DELEGOVÁNÍ
Delegování se obecně chápe jako postup, při kterém vedoucí pracovník přenáší úkoly nebo činnosti spadající do jeho kompetence na své podřízené. Současně s delegováním úkolů by měl manažer delegovat také pravomoci nezbytné k jejich splnění, stejně jako odpovědnost za splnění přiděleného úkolu. Manažer si však nadále ponechává odpovědnost za řízení chodu organizace. Tuto odpovědnost nelze delegovat. Delegování je tedy prostředkem, kterým si vedoucí pracovníci usnadňují práci a zvyšují zájem pracovníků dosahovat výsledky.
Smyslem delegování je využívání výhod, které z delegování plynou:
- Delegování pomáhá vedoucímu pracovníkovi zbavit se části agendy a získat čas na řešení důležitějších úkolů,
- Delegování pomáhá využívat odborné znalosti a zkušenosti podřízených,
- Delegování pomáhá podporovat a rozvíjet schopnosti, iniciativu, samostatnost a kompetentnost podřízených,
- Delegování často působí pozitivně na výkonovou motivaci a pracovní spokojenost podřízených.
Problém při delegování nespočívá v tom, kolik úkolů by měl vedoucí pracovník delegovat, aby se zbavil části agendy a ušetřil čas, ale v tom, kolik úkolů může delegovat, aniž by přetížil své podřízené. Čím vyšší postavení má pracovník v hierarchii podniku, tím více času by měl věnovat skutečným manažerským činnostem a tím méně času věnovat rutinním činnostem. Vedoucí pracovník tedy může v každém případě delegovat rutinní práce, speciální činnosti, detailní problémy či přípravné práce. Vzhledem ke svému postavení a úkolům však nemůže delegovat manažerské úkoly, jako jsou stanovení cílů, podniková rozhodnutí, kontrola výsledků, vedení a motivace podřízených, rizikové úkoly, mimořádné případy či přísně důvěrné záležitosti a podobně.
