Úvod do řízení lidských zdrojů

ZDROJE v podniku:

• materiální
• finanční
• lidské

Jsou rovnocenné. Lidské zdroje představují hybnou sílu, motor, který uvádí do pohybu materiální a finanční zdroje. Lidské zdroje jsou tím nejcennějším, co podnik má. Jsou rozhodujícím zdrojem při konkurenceschopnosti podniku. Podnik o nich dokáže více rozhodovat.

Personální management a řízení lidských zdrojů nejsou adekvátní pojmy. Rozdíl mezi nimi je dán historicky.

PM a ŘLZ představují odlišné vývojové fáze personální práce. ŘLZ představuje mladší vývojovou fázi. Pojem PM je užíván od rozdělení pojmů na vedení a řízení.

Historie:

• 1. vývojová fáze – tradiční pojetí personální práce – personalistika – hraje v celkovém řízení pouze pasivní roli. Personalisté vykonávají jen administrativní činnosti. Personální oddělení poskytují servisní služby ostatním oddělením podniku. Poskytují pouze informace o pracovnících podniku – personální administrativa.
• 2. vývojová fáze – 2. světová válka, dochází k odlišnému chápání personální práce, na pracovníka se začíná nahlížet jako na téměř nevyčerpatelný zdroj prosperity a konkurenceschopnosti podniku. Z pasivní role přechází personalistika do aktivní role – personální řízení. Přesto je toto personální řízení orientováno na vnitřní podmínky podniku a má operativní charakter.
• 3. vývojová fáze – 50.–60. léta, nová koncepce – řízení lidských zdrojů, kdy se ŘLZ stává jádrem celého personálního řízení a jeho nejdůležitější složkou. Přechod od administrativní činnosti ke koncepční, zahrnuje strategické aspekty, přechází se od vnitřního řízení k zohledňování i vnějších faktorů (životní styl, životní prostředí, trh práce a další).

Personální práce přestává být pouze záležitostí personalistů, ale stává se součástí každodenní práce všech vedoucích pracovníků.