Ekonomický růst a stabilita ekonomiky

Podstata ekonomického růstu

V ekonomickém vývoji pozorujeme dvě základní tendence:

1. Z dlouhodobého hlediska se prosazuje celkový trend k růstu ekonomiky, který se projevuje růstem potenciálního produktu.
2. Z krátkodobého hlediska probíhá vývoj reálného makroekonomického outputu ve vlnách, výkyvech s určitou periodicitou.

Pojem ekonomický růst představuje takové změny v hospodářství, které se projevují přírůstkem tokových makroekonomických veličin v čase. Jde v podstatě o zvyšování makroekonomického outputu připadajícího na jednoho obyvatele (HDP per capita) v čase. Tempo růstu HDP je vyšší než tempo růstu populace. Ekonomický růst tedy znamená zvyšování produkční kapacity dané ekonomiky v čase.

1. Absolutní hodnota ekonomického růstu: Změna Y = Y_t – Y_t-1
2. Koeficient ekonomického růstu: r = (Y_t / Y_t-1) * 100 (%)
3. Tempo ekonomického růstu: G = ((Y_t – Y_t-1) / Y_t-1) * 100 (%)

Při měření ekonomického růstu vycházíme z dosažených hodnot reálného (nikoli nominálního) outputu, abychom vyloučili vliv inflace.

Typy ekonomického růstu

Extenzivní ekonomický růst je dosažen zvýšením objemu používaných výrobních faktorů (A, L, K). Intenzivní ekonomický růst je výsledkem intenzifikace a zvyšování efektivnosti využití dostupných výrobních faktorů, přičemž se v ekonomice zvyšuje objem produkce na jednotku vstupu. Oba typy ekonomického růstu posouvají hranici produkčních možností ekonomiky.

Zdroje ekonomického růstu

Souhrnná produktivita (produktivita práce + účinnost kapitálu – materiálová a energetická náročnost) je ovlivněna faktory:

• Lidský kapitál, informace a inovace
• Fyzický kapitál a technologické změny
• Přírodní zdroje
• Podnikavost a manažerské schopnosti
• Společensko-institucionální prostředí
• Právní prostředí

Teorie ekonomického růstu

Snaha identifikovat a vysvětlit faktory a způsoby dosahování trvalého a vyváženého tempa ekonomického růstu.

Neokeynesiánské teorie ekonomického růstu – přístup z hlediska agregátní poptávky (AD).

Domarův model růstu – přírůstek investic má vyvolat multiplikovaný růst poptávky, která zajistí růst využívání rostoucí výrobní kapacity. Investice tak rozšiřují stávající výrobní kapacitu a zároveň vytvářejí nový důchod.

Harrodův model růstu – využívá princip akcelerátoru (kapitálový koeficient). Růst důchodu vyvolává růst poptávky po spotřebních statcích, což má akcelerační efekt na poptávku po investicích. Harrod rozlišuje tři míry růstu důchodu:

• Zaručená míra růstu (úspory s + investice I)
• Přirozená míra růstu (maximální míra růstu při maximálním využití výrobních faktorů)
• Skutečná míra růstu

Neoklasické teorie ekonomického růstu – přístup z hlediska agregátní nabídky (AS). Vzdělání, technický pokrok a lidský kapitál chápou jako endogenní růstové faktory. Produkční funkce vyjadřují vztahy funkcionální závislosti mezi výrobními faktory a dosaženým outputem.

Solowův model růstu vnímá ekonomický růst jako funkci akumulace kapitálu, populačního růstu a technického pokroku.

Teorie endogenního růstu se snaží vymezit procesy, které generují technické a technologické změny.

• Rozlišují interní (týkající se fungování firem) a externí (týkající se fungování ekonomiky jako celku) efekt investic do lidského kapitálu.
• Za základní růstové faktory považují vědu, výzkum, inovace a investice do fyzického a lidského kapitálu (endogenní zdroje růstu).

Ekonomická stabilita

Makroekonomickou stabilitu měříme prostřednictvím volatility klíčových indikátorů:

1. P – míra inflace na bázi CPI (meziroční % změna spotřebitelských cen v ekonomice)
2. G – růst reálného HDP v rámci několika ekonomických cyklů
3. U – změny v míře nezaměstnanosti nebo zaměstnanosti v ekonomice
4. B – fluktuace salda platební bilance (proměnlivost obchodní bilance dané země vůči zahraničí)
5. Změny deficitu nebo přebytku veřejných financí
6. Volatilita krátkodobých a dlouhodobých kurzů státních cenných papírů
7. Stabilita měnového kurzu

Stabilní ekonomika představuje základ pro ekonomický rozvoj ve smyslu dlouhodobě udržitelného zvyšování úrovně potenciálního produktu. Ekonomická stabilita zvyšuje důvěru spotřebitelů a podnikatelského prostředí, což pozitivně působí na vývoj spotřeby a investic. Stabilní a nízká inflace motivuje k vyšším investicím jako determinantě růstu produktivity a necenové konkurence.

Kontrola inflace pomáhá cenové konkurenceschopnosti exportérů a domácích výrobců vůči konkurenčnímu importu. Stabilita reálné ekonomiky napomáhá vytváření stabilních očekávání, což stimuluje příchod přímých zahraničních investic. Stabilní ekonomický růst a cenová stabilita udržují nízké úrokové sazby.

Ekonomický růst rozvojových zemí

Klíčové problémy – nízká úroveň ekonomického rozvoje, nízká produktivita práce, nízká úroveň rozvoje lidského kapitálu, nízká míra akumulace, monokulturní ekonomika apod.

Mezi teoretické přístupy analyzující příčiny vzniku bariér rozvoje a hledající východiska patří Teorie začarovaného kruhu, teorie bariér, teorie periferní ekonomiky, teorie duální ekonomiky, teorie vyváženého a nevyváženého růstu.

• Teorie začarovaného kruhu – kauzální závislost ekonomických a mimoekonomických růstových faktorů.
• Teorie bariér (G. Myrdal) – analýza růstu rozdílů mezi ekonomickým potenciálem rozvojových a průmyslově vyspělých zemí.
• Teorie periferní ekonomiky – analyzuje zahraničně obchodní vztahy mezi centry světové ekonomiky a periferiemi se zaměřením na jejich komoditní strukturu.
• Teorie duální ekonomiky – analýza vzájemného působení domácích výrobních odvětví a jejich společného vlivu na ekonomický růst.
• Teorie vyváženého a nevyváženého růstu – alokace investičních uzlů stimulujících ekonomický růst. Sleduje se zde vzájemná závislost jednotlivých sektorů ekonomiky a vliv investic do klíčových odvětví, které způsobují nerovnováhu a navazující procesy ustalování nových rovnováh.

Cyklický vývoj ekonomiky

Ekonomický cyklus

• Ekonomický cyklus charakterizujeme jako střídání vzestupných a sestupných fází vývoje ekonomiky kolem dlouhodobého trendu vývoje ekonomiky (dlouhodobého vývoje potenciálního produktu).
• Opakující se výkyvy ve vývoji ekonomiky = cyklický vývoj.
• Jednotlivá vlny = ekonomické cykly.
• Základní fáze – expanze a recese.
• Ohraničující fáze – vrchol a dno.

Typologie cyklů

• Krátkodobé (Kitchinovy) cykly – trvají 2 až 3 roky, způsobeny sezónními vlivy a výkyvy produkce, což vede ke změnám stavu zásob.
• Střednědobé (Juglarovy) cykly – trvání 6 až 10 let, způsobeny změnami poptávky po investičních statcích, souvisejících s výkyvy úrokové míry.
• Dlouhodobé (Kuznetsovy) cykly – trvání 30 až 60 let, důsledkem jsou zásadní technologické změny, související se zaváděním inovací.

Indikátory cyklického vývoje

• Kurzy akcií na burzách cenných papírů (reprezentativní indexy – Dow Jones Industrial Average, Financial Times Index, NIKKEI Index)
• Vývoj průmyslové výroby
• Vývoj zaměstnanosti
• Vývoj cenové hladiny
• Změny stavu zásob
• Vývoj zahraničního obchodu
• Vývoj hrubých domácích investic

Projevy ekonomického cyklu

Fáze recese:

• Pokud reálný output klesá po dva po sobě jdoucí čtvrtletí, ekonomika vstupuje do fáze recese.
• Dochází k výraznému poklesu AD či AS.
• Snižuje se výroba a klesá zaměstnanost.
• Při poklesu AD ceny statků s vyšší elastickou poptávkou klesají, zpomaluje či ustává růst nepružných cen.
• Klesají zisky firem, kurzy akcií, poptávka po úvěrech a úroková míra.

Fáze expanze:

• Celková ekonomická aktivita roste.
• Roste poptávka po úvěrech a investiční aktivita, což vyvolává tlak na růst úrokové míry.
• Snižuje se nezaměstnanost.
• Postupně dochází k růstu důchodů a spotřebitelské poptávky.
• Reálný output může dosáhnout úrovně převyšující aktuální potenciální produkt, což vede k inflačním tlakům.

Vývoj míry inflace je většinou procyklický, zatímco míra nezaměstnanosti vykazuje s ekonomickým cyklem inverzní vztah. Z charakteristik jednotlivých fází ekonomického cyklu vyplývá, že cyklické výkyvy jsou nepravidelné, co se týká intenzity a délky trvání, a jsou často obtížně předvídatelné. Recese i expanze mohou mít globální dopad a zasahovat téměř všechna odvětví. Průběh cyklu může mít tvar V, U, L nebo případně W.

Endogenní a exogenní faktory ovlivňující ekonomický cyklus

Endogenní (vnitřní) faktory jsou součástí ekonomického systému:

• Pokles spotřebitelské poptávky způsobený poklesem reálných důchodů
• Investiční pesimismus firem a další

Exogenní (vnější) faktory působí mimo ekonomický systém:

• Politické faktory (politické a společenské změny, volby, státní zásahy, války apod.)
• Změny světových cen surovin a energií, technologické změny, objevy a inovace

Agregátní poptávka a ekonomický cyklus

Mechanismus ekonomického cyklu lze vysvětlit na základě výkyvů AD a AS, vyvolaných poptávkovými, respektive nabídkovými šoky.

Poptávkové šoky vznikají například pod vlivem pesimistických či optimistických očekávání spotřebitelů a podnikatelů v důsledku politických a válečných událostí. Dochází k nim také vlivem zásadních změn vládních výdajů, míry zdanění, změn zahraniční poptávky, měnového kurzu, změn peněžní zásoby apod.

Příčinou nabídkových šoků mohou být například zásadní změny produktivity práce, neúroda, výrazné výkyvy cen energetických zdrojů, surovin a materiálů, nárůst či pokles ekologických nákladů apod. Nabídkové šoky způsobují změny, tj. posuny AS. Při poklesu AS dochází k poklesu reálného outputu a současně k růstu cenové hladiny (tento jev je v ekonomické teorii znám jako stagflace nebo slumpflace).

Teoretické názory na ekonomický cyklus

Keynesiánské koncepty považují za hlavní zdroj cyklických výkyvů změny AD, způsobované vnitřní nestabilitou trhu (za nejlabilnější složku HDP považují investice). Výkyvy AD vyvolávají výkyvy ve vývoji výroby, zaměstnanosti, reálného outputu a dalších makroekonomických veličin. Z toho vyplývají doporučení proticyklické politiky vlády založené na systému zabudovaných stabilizátorů a cílených opatření fiskální politiky.

Neokonzervativní koncepty považují ekonomický systém za vnitřně stabilní, přičemž hlavní zdroj cyklických výkyvů spojují s exogenními faktory způsobujícími nabídkové šoky. Za významný zdroj nerovnováhy rovněž považují nevhodnou hospodářskou politiku vlády (politicky indukovaný cyklus). Z tohoto pohledu vyplývají doporučení vhodné monetární politiky a tvorby stimulů k práci, spoření a podnikání, tedy stimulů agregátní nabídky (AS).