Dokumentační a smluvní zajištění vývozu

Poznatky získané průzkumem trhu a výsledky propagační akce využije exportér při realizaci nabídkové činnosti. Vývoz lze zajistit přímou obchodní metodou (výrobní podnik = exportér) nebo nepřímou obchodní metodou (výrobní podnik pověří touto činností jinou firmu). V případě použití nepřímé formy je třeba předběžně dohodnout základní podmínky, za nichž bude exportní operace realizována. Upřesnění těchto podmínek a uzavření smlouvy s vnitřním partnerem proběhne až po dohodě o podmínkách vývozu se zahraničním odběratelem.

Cenný papír – směnka

Směnka je cenný papír napsaný v přesně stanovené formě, z něhož vyplývá na jedné straně bezpodmínečný písemně potvrzený platební závazek dlužníka uhradit směnečnou částku uvedenou na směnce a na druhé straně právo majitele směnky požadovat v určené době od dlužníka tuto úhradu.

Věřitel má povinnost předložit směnku k zaplacení dlužníkovi v době splatnosti. Tuto povinnost obvykle přenáší na banky, které pověřuje inkasem svých směnek.

Používání směnek je výhodné pro dovozce, který při platbě směnkou odkládá úhradu do budoucnosti – do lhůty splatnosti. Proto pro exportéra je platba směnkou méně výhodná. Navíc exportér nese rizika vyplývající ze složitých směnečných předpisů, z možných kurzových ztrát i případné platební neschopnosti dlužníka.

Rozlišujeme dva druhy směnek:

• Vlastní směnka – je bezpodmínečný slib vystavitele vlastní směnky, že zaplatí určitou sumu osobě, která je na směnce uvedena.
• Cizí směnka – je cenný papír, ve kterém vystavitel směnky nařizuje svému adresátovi – směnečníkovi, aby určité osobě zaplatil stanovenou peněžní částku.

Směnka musí obsahovat podstatné náležitosti:

• slovo „směnka“ v souvislém textu
• bezpodmínečný příkaz vystavitele zaplatit
• jméno a částka, která je obvykle uvedena slovně i číslicemi
• přesně stanovený den splatnosti
• jméno osoby, které má být zaplaceno – remitenta
• přesně určené místo placení, pokud tento údaj chybí, platí místo sídla vystavitele
• jméno směnečníka
• podpis vystavitele (trasáta)

Šek

Šek je klasickým platebním prostředkem. Jde o bezpodmínečný příkaz vystavitele šeku finančnímu ústavu – bance – zaplatit doručiteli nebo osobě uvedené na šeku určitou peněžní částku. Má zákonem předepsanou formu a je zásadně splatný na předložení. Šeky se používají jak ve vnitrostátním, tak i v mezinárodním platebním styku, kde nahrazují hotovostní peníze a představují cenné papíry.

V mezinárodním platebním styku se šeky využívají především jako platební prostředek. Nejčastěji slouží jako náhrada platby vyúčtováním, což umožňuje bezhotovostní platby. Tím, že dlužník předá věřiteli šek, má to při některých obchodních operacích stejný význam jako platba v hotovosti.

Podle Ženevské úmluvy platí lhůty pro předložení šeku:

• a) vydaný a splatný ve stejném státě – 8 dní
• b) vydaný v jednom státě a splatný ve druhém státě na stejném kontinentu – 20 dní
• c) vydaný na jednom kontinentu a splatný na druhém – 70 dní

Podle anglosaské dohody je doba 90 dní považována za tzv. rozumný čas pro předložení.

Podstatné náležitosti šeku:

• označení „šek“ v jazyce, ve kterém je listina napsána
• bezpodmínečný příkaz vyplatit určitou peněžní částku
• jméno šekovníka
• místo, kde má být šek zaplacen
• místo a datum vystavení šeku
• podpis vystavitele

Pokud je částka uvedena slovně i číslicemi a liší se, platí částka napsaná slovy; pokud jsou obě částky číslicemi, platí nižší částka.

Podle osoby, ve prospěch které byl šek vystaven, rozlišujeme:

• Šek na jméno – je převoditelný
• Šek na majitele – vybavený určitým jménem a dodatkem „nebo majiteli“ / „nebo doručiteli“
• Šek na řad – označen určitým jménem s doložkou „na řad“
• Rektašek – označen určitým jménem s doložkou „nejde na řad“

Podle vystavitele se šeky dělí na soukromé a bankovní. Soukromé šeky vystavuje vlastník účtu, přičemž bonita šeku je shodná s bonitou banky.