Členění finančního trhu

Členění finančního trhu se může v různých literaturách lišit. Z hlediska finančních rizik můžeme finanční trh klasifikovat i následujícím způsobem:

• Devizové trhy,
• Akciové trhy,
• Komoditní trhy,
• Trhy drahých kovů,
• Dluhové trhy. (ŠENKÝŘOVÁ, B. a kol., 1998)

Subjekty finančního trhu:

• Podnikatelé,
• Obyvatelé,
• Veřejný sektor,
• Mezinárodní a nadnárodní instituce.

U finančního trhu je nutné podrobněji charakterizovat základní pojmy, mezi které patří kolektivní investování, podílové listy, podílové fondy, investor, podílník, depozitář, burza a další.

Kolektivní investování znamená shromažďování peněžních prostředků na základě nabídky od veřejnosti. Základním cílem kolektivního investování je hromadění peněžních prostředků do majetku na principu rozložení a omezení rizika. Vytvářením podílových fondů je možné provádět tento typ investování. Kolektivní investování je upraveno zákonem č. 203/2011 Sb. o kolektivním investování.

Horniaková (1995) charakterizuje podstatu kolektivního investování následovně: „shromažďování finančních prostředků od právnických a fyzických osob, investorů, za účelem jejich použití k podnikání na základě zásady omezení a rozptýlení rizika, a to způsoby, které umožňuje zákon.“ (HORNIAKOVÁ, Ľ., 1995.)

Kolektivní investování na území Slovenské republiky mohou také vykonávat zahraniční subjekty kolektivního investování i zahraniční správcovské společnosti za podmínek, které musí splňovat ustanovení zákonů o kolektivním investování.

Správcovská společnost – pod tímto pojmem se rozumí právnická osoba, jejímž předmětem činnosti je především shromažďovat peněžní prostředky od veřejnosti na základě veřejné výzvy za účelem jejich investování do majetku. Ze zákonem vymezeného majetku správcovská společnost vytváří a spravuje podílové fondy. Společnost je akciovou společností založenou za účelem podnikání, u níž je podmínkou sídlo na území Slovenské republiky. Hlavním předmětem činnosti je vytváření a správa podílových fondů na základě povolení k činnosti a vzniku správcovské společnosti. Společnost se zapisuje do obchodního rejstříku a vydává pouze cenné papíry, jako jsou zaknihované kmenové akcie na jméno, podílové listy podílových fondů a dočasné listy. (Podílové fondy. Dostupné na: <www.oarv.edu.sk/kopav/poe4ú3/poe4-35.html>)

Burza

Burza je hlavní a ústřední institucí finančního trhu, kde se setkávají subjekty za účelem obchodování. Pro obchodování na burzovním trhu je potřeba zvláštní povolení; na burze jsou vždy přesně definované druhy obchodů a zboží musí být vždy připuštěno a schváleno vedením burzy. Burza má vždy určené množství, čas a místo obchodů. Obchoduje se se zastupitelným zbožím, které není na burze fyzicky přítomné. Existuje zde pružnost nabídky, poptávky i cen. Burzu lze samozřejmě členit z několika hledisek:

1. Z hlediska právní formy:

• Burzy založené na soukromoprávním principu, převážně jako akciové společnosti,
• Organizované burzy státem,

2. Z hlediska předmětu obchodů:

• Všeobecné – na takové burze se obchoduje s různými druhy cenných papírů,
• Specializované – zaměřené na určité druhy cenných papírů,
• Ostatní – burzy, kde se uskutečňují termínované, promptní a opční obchody.

3. Z hlediska významu:

• Burzy národní,
• Burzy s mezinárodním významem. (HRVOĽOVÁ, Ľ., 2006)

Cenné papíry

Cenné papíry lze popsat jako listiny představující pohledávky vlastníků vůči vystavovateli těchto listin. Vznik pohledávky, její trvání, plnění a zánik jsou vázány na tento cenný papír.

Cenné papíry je možné členit podle různých kritérií:

1. Podle druhu práva na cenné papíry:

• Majetková práva – pozemkové a hypoteční zapisování,
• Dluhové závazky – směnky, šeky, bony, vkladní knížky,
• Členství nebo podíl – akcie,
• Dispoziční práva – konosament, skladovací listy,

2. Podle převoditelnosti na cenné papíry znějící na:

• Pořadatele,
• Na řad – převoditelné rubopisem,
• Na jméno – převoditelné dědictvím,

3. Podle způsobu emise na cenné papíry:

• Hromadně vydané – jako akcie a obligace,
• Individuálně vydané – jako směnka, vkladní knížka, šek,

4. Podle úročení na cenné papíry:

• Pevně úročené – obligace a vkladní knížky,
• S proměnlivým úrokem – akcie,
• A neúročené dispoziční cenné papíry.

Některé cenné papíry, jako konosament a skladový list, patří mezi dispoziční zbožové cenné papíry. Představují určité právo na získání vlastnického práva ke konkrétní věci, zejména v zemích EU.

Naproti tomu skripury mají zvláštní povahu a považují se za dokonalé cenné papíry, u kterých právo spojené s listinou nezávisí na jiném právním poměru; příkladem jsou směnky.

Cenné papíry popisujeme jako nástroje financování a úvěrování podniků a pohybu kapitálu. Fiktivní kapitál představují akcie a obligace obchodované na finančním trhu. Dalším zajímavým pojmem jsou papiery legitimační, tvořené kvitancemi a nákladními listy, které však slouží pouze jako dokladové tituly. (Cenné papíry. Dostupné na: <https://www.euroekonom.sk/poradna/ekonomicky-slovnik/?q=cenne-papiere>)

Hrvoľová a kolektiv (2006) charakterizují cenné papíry takto: „krátkodobé cenné papíry, prostřednictvím kterých mohou ekonomické subjekty získat krátkodobý úvěr, dočasně investovat volné finanční prostředky nebo slouží jako platební prostředek.“ (HRVOĽOVÁ, B., a kol., 2006, s. 149)

Cenné papíry peněžního trhu mohou mít různé podoby, které Líška a Gazda (2004) rozdělují následovně:

• Šek je cenný papír jako příkaz k vyplacení uvedené částky konkrétní osobě,
• Státní pokladniční poukázky jsou krátkodobé cenné papíry sloužící ke krytí deficitu státního rozpočtu,
• Směnky patří mezi úvěrové obchodovatelné cenné papíry,
• Vkladové lístky mají pevně dohodnutý výnos a dobu.

Na kapitálovém trhu mezi základní cenné papíry patří:

• Hypoteční zástavní listy – jedná se o zvláštní druh úvěrových cenných papírů s dobou splatnosti od 5 do 30 let; patří mezi nejbezpečnější cenné papíry a jsou veřejně obchodovatelné,
• Dluhopisy – úvěrové cenné papíry, u nichž má držitel právo na výplatu dlužné částky i výnosů z dluhopisů,
• Komunální obligace – mají velmi dlouhou dobu splatnosti v rozmezí od 5 do 30 let, vydávají je kraje, banky nebo obce a ručí za ně svým majetkem,
• Státní dluhopisy – emitentem je stát a mají pevně stanovený výnos,
• Zaměstnanecké obligace – dluhopisy vydávané na jméno, převoditelné pouze mezi zaměstnanci a bývalými zaměstnanci.

Investor – tento termín označuje fyzickou nebo právnickou osobu, jíž je určena veřejná nabídka, nebo fyzickou či právnickou osobu, která své peněžní prostředky použila nebo má zájem je použít k nabytí podílových listů vydávaných správcovskou společností či cenných papírů vydávaných zahraničním subjektem kolektivního investování.

Podílové listy

„Podílový list patří mezi cenné papíry, s nimiž je spojeno právo podílníka na odpovídající podíl na majetku v podílovém fondu a právo podílet se na výnosech z tohoto majetku. Podílový list může být vystaven na jeden nebo více podílů na majetku v podílovém fondu.“ (Podílové listy. Dostupné na: <www.finance.sk/investovanie/informacie/fondy/podielovy-list/>)

Podílový list může být vystaven pouze na jméno nebo na doručitele a musí obsahovat všechny zákonem stanovené náležitosti. Může být vydán v listinné podobě nebo jako zaknihovaný. Existuje také ve formě zápisu v evidenci zaknihovaných podílových listů. Podílový list může být vydán i jako hromadný podílový list, který nahrazuje více podílových listů a musí obsahovat datum vydání a určení podílových listů. Cena podílového listu je stanovena jako aktuální cena, která se určí jako součin počtu podílů vyznačených na podílovém listu a hodnoty podílu, jež se určuje jako podíl čisté hodnoty majetku v otevřeném podílovém fondu a počtu podílů v oběhu. Za aktuální cenu však společnost smí vydávat podílové listy maximálně 3 měsíce od data, kdy je začala vydávat. (Podílové listy. Dostupné na: <www.finance.sk/investovanie/informacie/fondy/podielovy-list/>)