Akcie
Akcie patří mezi majetkové cenné papíry, které vydává akciová společnost. Cenné papíry rozlišujeme na dlouhodobé nebo střednědobé a vydává je akciová společnost tehdy, když potřebuje získat kapitál pro svůj vznik nebo rozšíření své činnosti. Jde o cenný papír, který zajišťuje svému majiteli podíl na majetku akciové společnosti, proto o něm hovoříme jako o majetkovém cenném papíru.
Obchodní zákoník v paragrafu 155 definuje akcii jako cenný papír, který „představuje práva akcionáře jako společníka podílet se podle zákona a stanov společnosti na jejím řízení, zisku a na likvidačním zůstatku po zrušení společnosti s likvidací.“ (HRVOĽOVÁ, B., 2009, s.118)
Práva akcionáře
Vlastník akcie má základní práva:
- právo účastnit se a hlasovat na valné hromadě,
- právo na podíl na zisku akciové společnosti,
- právo podílet se na likvidačním zůstatku společnosti, je-li společnost v likvidaci. (Akcie. dostupné na: <http://www.finance.sk/investovanie/informacie/akcie/definicia/html>)
Akcie jsou vydávány na veřejném trhu cenných papírů, tedy na burze, nebo na mimoburzovém trhu, aby získaly kapitál pro další rozvoj a zejména zvýšily svou důvěryhodnost a prestiž. Tento proces nazýváme emise akcií, přičemž investice jsou vhodné pro dlouhodobé investování. Naopak nevýhodou je, že původní akcionáři ztrácejí část kontroly nad rozhodováním o společnosti.
Cena akcie, kurz akcie
Akcie má svou tržní cenu, kterou představuje cena stanovená na burze či na mimoburzovém trhu. Má svůj nominální (jmenovitý) hodnotu, což je podíl na základním kapitálu akciové společnosti. Vydávané akcie mají svůj emisní kurz; pokud je vyšší než nominální hodnota, rozdíl představuje emisní ážio, které spolu se základním kapitálem tvoří součást vlastního kapitálu akciové společnosti.
Druhy akcií
Kmenové akcie jsou nejzákladnějším a nejčastěji používaným typem akcií. Dále známe přednostní neboli prioritní akcie, které umožňují přednostní výplatu dividendy i podílu na likvidačním zůstatku před akcionáři vlastnickými kmenové akcie. Nevýhodou prioritních akcií je omezení hlasovacího práva jejich vlastníků na valné hromadě akciové společnosti.
Další typy akcií jsou zaměstnanecké akcie, které podniky vydávají svým zaměstnancům jako formu odměny a nástroj motivace. Akcie představují rizikovější složku investorova portfolia s ohledem na jejich volatilitu a změnu tržní hodnoty. Celková volatilita portfolia se snižuje v případě, že akciový balík a jeho riziko v portfoliu jsou zajištěny vhodným rozdělením jednotlivých akciových balíků do sektorů s negativní korelací, v poměru k ostatním bezpečnějším instrumentům.
Teorie portfolia
Cílem teorie portfolia je optimální alokace zdrojů a kapitálu s hlavním cílem dosáhnout maximální výnos vložených prostředků. Ovlivňuje nás v tom, jak investovat finanční prostředky do finančních nástrojů s nejistým výnosem za účelem dosažení nejvyššího užitku a zároveň nejnižšího rizika.
„Jakákoli kombinace investičních možností, do které uvažuje investor vložit svůj kapitál. Samotné portfolio může být složeno z libovolných finančních nástrojů s přihlédnutím k hlavním aspektům jednotlivých částí portfolia, jako jsou výnos, riziko a likvidita.“ Takto definuje portfolio Čamský. (ČAMSKÝ,F., 2007, s.123)
Investiční proces
Investiční proces se zabývá zejména otázkou, jak se investor má rozhodnout, tedy do jakých cenných papírů investovat a kdy tak učinit. Tento proces se skládá z několika kroků:
- Volba investiční politiky,
- Analýza cenných papírů,
- Sestavení portfolia,
- Revize portfolia,
- Hodnocení výkonnosti portfolia.
U investiční politiky jde o stanovení investičních cílů investora a určení množství investovatelného majetku. Při rozumných investičních strategiích existuje kladná závislost mezi rizikem a výnosností. Investor usiluje o dosažení vysokého zisku při potenciální ztrátě. Při tomto procesu se určují aktiva, která mohou být zahrnuta do konečného portfolia.
Analýza cenných papírů
Při analýze cenných papírů investor zkoumá množství jednotlivých cenných papírů nebo jejich skupin. Tato analýza se provádí dvěma způsoby:
- fundamentální analýza
- technická analýza
Fundamentální analýza
Při fundamentální analýze se vychází z předpokladu, že vnitřní skutečná hodnota finančního aktiva je rovna dnešní hodnotě všech peněžních toků, které vlastník aktiva očekává v budoucnu. Analytik se snaží předpovědět časování a velikost těchto peněžních toků a následně je diskontuje na jejich současnou hodnotu pomocí diskontního faktoru. Aktuální tržní cenu akcie porovnává s kvantifikovanou skutečnou hodnotou a na základě této analýzy zjišťuje, zda je daná akcie správně oceněna či nikoli.
Technická analýza
Technickou analýzu využívají technickí analytici a principem je studium cen akcií za účelem pokusu o prognózu vývoje cen kmenových akcií určité společnosti. Při analýze se zkoumají historické ceny, aby bylo možné identifikovat opakující se vzorce chování v pohybu cen. Tyto vzorce se porovnávají s aktuálními cenami a zjišťuje se, zda existují nějaké závislosti.
Sestavení portfolia
Sestavení portfolia – v tomto kroku se určují konkrétní aktiva, do kterých se má investovat. V rámci sestavování portfolia řešíme tři problémy:
- Selektivitu – také nazývanou mikropředpověď, což je predikce cen jednotlivých cenných papírů,
- Časování trhu – makropředpověď, tedy předpověď cen jednotlivých skupin cenných papírů vůči jiným skupinám cenných papírů s pevnými výnosy oproti cenným papírům s pohyblivými výnosy (např. obligace versus akcie),
- Diverzifikace – sestavení portfolia způsobem minimalizace rizika při daných omezeních.
Revize portfolia
Při revizi portfolia dochází k pravidelnému periodickému opakování předchozích kroků. Investor může v průběhu času změnit své investiční záměry, například to může znamenat, že současné portfolio není optimální. Proto by mělo být pořízeno nové portfolio prodejem některých typů cenných papírů a nákupem nových.
Při hodnocení výkonnosti portfolia se pravidelně stanovuje jeho výkonnost jak z hlediska výnosnosti, tak i z hlediska rizika. (Teorie portfolia dostupné na: <http://utc.wu.cz/down/5.rocnik/invest_management/teoria_portfolia_a_financny_trh.pdf>), (HRVOĽOVÁ, B. a kol., s.125)
