Marshallův plán
Evropský světadíl je kolébkou integračních seskupení. Po skončení II. světové války v roce 1945 vznikly ve východní části střední Evropy socialistické státy. Státy západní Evropy mohly obnovovat válečnou zničenou ekonomiku s pomocí USA prostřednictvím Marshallova plánu. Pod tlakem Sovětského svazu socialistické státy Marshallův plán odmítly.
Rada vzájemné hospodářské pomoci (RVHP)
Rada vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) vznikla v roce 1949 z iniciativy Sovětského svazu a Rumunska (dohodly se SSSR, Rumunsko, Bulharsko, Polsko, Československo, Maďarsko, později také Albánie, východní Německo, Mongolsko, Kuba, Vietnam). Koncem 50. let 20. století se plánovaným (centrálním) hospodářstvím všech členských států dospělo k závislosti na dovozu surovin ze Sovětského svazu, vznikaly zpracovatelské závody náročné na suroviny a energii (zejména černá metalurgie, těžké strojírenství a zbrojní průmysl), bývalé agrární ekonomiky států i oblastí byly plánovaně industrializovány.
Zbrojní závody mezi Západem a Východem vyvolaly hospodářskou i politickou krizi v Sovětském svazu. Přechodná opatření ve formě glasnosti a perestrojky ji ještě prohloubila. Zánik RVHP nastal po změně politických poměrů v Evropě. Členské státy se jednoznačně dohodly ukončit vzájemnou spolupráci na komunistických ideologických základech. RVHP ukončila svoji činnost v roce 1990.
Počátky Evropské unie (EU)
Nejstarším integračním seskupením je současná Evropská unie (EU), která směřuje k nejvyšší formě integrace, k politické unii či k federalizované Evropě. Evropská společenství pro uhlí a ocel jsou známá pod názvem Montánní unie. Smlouva byla ratifikována v roce 1952 a sdružovala zájmy těžebního a hutního průmyslu. Montánní unie vytvořila jádro, které se v roce 1957 stalo základem Evropského hospodářského společenství (EHS), jehož primárním úkolem bylo vytvořit podmínky pro společný trh. Zakládajícím dokumentem EHS jsou Římské smlouvy, na základě kterých bylo založeno také Evropské společenství pro jadernou energii – Euroatom.
Evropské hospodářské společenství (EHS)
EHS, tedy Evropské hospodářské společenství, bylo založeno v roce 1957 jako předchůdce Evropské unie s cílem vytvořit jednotný trh a posílit hospodářskou spolupráci mezi členskými státy. Jeho hlavními pilíři byl volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob. Cílem EHS bylo vytvoření jednotného trhu mezi členskými státy a podpora volného pohybu zboží, služeb, kapitálu a osob. EHS poskytovalo rámec pro hospodářskou spolupráci, vytváření společných politik a harmonizaci právních předpisů v různých oblastech, jako jsou obchod, doprava, zemědělství a konkurence. V rámci EHS byly členské státy povinny dodržovat společná pravidla a realizovat společné politiky za účelem dosažení hospodářské integrace a vzájemného prospěchu.
Montánní unie
Montánní unie byla mezinárodní organizace založená v roce 1952 s cílem řídit a koordinovat výrobu uhlí a oceli v Evropě. Šlo o první společnou instituci vytvořenou Evropskými společenstvími, jejímž úkolem bylo podporovat hospodářskou obnovu a integraci v oblasti uhlí a oceli mezi členskými státy. Montánní unii tvořilo šest zemí: Belgie, Francie, Nizozemsko, Lucembursko, Německo a Itálie.
Euroatom
Euroatom je Evropské společenství pro jadernou energii. Bylo založeno v roce 1957 jako součást Římské smlouvy spolu s Evropským hospodářským společenstvím (EHS), předchůdcem Evropské unie. Cílem Euroatomu je podpora a řízení využívání jaderné energie v členských státech, zajištění bezpečnosti jaderných zařízení, řízení dodávek jaderných materiálů a podpora výzkumu v oblasti jaderné energie. Euroatom sehrává klíčovou roli při koordinaci jaderné politiky a zajišťování jaderné bezpečnosti v rámci Evropské unie.
Evropské sdružení volného obchodu (ESVO)
Jean Monnet připravil plán na vytvoření organizace, která by spravovala francouzské a německé zdroje uhlí a oceli. Francouzská vláda tento dokument schválila na svém zasedání. Nespokojenost s jejím fungováním vyjádřil J. Monnet rezignací na všechny zastávané funkce. Iniciativou Velké Británie vzniklo v roce 1960 Evropské sdružení volného obchodu (ESVO). Zakládající chartu (Stockholmskou smlouvu) podepsalo sedm států (Velká Británie, Dánsko, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Švédsko a Švýcarsko), přidruženým členem se stalo Finsko. Později se členy staly Island, Lichtenštejnsko a Irsko. Na rozdíl od EHS nevytvářelo ESVO tak kompaktní integraci. Mělo nižší průmyslový potenciál a hospodářská úroveň členských států byla velmi rozdílná.
Evropský hospodářský prostor (EHP)
ESVO velmi obtížně prosazovalo společná opatření a již od svého založení procházelo krizemi. Společně se zeměmi EU spolupracují v tzv. Evropském hospodářském prostoru (EHP), v rámci kterého využívají výhody společného trhu (volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a pracovních sil).
Evropské společenství (ES)
V druhé polovině 60. let 20. století proběhla reorganizace hlavních institucí tří integračních seskupení (Montánní unie, EHS, Euroatom), z nichž vznikla jediná exekutiva pod názvem Evropské společenství (ES). Základním předpokladem pro vstup do ES bylo (a stále je) tržní hospodářství, pluralitní řízení státu s demokratickou vládou, dodržování lidských práv a svobod, hospodářská a politická stabilita.
Celní unie
V červenci 1968 vstoupila v platnost dohoda o celní unii. V roce 1973 se členy ES staly Velká Británie, Irsko a Dánsko. Dohoda o celní unii je integrační koncept a součást Evropské unie, která zajišťuje jednotnou celní politiku a společnou obchodní politiku mezi jejími členskými státy.
Hlavním cílem dohody o celní unii je odstranit cla a omezení v obchodě mezi členskými státy, čímž vzniká jednotný trh se svobodným pohybem zboží, služeb, kapitálu a osob.
V rámci dohody o celní unii se zavádějí společné celní tarify a pravidla pro dovoz a vývoz zboží. Tím se zajišťuje spravedlivá hospodářská soutěž a podpora růstu a prosperity mezi členskými státy. Členské státy dohody o celní unii také spolupracují při zajišťování bezpečnosti hranic a boji proti nelegálnímu obchodu, pašování a terorismu.
Dohoda o celní unii poskytuje jednotnou platformu pro vyjednávání s jinými zeměmi a regiony, což umožňuje vedení mezinárodních obchodních dohod ve prospěch celé EU. Vývoz a dovoz mezi členskými státy dohody o celní unii se řídí jednotnými pravidly, což zjednodušuje obchodní činnost a zvyšuje konkurenceschopnost evropských podniků na mezinárodní úrovni.
Evropský měnový systém (EMS)
V roce 1979 vznikl Evropský měnový systém (EMS), jehož základem se stala evropská měnová jednotka ECU, jednotný mechanismus pohyblivých kurzů a bankovních intervencí a nakonec mechanismus poskytování úvěrů a transferů. V oblasti politické unie byla zavedena společná zahraniční a bezpečnostní politika, občanství Unie, společná politika v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí, zdůraznila se role Evropského parlamentu.
Evropský měnový systém (EMS) byl založen jako mechanismus pro koordinaci měnových politik členských států Evropského společenství. Jeho hlavním cílem bylo udržovat stabilitu směnných kurzů mezi účastnickými měnami.
EMS fungoval prostřednictvím tzv. zeleného kurzu, který představoval pevnou hodnotu směnných kurzů vůči referenční měně, zejména vůči německé marce. Členské státy se zavázaly udržovat své měnové kurzy v předepsaném rozpětí vůči referenčnímu kurzu.
Cílem EMS bylo podporovat stabilitu měnových kurzů, zvýšit předvídatelnost a snížit měnová rizika v obchodě a investicích mezi členskými státy. EMS sloužil také jako přechodný krok k zavedení Evropské měnové unie a společné měny, což se stalo skutečností v roce 1999 s vznikem eura.
EMS vytvořil rámec pro koordinaci měnových politik a spolupráci mezi centrálními bankami členských států, které prostřednictvím intervencí na devizových trzích bránily překročení stanoveného rozpětí měnových kurzů.
Během své existence EMS zaznamenal období měnové nestability, například během krize v roce 1992, kdy některé měny musely být devalvovány nebo opuštěny v důsledku silného spekulativního tlaku. Celkově však EMS pomohl posílit spolupráci mezi členskými státy a přispěl k rozvoji hospodářské a měnové integrace v Evropě.
