Manažerská ekonomika

Charakteristika podniku

Eltner F. definuje podnik jako místo, kde probíhá výroba (přeměna vstupů na výstupy), kde se rozhoduje o její úrovni a někdy i o prodejní ceně. Statky nezbytné k tomu se nazývají výrobní faktory (VF = půda, práce, kapitál) a statky transformačního procesu jsou označovány jako produkty, výrobky (důležitá je kvalita výrobního procesu, čas, kdy má být výroba realizována, a náklady).
Výrobek, který se dostává na trh, se stává zbožím.

Proč jsou podniky nezbytné

Samuelson a Nordhaus uvádějí, že podniky vznikají z těchto důvodů existence:
- úspory z rozsahu – čím více vyrábím, tím nižší jsou jednotkové náklady (vlastním stroj, zařízení, budovu – málokterý podnik využívá své kapacity na 100 %, čím vyšší je využití kapacity, tím nižší je náklad připadající na jednu jednotku produkce);
- obstarání zdrojů ve velkém rozsahu – čím více nakupuji, tím mohu vyjednat nižší cenu;
- potřeba řízení a monitorování probíhajících činností – základní činnosti podniku jsou řízení, marketing, personální agenda, ekonomika podniku, financování a výzkum a vývoj; řízení je nezbytné k tomu, aby se vyrábělo to, co zákazník chce koupit.

Obecné znaky podniku

kombinace výrobních faktorů – úspory z rozsahu vyžadují optimalizovat, kolik půdy a kapitálu je třeba vložit; zvýšení vstupů znamená pokles nákladů na jednotku výstupu, proto je třeba kombinovat VF tak, aby byly využity optimálně a výrobní proces byl zajištěn při co nejnižších nákladech;
princip hospodárnosti (maximalizace zisku a minimalizace nákladů);
princip finanční rovnováhy – každý výrobek, který podnikatel vyrobí, chce co nejrychleji prodat, aby získal peníze na nákup dalších vstupů a mohl tak zajistit výrobní proces. V podniku však často existuje nesoulad mezi momentem, kdy jsou potřeba peníze na vstupy, a momentem, kdy odběratel uhradí zakoupené výrobky. Tento nesoulad nemusí být pro podnikatele vždy negativní.

Specifické znaky podniku

princip soukromého vlastnictví – dnes existují podniky vlastněné pouze soukromými osobami, nebo smíšené (např. Slovenský plynárenský priemysel – SPP) – zde je podíl soukromého a státního vlastnictví; dále jsou zde státní podniky – některé země si ponechávají strategické podniky, například v oblasti armády a podobně;
princip autonomie – samostatnost v oblasti rozhodování o cenách výrobků, způsobu výroby, cílových zákaznících a výrobním sortimentu, přičemž rozhodování musí být v souladu s právními předpisy a legislativou;
princip ziskovosti – na konci kalendářního roku by měl podnik vykazovat zisk, tedy vyšší příjmy než výdaje. Množství zisku závisí na typu podniku (např. podnik vyvážející do zahraničí může být ovlivněn inflací či kolísáním kurzů; podnikatel může být proto jednou v zisku, jindy ve ztrátě).

Definice podniku

Synek: organický celek lidí a hmotných prostředků vytvořený k trvalému uspokojování cizích potřeb (zákazníků – fyzických osob nebo jiných podniků, např. firma vyrábějící auta má firmu, která jí vyrábí potahy do aut) za účelem dosahování zisku;
Sedlák: ekonomicky a právně samostatná podnikatelská jednotka, jejíž základními znaky jsou kombinace výrobních faktorů a právní a ekonomická samostatnost (subjektivita).

Obchodní zákoník

soubor hmotných (stroje) i osobních (vlastní nápady, myšlenky) a nehmotných (výrobní licence – technologie, postup výroby, oprávnění k výkonu činnosti pod určitou značkou, kdy původní vlastník značky poskytne postup a technologii) složek podnikání. K podniku patří také věci, právní a jiné majetkové hodnoty patřící podnikateli, které slouží k provozování podniku nebo mají vzhledem ke své povaze tomuto podniku sloužit.

Podnik a jeho cíle – na semináři

Každý z nás potřebuje pro budoucí fungování stanovit si cíle a priority.
Hlavním cílem podnikání je maximalizace zisku v dlouhodobém horizontu; cíl je důvodem vzniku podniku, určuje, čeho chce podnik v budoucnu dosáhnout a kam směřuje.
Cílů podniku existuje velké množství.
Poslání podniku: rozdíl mezi posláním a cílem je v tom, že poslání obecně vyjadřuje účel existence podnikatelského subjektu, zatímco cíl je charakterizován pomocí SMART kritérií – každý cíl by měl být specifikován pěti charakteristikami:
S = specifický pro danou podnikatelskou oblast, osobu;
M = měl by být měřitelný, kvantifikovatelný;
A = akceptovatelný – podnikové cíle jsou stanovovány na různých úrovních podniku, za jejich plnění je odpovědný konkrétní pracovník; motivující je, pokud manažer přesvědčí zaměstnance o shodě s cíli;
R = reálný, dosažitelný (například tvrdit, že tento odpoledne strávím na Marsu, je nereálný cíl);
T = časově ohraničený – mělo by být jasné, do kdy má být cíl splněn, často bývá odkládán a realizace přichází až na poslední chvíli.

VSTUPY = VF = PRÁCE, PŮDA, KAPITÁL

Výrobní faktory slouží k zajištění transformačního procesu podniku.

DISPOZITIVNÍ VF

Jedná se o řízení a jeho složky, mezi které patří plánování, organizování, vedení řízení, kontrola a informační management.

DODATEČNÉ VF

Popisují vztahy k jiným subjektům na trhu (např. standardní dodavatelé, leasingové společnosti, bankovní instituce, pojišťovny, daňové úřady), tedy vztah mezi podnikem a jeho okolím.

ELEMENTÁRNÍ VF = ZÁKLADNÍ

V dispozitivních VF je zajištěna výroba, v dodatečných VF je zajištěn vztah k okolí, nyní se zaměříme na samotný výrobní proces.

SPOTŘEBOVÁVANÉ VF

Jedná se o ty elementární výrobní faktory, které vstupují do výrobního procesu pouze jednou a svou podstatou (materiál, suroviny, energie, polotovary). Ty mohou být:

přímé VF – jsou přímou součástí výrobku, který je výstupem výrobního procesu;
nepřímé VF – nejsou součástí výrobku, nejsou přímou podstatou vyráběného produktu (např. oleje, mazadla, náhradní díly, informace = zákazník požaduje konkrétní barvu).