Výrobní podmínky
Výrobní podmínky – prostředí, ve kterém podnikatelské subjekty realizují své záměry.
A. Přírodní výrobní podmínky
Přírodní výrobní podmínky: jsou objektivně dané, člověk na ně působí a využívá je k tvorbě užitných hodnot (v tom spočívá rozdíl oproti jiným odvětvím).
Půda – základní výrobní faktor; nezbytná výrobní podmínka.
Vlastnosti:
1) úrodnost
- přirozená – schopnost půdy vyživovat rostliny, je podmíněná historickým vývojovým složením
- hospodářská – zásahy člověka, vklady práce a kapitálu, cíl zvýšit produktivitu
- ekonomická – spojená s tvorbou renty a příjmů, odráží se v ní socioekonomické podmínky
2) nerozmnožitelnost – omezenost výrobního zdroje
3) omezenost – rozsah výroby
4) nepřenosnost
5) půda jako operační prostor – budovy, stavby
6) neopotřebovatelnost
Klimatické podmínky závisí na zeměpisné poloze – vnitrozemí, nadmořská výška
- podnebí – souhrn jevů v ovzduší, projevuje se v dlouhodobém průměru
- počasí – aktuální stav ovzduší, charakterizovaný teplotou, srážkami, větrnými podmínkami
Přirozená poloha pozemků
- sklon pozemků – ovlivňuje časovou a energetickou náročnost, využitelnost pozemků, má vliv na obdělávání, vyjadřuje stupně svahovitosti
- expozice k světovým stranám – ovlivňuje využitelnost půdy; jižní a severní svahy
Sluneční energie – její množství a intenzita jsou dány zeměpisnou polohou, nadmořskou výškou, expozicí k světovým stranám.
Vodstvo – lze charakterizovat rozsahem, stavem a rozmístěním vodních ploch
- zavlažování
- povodně
Biologické organismy – specifická výrobní podmínka, mají své požadavky na prostředí, vlastní biologický reprodukční systém, je potřeba správně sladit jejich potřeby s podmínkami, vhodně je rozmístit – rajonizovat, existují zóny vhodnosti.
B. Společensko-ekonomické podmínky
Společensko-ekonomické podmínky se dělí na mikroekonomické a makroekonomické.
1. velikost podniku – optimální velikost nelze jednoznačně určit.
2. podnikové zaměření – závisí na existujících přírodních podmínkách, ne každý podnik je dokáže stejně využít.
3. vnitřní hospodářská poloha podniku – je charakterizována:
- průměrnou vzdáleností pozemků od dvora
- koeficientem scelování pozemků
- volností pohybu po dvoře
4. vnější poloha podniku – vzdálenost od nakupovaných zásob, dopravy, řídicích center, druh spojení.
5. stav komunikací – jejich stav a sklon ovlivňuje nákladovost dopravy a životnost dopravních prostředků.
6. technická a kulturní úroveň pracovníků – podnik svou mzdovou a sociální politikou, preferováním kvalifikace ovlivňuje kvalitu pracovníků.
7. investiční a materiální vybavenost – ovlivňuje produktivitu práce, nákladovost a také produkčnost zemědělské půdy.
8. úroveň dělby práce – působí na efektivitu využití kapitálu a pracovní síly, souvisí s koncentrací, specializací, kooperací, integrací.
9. makroekonomické prostředí
a) podnikatelská aktivita a celkové řízení podniku – závisí na politicko-ekonomickém systému.
b) míra volnosti volby – rozpočtová omezení, pro fungování tržního hospodářství je nutné vytvořit podmínky (soukromé vlastnictví, konkurence, volná výměna zboží, tvrdé rozpočtové limity).
c) daňový a odvodový systém
„Laferův bod“ – maximální míra zdanění, od roku 1993 má daňový systém – přímé a nepřímé daně (majetkové daně – z pozemků, staveb, DPH, daň z příjmů – 23 % a 10 %), odvody z pracovní síly – sociální zabezpečení.
d) regulace cenovým systémem – garance ceny (výroba – minimální nákupní cena, maximální prodejní cena; spotřebitelé – pouze na definované zemědělské komodity a základní potraviny).
e) dotace – cílem je zajistit realizaci strategických cílů
- zabezpečení zdravotní nezávadnosti, zlepšení ochrany životního prostředí, stabilizace venkovského osídlení, řešení zeměpisných regionů, vytváření podmínek pro udržení parity příjmů s ostatními odvětvími hospodářství
- omezování dotací od roku 1991
- dotace – systémové a fakultativní; přímé a nepřímé
f) státní fond tržní regulace – úlohou je regulovat trh s vybranými komoditami a tím zajistit stabilitu jejich cen; nástroji státního fondu tržní regulace jsou intervenční nákupy za garantované ceny, dovoz nedostatečných komodit, vývoz domácích produktů.
g) státní podpůrný fond – na podporu rozvojových programů.
h) celní politika – ochrana domácích výrobců, clo, dovozní přirážka, dovozní a vývozní limity, usměrňuje tok zboží.
i) úvěrová politika – stát zpřístupňuje úvěry tím, že na ně dává záruku.
Stát ovlivňuje podnikání také politikou zaměstnanosti, sociální politikou, protinflační, protimonopolní, ekologickou a zahraničněobchodní politikou.
