Zásobování a strategie zásobování

Zásoby

Zásoby jsou hmotné statky, které se nacházejí v podniku a dosud nebyly použity k určitému účelu. Překonávají časovou a prostorovou nesouladnost mezi jednotlivými fázemi reprodukčního procesu a zabezpečují plynulý chod podniku.

Zásobování

Zásobování představuje funkční činnost podniku, kterou začíná transformační proces probíhající v něm. Patří do oblasti materiálového hospodářství – tři dimenze vnímání materiálového hospodářství (MH):

  1. úzké vnímání MH (tzv. klasická oblast kompetencí) – zahrnuje pouze činnosti obstarávání (nákupu a dopravy) a skladování,
  2. širší vnímání MH (tzv. rozšířená kompetenční oblast) – obsahuje i činnosti spojené s rozmístěním materiálu na místa zpracování v podniku i pohyb materiálu mezi jednotlivými místy zpracování,
  3. nejširší vnímání MH (tzv. rozsáhlá kompetenční oblast) – MH se ztotožňuje s hmotným tokem v podnikovém transformačním procesu, tedy kromě již zmíněných činností zahrnuje také přípravu odbytu hotové produkce.

Předmět zásobování

Předmět zásobování je diferencován podle typu podniku. Nejčastěji se vymezují tři skupiny předmětů obstarávání:

  1. Vstupní materiály – podílejí se na podnikovém transformačním procesu. Člení se na:
    • výrobkové materiály – stávají se součástí výrobku, dělíme je na základní (tvořící hmotnou podstatu výrobku) a pomocný materiál doplňující výrobek, například barvy,
    • technologické materiály – provozní materiály podniku,
  2. Polovýrobky – podílejí se na kompletaci výrobku vyráběného v rámci vlastního výrobního procesu, např. meziprodukty, kompletizační díly, konstrukční dílce, součástky,
  3. Obchodní zboží – nepodílejí se na kompletaci vlastního výrobku, ale stávají se v původní podobě předmětem dalšího prodeje, například odběratel požaduje jeho dodání v souvislosti s koupí našeho výrobku (autorádio zabudované do automobilů u výrobce automobilů).

Úkoly zásobování

Úkoly zásobování vyplývají z jeho funkcí:

  • recyklace surovin – souvisí se vzrůstem zájmu o ochranu životního prostředí. Zdůrazňuje se, že nejen komplexní zpracování surovin, ale i opakované využití různých pomocných přepravních prostředků, obalových materiálů či jiných znovupoužitelných materiálů může přispět ke ekologii podnikové činnosti.

Z těchto základních funkcí zásobování vyplývají i jeho dva základní cíle zásobování:

  • zajištění materiálových potřeb (popř. potřeb obchodního zboží) = věcný cíl,
  • snížení nákladů podnikové činnosti = ekonomický cíl.

Se zásobováním obecně souvisejí tři skupiny nákladů:

  1. přímé materiálové náklady (ceny surovin, materiálů, polotovarů …),
  2. náklady na vázaný kapitál (kalkulované úroky z cizího kapitálu vázaného v zásobách),
  3. vlastní náklady procesu zásobování (mzdy personálu, dopravní náklady, skladovací náklady, náklady na obchodní jednání …).

Zásobovací strategie

Zásobovací strategie podniku, jako jedna z funkčních strategií, vychází především z odbytkové strategie podniku.

  • Odbyt výrobků, odvozený z poznatků o konečných potřebách, rozhodujícím způsobem ovlivňuje tvorbu výrobního programu, z něhož se odvozuje potřeba materiálu.
  • Kromě znalostí o výrobcích a jejich odbytkové strategii vychází zásobovací strategie také z informací:
  • o podmínkách výroby,
  • o dostupnosti materiálových zdrojů na nákupních trzích,
  • informace o podmínkách získávání zdrojů (cena, doprava apod.).

Prvky zásobovací strategie podniku

  • Prvky související s předmětem nákupu tvoří:
    • politika množství,
    • politika kvality,
    • cenová politika.
  • Prvky související se zdroji nákupu tvoří:
    • způsob dodání,
    • počet dodavatelů,
    • prostorové rozložení dodavatelů.
  • Prvky spojené s tvorbou podmínek nákupu tvoří:
    • budování dodavatelských vztahů,
    • nákupní reklama,
    • nákupní orgány,
    • kooperace při nákupu.

Základní dodací podmínky, na které nakupující podnik přihlíží, jsou především

  • cena obstarvaného materiálu,
  • množství obstarvaného materiálu,
  • kvalita obstarvaného materiálu.

Volba dodavatele

Při volbě dodavatele respektujeme obecné znaky:

  • riziko nákupu se sníží, pokud se materiál nakupuje od více dodavatelů,
  • malá množství materiálu je výhodnější nakupovat ve velkoobchodě než přímo od výrobce.

Dodací podmínky

  • skupina podmínek týkajících se způsobu platby za dodávku materiálu (okamžitá platba, dodavatelský úvěr, platba dokumentárním akreditivem apod.),
  • podmínky související s úhradou dodacích nákladů (zda jdou celé na účet nakupujícího podniku, nebo část z nich hradí dodavatel),
  • podmínky související se sladěním objemových a časových požadavků na dodávky od odběratele s možnostmi dodavatele (tím se ovlivňuje výše nákladů na skladování na obou stranách).

Tvorba zásobovací strategie

  • je v podstatě rozhodování o kombinaci nástrojů (prvků) zásobovací strategie,
  • zásobovací strategie se vytvářejí především pro ty skupiny materiálů, které mají podstatný vliv na uvedené charakteristiky podnikové činnosti,
  • jako metoda k odvození modelových zásobovacích strategií se stále častěji používá portfoliová analýza.

Portfoliová strategie

  • Prvním krokem při tvorbě zásobovací strategie je určení relativně homogenních skupin materiálů, které mají strategický význam z pohledu prosperity podniku (vliv na náklady a výkony).
  • Druhým krokem portfoliové analýzy je určení dimenzí (rozměrů) faktorů.
  • Třetím krokem je zobrazení portfoliové matice. Jde o třírozměrné založení portfoliové analýzy na dvou strategických faktorech: – na riziku nákupního trhu (faktor z okolí podniku), – na flexibilitě potřeb (podnikový faktor).

Riziko nákupního trhu vyjadřuje pravděpodobnost poruch v zásobování z hlediska množství, kvality a času. K nejdůležitějším indikátorům tohoto rizika patří: – konkurence (případně monopol) na straně dodavatelů materiálů, – kapacita (pohotovost) dodávek, – vývoj poptávky na nákupním trhu a další faktory.

Otázka zásobovací strategie

Otázka zásobovací strategie vychází z výrobků i z podmínek zásobování materiálem pro tyto výrobky.

  • Stanovuje se pro skupinu nejdůležitějších materiálových zdrojů, u které je nutné zvažovat výši nákladů na dodání a nákladů na skladování.
  • Základem pro tvorbu zásobovací strategie je vypracování matice zásobovací strategie (zásobovací portfolio) a aplikace metody ABC.

Matice zásobovací strategie

  • vychází z vnitřních podmínek podniku – projevují se na ose x v podobě flexibility potřeb,
  • zahrnuje vnější podmínky ve faktoru na ose y – riziko nákupního trhu – představuje možnosti získání materiálových zdrojů,
  • na základě těchto dvou faktorů se hodnotí malá, střední a velká možnost situace z pozice flexibility a z pozice rizika nákupního trhu,
  • průsečík možností označuje typ zásobovací strategie.

Na základě této matice lze určit odčerpávací, investiční a selektivní strategii.

  • Odčerpávací strategie – zdrojově nenáročná, úsporná strategie, která umožňuje podniku aktivní cenovou politiku a aktivní politiku kvality. Prioritou při jejím uplatnění je úspora nákladů.
  • Investiční strategie – zdrojově náročná, vyžaduje dodatečné investice a jistotu zásobování zabezpečuje zvýšenou skladovací kapacitou.
  • Selektivní strategie – u nich je riziko nákupního trhu i flexibilita na stejné úrovni a individuálně se u každého výrobku určí na základě výpočtů potřeba materiálu.

Metoda ABC

  • Metoda ABC vychází z rozdělení materiálových vstupů podle jejich relativního podílu na celkové hodnotě nakupovaných materiálů.
  • materiály s nejvyšším relativním podílem kolem 70–80 % tvoří skupinu A, obvykle jejich početní podíl nepřesahuje 10–20 % položek,
  • skupinu B tvoří materiály s relativním podílem na hodnotě 15–20 %, ale s podílem na celkovém počtu položek 20–40 %,
  • skupinu C tvoří materiály s relativním podílem na hodnotě 5–15 %, ale s podílem na počtu položek 50–70 %.