Systémy managementu výroby

Při dnešním mezinárodním podnikání musí podnik přizpůsobit své nástroje podmínkám světového trhu a zároveň zpětně čerpat z mezinárodních zkušeností použitelné poznatky pro rozvoj vlastního managementu výroby.

Manažerské systémy se všude utvářely pod vlivem rozdílných podmínek a proto se liší. Mezi typické manažerské druhy patří:

1. americký management výroby – vyznačuje se individualismem, racionalitou a pragmatismem
2. japonský management výroby – protipól amerického, je korporátní, participační a partnerský
3. západoevropský management výroby – kombinace amerického a japonského s akcentem na sociální aspekty

Japonský management

Japonský management výroby charakterizují následující skutečnosti:

• rozvinutý zpracovatelský průmysl přičemž chudé surovinové bohatství. Japonský management výroby se orientuje na strategii výroby především inteligentních výrobků vysoké kvality,
• mimořádná pozornost věnovaná zákazníkům,
• organizační a řídící pružnost (autonomní vnitřní divize), která přináší tržní pružnost a dává šance mnoha dalším vedoucím k rozvoji jejich schopností a podnikání,
• společná koordinace, kombinace výhod centralizace, například poměrně vysoká míra centralizovaných zásahů státu (Ministerstvo zahraničního obchodu a průmyslu – MITI, jehož pokynům se japonské firmy dobrovolně podřizují),
• pružná a racionální adaptace světových poznatků vědy a techniky,
• systém permanentního pracovního poměru (life time employment), spojený s principem seniority.

Dále jsou to:

• metody soustavného sjednocování vůle všech pracovníků v podniku – ringi systém – široká účast na spolurozhodování, která se realizuje formou cirkulace návrhu rozhodnutí ve všech odděleních, jež mají vztah k dané otázce, až do dosažení shodného stanoviska. Tato praxe je sice zdlouhavá a složitá, ale zjednodušuje koordinaci následné realizace. Zároveň tento systém umožňuje využít moudrost celého kolektivu, stimuluje skupinovou spolupráci a poskytuje možnost seberealizace všem schopným pracovníkům. Jedná se o řízení zdola nahoru (Bottom Up Management), které na rozdíl od amerického řízení shora dolů (Top Down Management) začíná sběrem nápadů a končí konsenzem,
• pětiúrovňový vzdělávací systém, který zahrnuje:
  1. školský systém,
  2. státní systém doškolování řídicích pracovníků,
  3. vnitrofiremní systém přípravy manažerů i dalších zaměstnanců,
  4. „univerzity v éteru“ – rozhlasové a televizní vzdělávání,
  5. systém sebevzdělávání.

Charakteristika novodobých systémů managementu výroby

Benchmarking

Benchmarking je metoda založená na porovnávání vlastních ukazatelů s konkurenty, resp. s nejlepšími podniky ve svém oboru, která umožňuje rychle získat nejlepší manažerská řešení formou exkurzí a studiem osvědčených poznatků ze špičkových firem. Důležitý je výběr správného podniku pro srovnávací analýzy, metodika získávání poznatků a jejich adaptace pro management vlastní firmy.

Just In Time (JIT)

Optimální management výroby by měl zajistit výrobu bez zásob, bez chyb a bez ztráty zákazníků. Systém Just in Time (JIT) navazuje na systémy budované na bázi rozvrhování výroby (MRP systém). Podstatou JIT je vyrobit a dodat v přesně stanoveném čase potřebné množství výrobků, v požadované sortimentní struktuře, předem definované kvalitě, na stanovené místo určení, konkrétnímu zákazníkovi za předem kalkulovanou cenu. Tím je zajištěna prosperita výrobce i spokojenost zákazníka. Jedná se o komplexní a zároveň pružný manažerský systém, který klade důraz na plánování celého logistického okruhu a nikoliv na operativní zásahy do chodu výroby. Jde o autoregulační systém řízení. Základní principy a předpoklady, na kterých je JIT postaven, jsou:

1. synchronizace výrobního procesu (věcně i časově),
2. napojení předvýrobních, výrobních, obslužných i povýrobních procesů,
3. využití výpočetní techniky ve všech výrobních i řídicích činnostech,
4. aplikace modulární a buňkové organizace,
5. integrace celého výrobního systému na bázi CIM nebo jeho novějších verzí,
6. aplikace logistiky,
7. syntéza hmotných, informačních a finančních toků.

Kanban

Kanban je japonská verze systému Just in Time (JIT) – manažerský systém řízení v podstatě bez zásob a skladů podle konkrétních požadavků zákazníka a zejména přesně na čas. Zatímco v americkém systému se tlačí shora rozpisem až na nejnižší jednotky – autokratický přístup, přístup tlaku (push), tento japonský systém využívá participační přístup – přístup tahu (pull). To znamená, že systém je budován tak, aby se postupně vytvořila celá hierarchie zdola až po přesně a včas uspokojený finální poptávkový požadavek.

Vše je taženo zpětně finálním odběratelem, takže se nic nevyrábí navíc, pouze právě tolik, kolik absorbuje finální produkce přesného určení. Řízení je organizováno jako dvojitý, ale opačný tok, ve kterém od výstupů zpět pokračuje informační tok (fakticky jako postup kanbanů tj. kontejnerů, krabic, palet a dalších přepravek s tzv. kanban kartami označujícími obsah), a z jeho podnětu opačně pokračuje výrobní tok (materiálový tok v dopravních dávkách až do výrobní finality).

Jedná se o synchronizovaný proces bez neustálých operativních zásahů vedoucích pracovníků. Iniciativní podněty se realizují trvale v každém stádiu autonomním způsobem za respektování finálních komerčních potřeb poptávky. Negativem tohoto systému je přesun mnoha dopravních a skladovacích nákladů z výrobců na dodavatele, subdodavatele a samotný veřejný sektor, včetně environmentálních negativ.

Kaizen

Kaizen je manažerský systém založený na filozofii trvalých, malých, postupných zlepšení – všude a ve všem. Je postaven na třech základních atributech:

1. zdokonalovat se prostředky vlastních zdrojů,
2. vycházet z vlastních možností a dispozic,
3. čerpat vlastní prostředky, náklady a jiné skutečnosti.

Z věcné stránky je Kaizen charakterizován pěti „S“:

1. Systém ve všem,
2. Systémová organizace,
3. Systematické udržování čistoty, systematická obsluha, údržba, bezpečnost,
4. Pravidelná kontrola,
5. Okamžité odstraňování ztrát.

Výhodou tohoto systému je, že menší inovační změny vyžadují nižší investice a představují menší riziko neúspěchu.

Lean production

Lean production je výroba bez všeho nepotřebného (štíhlá výroba). Jedná se o razantní snížení prostoru, času, chyb i nákladů ve výrobě. Nejedná se pouze o samotnou výrobu, ale o celou firmu a její vnější infrastrukturu. Subsumuje poznatky CIM, JIT, Kaizen a TQM (Total Quality Management).

Lean production je výroba maximálně orientovaná na zákazníka, úzce s ním a také s dodavateli spolupracuje a komunikuje. Charakteristické jsou decentralizace, autonomnost výrobních jednotek, vysoká profesionalita pracovníků, vysoká kvalita, bezchybnost a spolehlivost, týmová práce, flexibilní výroba, dobře organizovaný a přehledný informační systém a kvalitní management.

Expertní systémy (ES)

Expertní systémy (ES) jsou manažerské systémy podporované výpočetní technikou. Obsahují:

1. Bázi znalostí – soubor obecných znalostí z dané problematiky a oblasti,
2. Bázi dat – aktuální znalosti o daném problému, tvoří ji data získaná z odpovědí uživatele,
3. Inferenční mechanismus – jádro expertního systému, které využívá bázi znalostí a bázi dat k vytvoření aktuálního modelu problému a hledá řešení,
4. Vysvětlovací systém – pomocné algoritmy, které uživateli pomáhají sledovat rozhodnutí a celý proces řešení a systém získávání znalostí.

Rozdělení expertních systémů:

1. Z hlediska obecnosti stavby:
   • problematicky orientované – pouze pro určitou oblast,
   • prázdné – nezávislé na problému, bez báze znalostí,
   • obecné nástroje pro tvorbu prázdných ES,
   • hotové (uzavřené) aplikace ES.
2. Z hlediska charakteru řešených úloh:
   • diagnostické – mají zabudované balíky předem vypracovaných variantních řešení a návrhů, ze kterých na základě porovnání s naměřenými symptomy vyberou nejvhodnější,
   • plánovací – vytvářejí nová řešení.

Nové trendy v systémech managementu výroby

Další zahraniční systémy, nové trendy:

• Reengineering (znovu-inženýrství),
• Return on Quality (návrat ke kvalitě),
• Renginering (radikální obnova),
• Turnaround (znovuobrácení),
• budování tzv. dutých korporací, tj. firem, které prodávají výrobky pod svým jménem, ale nevyrábějí je. Například Nike, Benetton. Hlavní náplň práce těchto firem spočívá v návrhu, modelování, marketingu, vlastní výrobu výrobků zadávají externím firmám podle teritoria s největším odbytem, kde ušetří na dopravě a skladování,
• Agile Manufacturing (agilní výroba), jejíž jádro spočívá v rychlé rekonfiguraci výrobků, výrobního procesu, softwaru, pracovníků, organizační struktury a celého managementu výroby. Jedná se o pokračování štíhlé výroby a zabezpečuje úspěšnost výroby i v nejistých turbulentních podmínkách,
• budování trvalých transfiremních vazeb,
• společná tvorba nových produktů (Comakership),
• společné navrhování (Codesign).

Pružné výrobní systémy

Pružné výrobní systémy představují technologii, která zajišťuje snižování nákladů na jednotku výroby a vyšší kvalitu při současně zdokonaleném managementu a zajištění vyšších výnosů. Tyto systémy tvoří jeden nebo více počítačů, jejichž úlohou je přenos řídicích příkazů, příkazů k realizaci dopravy, kontrola aktivit na více pracovištích, stejně jako systém k ovládání materiálového toku. Pružné výrobní systémy představují v současnosti nejefektivnější výrobní systém, který umožňuje zvýšenou konkurenceschopnost v průmyslu.

V současnosti rozlišujeme tři stupně pružné automatizace definované následovně:

1. pružná výrobní jednotka (Flexible Manufacturing Unit – FMU) – tvoří ji jeden stroj schopný pracovat částečně samostatně,
2. pružná výrobní buňka (Flexible Manufacturing Cell – FMC) – tvoří ji dva nebo více strojů, všechny operace řídí počítač – přímé číselné řízení (DNC – Direct Numeric Control),
3. pružný výrobní systém (Flexible Manufacturing System – FMS) – sestává ze dvou nebo více pružných výrobních buněk propojených automatickým dopravním systémem, celý systém je řízen přímo počítačem (DNC).

Základní charakteristiky pružných výrobních systémů:

• automatizovaný výrobní systém pro obrábění středně sériové výroby s minimálním časem nastavení,
• sestává z řady NC strojů propojených automatickým systémem manipulace s obrobky a nástroji,
• je řízen centrálním počítačem,
• automaticky vykonává tyto funkce: plánování výrobní činnosti, výběr dílčích programů, přepravu palet, automatické měření.

Aspekty pružnosti jsou:

1. schopnost systému přizpůsobit se změnám vyráběného sortimentu výrobků nebo jeho rozšíření,
2. schopnost systému rozšířit počet typů vyráběných dílů,
3. schopnost systému rychle reagovat na nové požadavky na vlastnosti výrobků nebo měnící se pracovní postupy.

Podle způsobu uplatnění těchto vlastností rozeznáváme tyto úrovně pružných systémů:

1. nepružná automatizovaná výroba – úzce specializovaná, vázaná na jeden výrobní program,
2. automatizované stroje a zařízení – jejich využití je možné pouze za značných nákladů,
3. automatizovaná ře