Bible
Prvotním ekonomickým zdrojem je Bible, která popisuje poučení o půdě, práci a kapitálu. Vyvíjí principy solidarity a subsidiarity (pomoc nebo podpora).
Starověk
Další vývojovou etapou je starověk, konkrétně antické Řecko. Představitelé jako Xenofón, Platón, Aristoteles se ve svých dílech zabývali ekonomickými pojmy, z nichž nejvýznamnější je Aristoteles. U Aristotela můžeme nalézt pojmy užitková hodnota, směnná hodnota a ekonomika.
Aristoteles
Statky, které se produkují pro vlastní spotřebu a nikoli pro trh, nazýváme přirozeným hospodářstvím. Aristoteles rozlišoval hospodářskou činnost zaměřenou na uspokojování potřeb člověka a činnost, jejímž cílem je dosažení zisku prostřednictvím obchodu nebo úžery. Rozvoj specializace práce a jednotlivých předtím samostatných hospodářství začíná růst díky výměně – trhu.
Trh se tak stává místem, kde se střetává výroba se spotřebou. Hospodářský pokrok nahradil přirozené hospodářství peněžním – statky se již nevyměňují za jiné statky, ale za peníze.
Na volném trhu se nejen pružně mění ceny statků, ale i velikost nabídky či poptávky.
Obchodování může mít formu:
- volné soutěže – stav, kdy existuje velké množství malých svobodných výrobců a spotřebitelů, nikým a ničím neomezených. Přitom žádný ze soutěžících nesmí být tak silný, aby mohl zásadně ovlivňovat nabídku či poptávku
- monopolu – možnost zvyšovat cenu produktu, neměnit jeho sortiment ani kvalitu
Statky mají užitkovou hodnotu. Peníze představují statek, za který se kupují jiné statky, tedy jiné užitečné věci. Specializace vytváří základ pro to, aby každý mohl vyrábět podle svých schopností výrobky, které dokáže nejlépe vyrobit pro rozšiřující se oblast spotřeby. Jednotlivá hospodářství se začínají navzájem doplňovat právě díky rozvoji trhu.
Nevýhody přirozené výměny:
- ne všechny statky jsou dokonale dělitelné
- vyměňující často nemají, co vyměnit, protože nepotřebují výrobky, které druhá strana vyrobila
- počet statků neustále roste a s jeho kvalitativní změnou roste i počet možných vzájemných výměn
Středověk
Středověkým představitelem ekonomie je scholastik Tomáš Akvinský. Tomáš Akvinský objasnil pojem spravedlivá cena. Navázal na učení Aristotela a snažil se jej rozpracovat v duchu nábožensko-etických norem.
Peněžní výměna – v ní se výměny uskutečňují podle množství peněz, které má daná osoba k dispozici. Trh je spojovacím prvkem jednotlivých hospodářství.
Křesťanství – „Dej Bohu, co je Boží, vrchnosti, co je vrchnosti“ – ústup od sociální spravedlnosti. K. Wojtyka – odtajnění inkvizice a inkvizičních soudů.
