroby se zahraničními odběrateli.
Konec 60. let – monopol v oblasti zahraničního obchodu byl narušen, protože povolení podnikat v zahraničí získaly i výrobní a obchodní podniky.
1989 – dochází k liberalizaci zahraničněobchodní činnosti. Téměř 150 organizací získalo souhlas vykonávat trvalou zahraničněobchodní činnost a 84 organizací obdrželo dočasné povolení vykonávat tuto činnost na dobu určitou.
1990 – byly stanoveny určité podmínky pro získání povolení k podnikání v oblasti zahraničního obchodu:
– právnické osoby – složení kauce ve výši 100 000 Kčs
– fyzické osoby – 20 000 Kčs
1991 – situace se dále zjednodušuje, pro subjekty bylo dostačující zapsat se do podnikového rejstříku, a tím mohly podnikat v zahraničněobchodní oblasti.
1993 – 1998
– vývoz zboží má vzestupnou tendenci
– dochází ke zvýšení schodku obchodní bilance (v roce 1998 82,7 mld. Kčs), což zatěžuje platební bilanci a působí na kurz slovenské koruny
Schodek obchodní bilance je způsoben několika vnitřními a vnějšími faktory.
Vnitřní faktory:
1. nárůst domácí spotřeby o 17 až 20 % (vyrobené produkty se spotřebovávaly doma) → snížení vývozu → bankrot a nejistoty výroby několika rozhodujících strojírenských firem
2. nízká exportní výkonnost stále fungujících strojírenských firem
Vnější faktory:
situace na trzích vyspělých států → produkty se prodávaly obtížněji
1. objevují se příznaky světové krize v hutnických komoditách
2. na světových trzích s hutnickým zbožím se objevují noví exportéři z bývalého SSSR a dalších zemí
1997 – ke konci roku začala působit opatření vlády na podporu exportu (aplikace dovozní přirážky, zpřísnění a uplatnění certifikátu, stanovení dovozních kvót na některé potravinářské a zemědělské výrobky). Tato opatření působila na útlum dovozu, pozitivně ovlivnila obchodní bilanci a vytvořila prostor pro prodej domácí produkce. Omezení dovozu je signálem nedostatečné exportní výkonnosti, ukazuje zaostalost výroby, nesprávnou strukturu výrobních podniků i celého národního hospodářství SR. Stejně tak omezení dovozu moderní vyspělé technologie v rámci technicko-inovačního rozvoje brzdí podmínky pro růst produktivity práce a konkurenceschopnost do budoucna.
2. Zahraniční obchod, jeho funkce, úlohy, význam
Čím je země hospodářsky vyspělejší, tím větší má předpoklady zapojit se do mezinárodního dělbě práce prostřednictvím zahraničního obchodu. Začleněním země do mezinárodní dělby práce se rozšiřují její vývozní i dovozní možnosti (dovozem se překonávají bariéry domácí ekonomiky), což se projevuje v úspoře národní práce a hospodářském růstu.
Dnes již téměř každá země závisí na mezinárodní dělbě práce, což se projevuje specializací (snižováním sortimentu výroby; rozšiřování sortimentu spotřeby vyvolává růst dovozu) a kooperací výroby. Mezinárodní obchod je výsledkem mezinárodní dělby práce. Rozsah zapojení země do mezinárodní dělby práce závisí na přírodních, historických, technických, ekonomických (vybavenost země výrobními faktory – práce, půda, kapitál) i politických podmínkách. Čím dál více jsou země od sebe ekonomicky závislé. Vzájemná ekonomická spolupráce zemí vyúsťuje do ekonomické interdependence.
Podstatou ekonomické interdependence je vzájemná závislost států na ekonomické spolupráci.
Dalším důsledkem mezinárodní dělby práce je integrace.
Mezinárodní ekonomická integrace je proces postupného vzájemného propojení, přizpůsobování a sbližování jednotlivých národních ekonomik a jejich ekonomických struktur, proces prohlubování závislostí mezi nimi a postupná transformace národních ekonomických struktur na novou ekonomickou strukturu vznikajícího regionálního hospodářského komplexu.
Mezinárodní obchod zahrnuje mezinárodní výměnu zboží a služeb mezi skupinou zemí v rámci mezinárodního seskupení. Má nezastupitelné místo při rozšiřování spotřebních možností zemí, protože umožňuje zemi spotřebovat více zboží, než by spotřebovala při uzavřených hranicích. Výhodou je rozšíření sortimentu spotřeby o statky, které země z různých důvodů není schopna vyrobit.
Zahraniční obchod je jedním ze způsobů zapojení národního hospodářství jedné země do mezinárodní dělby práce s jinými zeměmi. Je součástí národního reprodukčního procesu a má relativně samostatné postavení.
Zahraničně-hospodářská politika státu je součástí hospodářské politiky státu a tvoří souhrn zásad a opatření, jimiž stát usměrňuje oblast zahraničního obchodu.
Rozsah a úroveň zapojení země do mezinárodní dělby práce závisí na:
– velikosti domácího trhu
– výrobních možnostech průmyslových i zemědělských podniků
– přírodním bohatství, klimatických podmínkách
– dalších skutečnostech (geografická poloha, politická situace)
V zahraničně-obchodní politice lze cíle dosahovat formou protekcionismu nebo liberalismu.
Protekcionismus – podpora domácí výroby a jejího vývozu.
Liberalismus – zásada volného obchodu znamenající nezasahování státu do tržních vztahů a odstraňování všech překážek v oblasti vývozu i dovozu.
V současnosti statistika člení obchod na dvě hlavní kategorie:
– Maloobchod
– Velkoobchod
Základní funkce zahraničního obchodu:
– Transformační funkce – vliv zahraničního obchodu na vytváření stavu národní ekonomické rovnováhy. Podstatou je transformace struktury domácí produkce na strukturu žádoucí z hlediska použití pro výrobní i osobní spotřebu.
– Růstová funkce – naplnění hlediska „ekonomie času“ výsledkem úspory práce při zapojení do mezinárodní dělby práce. Export zároveň výrazně ovlivňuje domácí výrobu a její specializaci.
– Bariéra růstu domácí ekonomiky – tyto názory vycházejí z hospodářské zaostalosti rozvojových zemí. Silné zahraniční firmy (země) exportem do takových zemí brzdí rozvoj domácí průmyslové výroby. Zahraniční obchod (import) se stává překážkou rozvoje domácí výroby a snižuje národní produkt. Odborníci podporují protekcionistická opatření až do té doby, než průmyslová odvětví hospodářsky zaostalých zemí dosáhnou úrovně schopné konkurovat zahraničním firmám na domácím trhu, tedy dokud domácí výroba nezíská „zralost“ (konkurenční schopnost).
Intenzita zahraničního obchodu souvisí s vývojem a úrovní hrubého domácího produktu. Ekonomicky vyspělejší země se zapojují intenzivněji do zahraničněobchodních vztahů, země s nižším HDP méně. Vyjadřuje míru otevřenosti země v oblasti vnějších ekonomických vztahů.
Intenzitu zahraničního obchodu lze vyjádřit:
– podílem vývozu na HDP (ukazatel konkurenceschopnosti země, její technické úrovně a úrovně přidané hodnoty v dané zemi)
– objemem vývozu v USD na obyvatele (charakterizuje vnitřní strukturu ekonomiky, vypovídá o kvalifikační struktuře obyvatelstva)
3. Komoditní a teritoriální struktura ZO
Teritoriální struktura zahraničního obchodu SR
Teritoriální orientace zahraničního obchodu každé země je výsledkem mnoha činitelů (přírodní podmínky, surovinové a energetické možnosti, nedostatek domácího kapitálu atd.).
V teritoriální orientaci jsou zahrnuty krátkodobé i výhledové cíle domácí ekonomiky, ale i ambice směřování hospodářských, společenských i politicko-vojenských zájmů.
1989: 70 % vývozu směřovalo do zemí RVHP
14 % do rozvojových zemí
16 % do rozvinutých zemí
2000: 90 % do EU
Komoditní struktura zahraničního obchodu SR
Transformace slovenské ekonomiky na tržní hospodářství do značné míry ovlivnila výrobu v několika odvětvích národního hospodářství. Strukturální změny se nejvíce týkají strojírenských podniků, speciální výroby atd. Právě u těchto komodit došlo k významnému snížení vývozu a zvýšení dovozu. V SR je patrná tendence dominance dovozu nad vývozem a z toho vyplývající deficit zahraničního obchodu. Zvláštní kapitolou slovenského zahraničního obchodu jsou agroprodukty, které se podílejí na deficitu ve výši 20,3 mld. Sk. Dlouhodobý rozvoj exportní výkonnosti musí být založen především na zvyšování přidané hodnoty exportní produkce.
4. Význam zvláštních a osobitých druhů zahraničněobchodních operací při zapojení SR do mezinárodní dělby práce
Osobité druhy zahraničněobchodních operací představují kombinaci vývozu a dovozu v rámci jednoho obchodního případu.
Jejich zvláštností je, že ve většině případů nepřekračují hranice země; v praxi se vyskytují v různých formách a často se jednotlivé typy kombinují.
Dělení:
– Výměnné obchody
– Vázané obchody
– Ostatní druhy operací v zahraničním obchodě
Výměnné obchody
a) Kompenzace – bezdevizová výměna zboží za zboží. Kompenzace zahrnuje:
– obousměrnou – vývozce je zároveň dovozcem v obou zemích, dva partneři
– triangulární – účastní se vývozci a dovozci ze tří zemí, tedy tři partneři; využívá se v případech, kdy obchod brání přísná devizová regulace nebo nevyrovnaná obchodní bilance mezi dvěma zeměmi; zapojením třetí země může obchod pokračovat, uskuteční se zprostředkovaně tak, že závazek vyrovná třetí země
– globální – více partnerů
b) Barter – obchodní operace sjednaná na vládní nebo resortní úrovni; výměna zboží za zboží mezi exportérem a importérem na základě jediné smlouvy; v barterovém obchodu nedochází k peněžnímu toku
Vázané obchody
a) Protinákupy = vazby
Dovozce je ochoten dovézt zboží pod podmínkou, že zahraniční partner se zaváže odebrat určitý druh zboží od vývozce, a to do předem dohodnuté výše z hodnoty kontraktu.
– protinákupy s přirozenou vazbou
– protinákupy s nepřirozenou vazbou
b) Rámcové obchody
Uzavírají se z důvodu, že v době uzavírání dohody nejsou známy všechny okolnosti. Jedná se o předběžnou dohodu několika subjektů o výměně určitého zboží. Výhodou je, že účastníci mají jistotu, že obchod bude realizován. Obsahují běžné kupní smlouvy, rámcové obchody a další smlouvy. Za každou stranu vystupují koordinátoři obchodu. Zvláštností je, že jednotlivé smlouvy si partneři sjednávají přímým jednáním.
c) Junktimové obchody
Využívají se, když jedna z partnerských zemí má vysoké pohledávky vůči druhé a proto se snaží omezit vývoz a zvýšit dovoz. Junktimové operace jsou smluvně zajištěny junktimovými smlouvami.
d) Reciproké obchody
Vývoz určitého zboží je povolen pouze proti odběru jiného druhu zboží.
e) Buy-back
Podstata spočívá v tom, že odběrateli je zabezpečeno strojní vybavení a technologie bez nutnosti okamžitých finančních prostředků. Dodavatel strojů a zařízení současně s dodávkou uzavře smlouvu o odkupu výrobků vyráběných na dodaných strojích. Takovým způsobem může být uhrazena celá část hodnoty dodávek.
f) Reexport
Na reexportu se obvykle podílejí subjekty ze tří zemí:
– vyvážející subjekt
– reexportující subjekt
– odběratelský subjekt
Využívá se k překonání obchodně-politických překážek, např. při uplatňování diskriminace cel na zboží z určité země nebo ke kompenzaci vlastních vývozních dodávek do zahraničí.
Formy reexportu:
– přímý – zboží se vyváží přímo z země vývozce do země určení bez překročení hranic země reexportéra
– nepřímý – zboží se zakoupí v zemi vývozce A, importuje do země reexportéra B a odtud do země odběratele C
– v oficiální podobě
– v skryté podobě
Ostatní druhy operací v zahraničním obchodě
Inženýrství
– konzultace a poradenství
– inženýrské firmy – jejich hlavní činností je vypracování veřejných soutěží (tendrů) pro investory
Výrobní podílnictví
Představuje kapitálovou účast na výrobě v zahraničí. Určité subjekty pos
