Agrární marketing

Agrární marketing je podnikový systém prvovýrobce, který někde začíná (co budu dělat – jaký je předmět podnikání) a který někde končí. Je to filozofie jako podnikový systém tvorby výrobní politiky s cílem využít vlastní lidské zdroje, podnikatelské prostředí, ve kterém se nacházím, vyrobit kvalitní produkt, který by měl konkurenční výhodu, a efektivně ho realizovat na trhu s podporou prodeje. Cílem dále je zajímat se o produkt a komunikovat s odběratelem. Má podstatu v biologickém principu výrobního procesu:

  1. potraviny jsou základní potřebou a podmínkou pro život člověka
  2. spotřeba potravin je limitována individuální fyziologickou hranicí potřeby člověka
  3. spotřeba potravin je kontinuální v plošném rozměru území a v nepřetržitém časovém sledu
  4. pouze část druhů potravin je vzájemně zastupitelná
  5. výrobky mají biologický charakter a jejich výroba musí respektovat biologický cyklus výroby, který je u některých produktů živočišné produkce i víceletý
  6. nabídka zemědělských výrobků podléhá významným časovým výkyvům způsobeným sezónností výroby
  7. značná variabilita v důsledku vlivů počasí, výskytu škůdců, chorob…
  8. plynulá výroba některých výrobků bez možnosti přerušení i na jeden den (mléko)
  9. relativně krátká trvanlivost
  10. skladování spojené s přirozenými ztrátami
  11. neustálý nárůst spotřebitelů uvědomujících si zásady zdravé výživy a požadavek na kvalitu výrobků

Cíl agrárního marketingu

Cílem agrárního marketingu jako součásti agrární ekonomiky je prostřednictvím moderních marketingových aktivit podpořit odbytu a zhodnocení domácích zemědělských a potravinářských výrobků na domácím i zahraničním trhu za současného působení na zlepšení kvality výrobků a jejich tržní orientaci. Agrární marketing se zabývá:

  • marketingovým řízením agrární podnikatelské sféry
  • zvláštnostmi biologického charakteru produkce
  • nákupním a odbytním trhem
  • půdou jako základním výrobním faktorem
  • tradicemi venkovského obyvatelstva

Marketingové prostředí agrárního marketingu

Podnikatelský subjekt působí v určitém hospodářském prostředí, kterému se přizpůsobuje a zároveň ho ovlivňuje vlastní podnikatelskou činností s cílem maximalizovat zisk. Toto marketingové prostředí v agroprůmyslu se dělí na makro a mikro prostředí. Hlavní faktory makroprostředí podniku jsou: přírodní, technologické, kulturní, politické, ekonomické, demografické. Hlavní faktory mikroprostředí podniku zahrnují: zprostředkovatele, zákazníky, konkurenci, veřejnost – finanční, mediální, vládní, místní, interní, občanské aktivity.

Úspěšné podnikání v agroprůmyslu

Úspěch na trhu lze dosáhnout, pokud podnikatel:

  • ví, že i přes veškeré nároky každodenní práce se musí aktivně věnovat budoucnosti
  • zná osvědčené tradice, na rozdíl od zastaralých postupů, a je otevřený inovacím
  • koncentruje se na své silné stránky, což mu umožní postupně získat předpoklady ke konkurenčnímu boji
  • orientuje se na požadavky zákazníků a usiluje o jejich uspokojení

Úspěšnost podnikání do značné míry závisí na strategii, výběru obchodní příležitosti, která bude prodejná s maximálním nebo přiměřeným ziskem, a na tom, aby byl zákazník s produktem spokojen. Jinými slovy: s čím se na trhu prosadit – co vyrábět, komu a jak to prodávat, aby byly zdroje optimálně využity. Je nezbytné neustále vyhledávat nové trhy i zákazníky, získávat nové informace o potenciálních trzích a klientech, zajišťovat co nejlepší odbytové a distribuční kanály, efektivně podporovat prodej a propagovat své výrobky.

Marketing v agroprůmyslu

Základní stavební kameny marketingu podniku jsou:

  1. marketingová analýza
  2. rentabilní pozice na trhu – strategické plánování
  3. obrat – prosazení se na trhu
  4. prosazení se v podniku

Marketing v agroprůmyslu řeší tyto oblasti:

Agrární marketingová analýza a diagnostika

Rozhodující výrobní faktory

Mezi rozhodující výrobní faktory v agroprůmyslu patří:

  1. Půda – výměra zemědělské půdy poklesla o 5 tis. ha, významně se snížily i plochy vinic. V roce 1998 byl úbytek půdy způsoben zejména zalesňováním, výstavbou a budováním dálniční sítě.
  2. Kapitálová vybavenost v zemědělském sektoru má nevyhovující strukturu. Způsobují to zejména:
    • pokles poptávky a nabídky
    • nízké investice do hmotného a nehmotného investičního majetku
    • klesající počet objektů pro ustájení zvířat
    • zastaralé strojní vybavení
    • zvýšená doprava traktorů
    • nedostatečná technologická vybavenost prvovýroby
    • neustálý pokles základního stavu hospodářských zvířat
  3. Počet pracovních sil v zemědělství poklesl o 70 %. Tento pokles není adekvátně nahrazován technicko-technologickým zabezpečením, které by mohlo být dlouhodobým zdrojem růstu produktivity práce.

Ceny v agrárním marketingu

Cena je jediným nástrojem marketingového mixu, který vrací výrobci vynaložené náklady. Vyjadřuje hodnotu produktu, práce nebo služby. Cena v agrárním marketingu má mnoho podob: cena, mzda, odměna, nájemné, dálniční poplatky, poštovné, vstupné, licence, cena značky, startovné, úrok, cestovné.

Cena je flexibilní:

  1. při uvádění nového výrobku na trh
  2. při změně tržních podmínek
  3. při změně vynaložených nákladů

V cenové politice sledujeme vztah nabídky a poptávky s ohledem na cenovou analýzu konkurence.

Aktuální problémy agrárního trhu SR

Mezi aktuální problémy agrárního trhu Slovenské republiky patří:

  • nízká produktivita práce
  • neatraktivnost odvětví
  • zanedbávání strukturálních změn
  • oslabení konkurenceschopnosti odvětví na domácím a zahraničním trhu
  • nízká rentabilita
  • pomalé tempo obnovy a modernizace technického a technologického vybavení odvětví

Rozhodující subjekty agrárního trhu

Trhové pořádky

Trhové pořádky lze charakterizovat jako organizační normy zaměřené na podporu a organizování agrárního trhu. U nás se začaly využívat v roce 1993. Odborným garantem je Slovenská zemědělská a průmyslová komora (SPPK). SPPK upravuje pravidla tržních vztahů v nákupu, ošetřování, zpracování, skladování a prodeji základních komodit rostlinné i živočišné produkce. Účastníky trhového pořádku jsou právnické nebo fyzické osoby – výrobci, zpracovatelé a ti, kteří s danou komoditou obchodují.

Účelem je vytvoření podmínek pro zajištění potravinové bezpečnosti státu, zdravé výživy, ekonomické stability, zvelebení a ochrany zemědělské půdy, zamezení vstupu cizorodých látek do potravinového řetězce, plynulé zásobování trhu, ochrany domácího trhu. Nástroji regulace trhu jsou: