Základní aspekty vládních systémů
Mezi základní aspekty vládních systémů patří:
- právní aspekt
- aspekty řízení a teorie organizace
- ekonomický aspekt ve veřejné správě
- sociální aspekt
Právní aspekt vládních systémů
- Přístup rozvíjený vědou správního práva
- Studium právních norem upravujících organizaci a výkon státní správy a samosprávy
- Právní rámec veřejné správy, který není základním východiskem pro formování demokratické státní správy a samosprávy
Aspekty řízení a teorie organizace
- Správa je zvláštním druhem řídící činnosti, přičemž jde o permanentní činnost
- Veřejná správa je zaměřena na regulaci jednotlivých činností státní správy a samosprávy
- Principy formulované teorií řízení organizace mají obecný charakter a lze je proto využívat i ve veřejné správě
- Vhodné strukturální uspořádání – význam optimalizace státní správy a samosprávy – navázat na poznatky teorie organizace, zejména pokud jde o způsob dělby práce, přidělování činností organizačním jednotkám, vymezení pravomocí a odpovědnosti, typy organizačních vztahů mezi organizačními stupni, velikost jednotek a podobně
Aspekt – ekonomika ve veřejné správě
- Ekonomické dopady veřejné správy
- Státní správa a samospráva nejsou samoúčelné, ale mají za úkol zajišťovat komplexní sociálně-ekonomický rozvoj řízeného celku
- Státní správa a samospráva má zabezpečovat rozvoj regionů, rozvoj komunálního majetku, samosprávnou finanční politiku a podporu podnikatelských aktivit
Sociální aspekt
- Pravidelnosti charakteru sociálně-psychologického a sociologického
- Aplikace věd o člověku v systému řízení (úředník – občan)
- Činnosti státní správy a samosprávy směrem k občanovi lze chápat jako služební činnosti (služby občanovi)
Podstata vládních systémů
- Stát – subjekt s věcnou a fiskální funkcí
- Stát – forma organizace lidské společnosti, která je budována na politickém základu a uplatňuje svou suverenitu na určitém území
- Veřejná moc národa, konstituční organizovaná a vybavená výkonným aparátem
- Stát tvoří veřejné úřady a instituce, jejichž funkce je odvozena z politických procesů
- Zohledňují se veřejné zájmy ekonomické, politické a sociální
- Stát může mít různé formy v závislosti na formě organizace státní moci, způsobech jejího uplatňování
- Stát – prvek ekonomického systému
- Donucuje ostatní prvky systému vykonávat určité aktivity, které by jinak nevykonávaly, a naopak jiným jejich přirozeným aktivitám zabraňuje
- Moc je právně podložená (ústavou a dalšími právními normami), jde o právo všeobecně uznané a zároveň výlučné, tedy právo, které má pouze stát
- Formy státu se liší právě tím, jak stát tuto moc získává, s jakými cíli a za pomocí jakých prostředků ji užívá
- V demokratickém státě – moc dobrovolně delegovaná (v politickém i ekonomickém smyslu)
- V demokratickém státě je výkonná složka státního mechanismu pod kontinuální veřejnou kontrolou
Co vymezuje formu státu?
Formu státu vymezuje:
- Státní režim – metody uskutečňování státní moci – státy demokratické a nedemokratické (totalitní)
- Forma vlády – soustava státních orgánů a jejich vzájemné vztahy a vztahy mezi státní mocí a obyvatelstvem (monarchie a republiky)
- Forma uspořádání státu – územně-organizační struktura
Typy a příklady státoprávních uspořádání
- V soustavě vztahů mezi státem jako celkem a jeho částmi – složení a působnost ústředních a místních orgánů – státy unitární a federální
- Prezidentský systém vládního režimu – USA, jihoamerické státy, asijské a africké státy – specifická politická situace v době jeho vzniku
- USA – vztah výkonné a zákonodárné moci nebyl základním politickým konfliktem, nebylo třeba oddělovat hlavu státu od vlastní výkonné moci
- Parlamentní systém vládního režimu (parlamentarismus) je tradiční pluralitně-demokratický systém, založený na klasickém rozdělení moci (zákonodárná moc, výkonná moc, soudní moc) spojené se suverenitou občanské společnosti a je typický především pro evropské státní útvary.
- V republikách i monarchiích vychází z konstitucionalismu (ústavy), ze tzv. reprezentativní demokracie (existence voleného parlamentu) a při dělení moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní předpokládá určitou spolupráci mezi legislativou a exekutivou (parlamentem a vládou).
