Ekonomika domácností

Ekonomika domácností (domácí hospodářství) je ekonomická disciplína, která zkoumá domácnosti jako ekonomické jednotky, jež společně vlastní majetek, užívají příjmy a přijímají ekonomická rozhodnutí. Sociologie zkoumá chování a jednání jednotlivců a skupin, zatímco ekonomie specifikuje tato jednání a chování v rámci hospodaření.

Domácnost je nejmenší reálná sociální skupina se společným hospodařením a bydlením. Domácnost může mít i jediného člena. Domácnost je samostatně hospodařící skupina občanů, která spolu trvale žije a společně hradí náklady na své potřeby.

Domácnosti jsou základními subjekty trhu, které na něm vystupují především jako kupující (nakupují spotřební zboží a služby) a také jako prodávající, protože prodávají výrobní faktory (např. práci) nebo své zboží (např. vypěstovanou zeleninu či ovoce).

Nejdůležitějším subjektem na trhu práce, který tvoří nabídku, jsou domácnosti. Tato nabídka je omezena několika faktory:

počtem pracovně schopného obyvatelstva
cenovou hladinou
daňovým zatížením

Na trh práce působí stejné zákonitosti jako na jiných trzích. Poptávku po práci určují firmy, podniky a další výrobci. Závisí na ostatních výrobních faktorech, především na rozsahu kapitálu a použité technologii. Poptávka po práci je odvozenou poptávkou, což znamená, že závisí na poptávce po výsledcích této práce. Nabídka práce tedy představuje počet pracovně schopného obyvatelstva, které tvoří všichni lidé, kteří aktivně pracují, ale také nezaměstnaní.

Velikost nabídky práce souvisí především s mezními náklady domácnosti při vynakládání práce a odměnou za vykonanou práci. Domácnost je v rovnováze, pokud je námaha při práci rovna efektu, který práce přináší. To vede k ovlivňování velmi důležitého ukazatele v makroekonomii, a tím je míra nezaměstnanosti.

Potreby a jejich členění

Potreby jsou vlastně uvědomělé nedostatky lidí. Naše potřeby jsou nekonečné, ale jsou omezené příjmy. Cílem ekonomiky je naše potřeby uspokojit. Domácnost má čtyři funkce: ekonomickou, sociální, reprodukční a výchovnou.

Potreby dělíme:

Členění potřeb podle materiální podstaty:
1. hmotné – potřeba mít auto
2. nehmotné – potřeba umět řídit
Potreby podle naléhavosti uspokojování:
1. životně nezbytné – potřeba jíst, pít, spát
2. kulturní a luxusní – potřeba vlastnit počítač, navštívit divadlo
Členění potřeb podle počtu nositelů potřeb:
1. individuální potřeby – potřeba jít někam na večeři
2. kolektivní potřeby – potřeba dosáhnout úspěchu ve sportu
3. společenské potřeby – potřeba světového míru

Spotřeba

Domácnosti se podílejí zejména na spotřebě statků a služeb, které získaly v procesu rozdělování a výměny. Zaměstnaný člověk si za svou mzdu a práci může nakoupit potraviny, oděvy, má výdaje na vzdělání, kulturu, sport, ale může se rozhodnout i pro mnoho dalších věcí. Domácnosti, které vlastní pozemek nebo pozemky, mohou tyto pozemky pronajmout nebo prodat. Tím, že je prodají nebo pronajmou, si vlastně zajistí uspokojení svých potřeb. Více na stránce: Podílové vlastnictví, bezpodílové vlastnictví, držba. Dále pak na stránce Výdrž.

Majetek domácnosti

Majetek domácností dělíme na:

movitý (zařízení domácnosti, vybavení domácnosti, elektrospotřebiče, peníze a cenné papíry, drahé kovy a výrobky z nich, umělecké předměty, písemnosti, sbírky)
nemovitý (pozemky, které dělíme na zemědělské pozemky, lesní pozemky, stavební pozemky a ostatní pozemky)
osobní majetek (dělíme jej podle toho, zda uchovává svou hodnotu, neznehodnocuje se nebo dokonce zhodnocuje)

Domácí hospodářství

Až do období první společenské dělby práce lze představit existující hospodářské jednotky jako uzavřené domácí hospodářství. V tomto hospodářství se realizovala výroba i spotřeba podle požadavků uzavřené rodiny nebo kmene.

Naturalní směna

Nejprve existovala naturalní směna (směna zboží za zboží). Tato směna byla velmi komplikovaná a nepraktická. Proto se později postupně ze zboží vyčleňovaly různé druhy zboží (dobytek, kožešiny, drahé kovy, …).

Penezní potřeba

Velikost peněžní potřeby závisí na: počtu členů, věku, vzdělání, zájmech a tradicích. Peněžní platby jsou kryty peněžními zdroji, které představují souhrn všech peněžních důchodů. Peněžním hospodařením rozumíme způsoby a metody uspokojování potřeb domácnosti jako celku, ale i jednotlivě.

Peněžní hospodaření domácností

Peněžní hospodaření domácností obsahuje: tvorbu peněžních fondů a jejich rozdělení. Vzájemný vztah mezi peněžními příjmy a výdaji označujeme jako peněžní bilanci. Peněžní bilanci sledujeme na celospolečenské úrovni, kdy hovoříme o peněžní bilanci obyvatelstva. Základem je peněžní bilance hrubých peněžních příjmů a výdajů obyvatelstva.

Hrubé peněžní příjmy sestávají z peněžních příjmů ze zaměstnání, sociálních příjmů, z prodeje výrobků, peněžních příjmů, vybraných úspor a půjček.

Hrubé peněžní výdaje sestávají z výdajů na potraviny a nápoje, výdajů na průmyslové zboží, výdajů za služby, plateb a výdajů na soukromé podnikání a dalších poplatků.

Rozpočty domácností

Rozpočty domácností mají příjmovou a výdajovou část, mezi nimiž by měl být soulad. Pokud tento soulad nenastane, měla by jej domácnost překrýt rezervami. Proto by si měly domácnosti vytvářet různé fondy. Základem by měl být měsíční rozpočet domácností, jehož příjmovou část by měly tvořit pravidelné měsíční příjmy. Měly by jej tedy nedoplňovat jiné zdroje.

Dalším rozpočtem je rozpočet roční. Tento rozpočet tvoří fondy střednědobých ročních potřeb. Tento fond by měl sdružovat peněžní prostředky nepoužité na běžné potřeby, tj. úspory z měsíčního rozpočtu a další příjmy. Ve výdajové části rozpočtu se ze střediskového fondu realizují nákupy předmětů dlouhodobé spotřeby. Investičně náročné potřeby se uspokojují z fondu dlouhodobých potřeb, nazývaného také investiční fond.

Peněžní bilance může být vyjádřena také pomocí peněžních příjmů a výdajů obyvatelstva vyjádřených na 1 obyvatele za rok nebo za měsíc. V současnosti jsou informace o příjmech a výdajích evidovány v členění: domácnosti zaměstnanců, samostatně ekonomicky činných (podnikatelů) a domácnosti rolníků a důchodců. Třídění je také podle počtu členů domácnosti, počtu nezaopatřených dětí a podle výše příjmů.

Spotřeba domácností

Základem peněžní bilance jsou peněžní příjmy obyvatelstva, které představují jeho potenciální spotřebu. Výdaje domácností výrazně ovlivňuje státní politika. Výdaje v minulosti byly hraděny státem, takže domácnost nepotřebovala mít tolik peněžních zdrojů v hotovosti (centrálně řízená ekonomika – příkazová ekonomika). Spotřeba byla převážně orientovaná na výživu a oděv. Výdaje kryjí potřeby členů domácností.

Spotřeba domácností se odvíjí od důchodů. Čisté peněžní výdaje domácností se v podstatě kryjí s čistými příjmy. Rozdíl mezi nimi představuje přírůstek nebo úbytek hotovosti, jehož pohyb se sleduje. Rozdíl mezi hrubým a čistým příjmem jsou odvody. Jde o odvody na zabezpečení v případě nemoci, úrazu, nezaměstnanosti a hmotné zajištění ve stáří. Perspektivní růst produktivní práce se projeví zvýšením průměrné mzdy jak v nominální, tak i v reálné hodnotě.

Výdaje domácností v ČR

Struktura výdajů domácností v České republice:

potraviny, nápoje 39 %
oděvy, obuv 11 %
energie, bydlení 17 %
nábytek, potřeby do domácnosti 6 %
zdravotní služby 1 %
doprava 10 %
kultura 8 %
ostatní 8 %

Životní úroveň domácností

Životní úroveň je stupeň uspokojení životních potřeb lidí a souhrn podmínek, v nichž se tyto uspokojují. Životní úroveň vyjadřujeme také tzv. ekonomickou úrovní. Ekonomickou úroveň vyjadřujeme jako účinné využívání dostupných výrobních faktorů zemí. Ekonomická síla je absolutní objem finálních výrobků a služeb za určité časové období. Změna ekonomické síly a ekonomické úrovně se nazývá ekonomický růst.