Definice pojmu ekonomika
Ekonomika je ucelený soubor všech ekonomických činností dané země nebo státu, souhrn odvětví a druhů výroby národního hospodářství; struktura, organizace a stav národního hospodářství konkrétní země. Ekonomika je část společenského života, souhrn činností a zařízení zaměřený na materiální udržování a zabezpečování lidského života. Je to oblast společenské činnosti, prostřednictvím které se vyrábějí, rozdělují, vyměňují a spotřebovávají statky. Pod pojmem ekonomika se rozumí také způsob organizování výrobní činnosti, respektive výrobní činnost. Ekonomika je praktická hospodářská činnost lidí zaměřená na uspokojování potřeb. Základní ekonomické problémy jsou: Co vyrábět? Jak vyrábět? Pro koho vyrábět?
3 základní ekonomické otázky
3 základní otázky, které řeší ekonomika:
- jak vyrábět?
- co vyrábět?
- pro koho vyrábět?
Obecná ekonomická teorie
Výraz „oikonomía“ (oikos – dům, nomos – zákon) vznikl díky Xenofónovi, chápaný jako věda o pravidlech domácího hospodářství. V roce 1776 začíná ekonomika vystupovat jako samostatná věda (Obecná ekonomická teorie) (Bohatství národů), „ekonomie“ od dob Marshalla, „economics“ ve 20. století.
Ekonomie je věda o tom, jak společnost využívá vzácné zdroje k výrobě užitečných statků a jak je rozděluje mezi různé skupiny lidí. Předpokládá racionální chování, využívá poznatky jiných věd (interdisciplinární věda). Vychází z existence domácností, firem a státu:
- domácnosti – spotřebitelé statků a služeb, nabízejí výrobní faktory
- firmy – nakupují výrobní faktory, nabízejí zboží a služby
- stát – podílí se na vytváření poptávky a nabídky po zboží a službách, dohlíží a řídí pravidla hry
Ekonomické systémy
Ekonomický systém charakterizuje typ vlastnictví, způsob rozhodování, druhy rozhodovacích nástrojů a mechanismů. Ekonomické systémy dělíme na tři základní typy:
- zvyková ekonomika – zvykový ekonomický systém je málo rozvinutý ekonomický systém, historicky překonaný. Tento typ ekonomiky existoval již ve feudální a otrokářské společnosti. Základní ekonomické otázky se přenášely z generace na generaci.
- příkazová ekonomika – příkazový ekonomický systém je spojen s centrálně plánovanou ekonomikou, která byla založena na existenci centra (politická strana, která rozhodovala o výrobě, rozdělování a spotřebě prostřednictvím nereálných plánů, jež byly přenášeny na nižší články řízení). Převládalo státní vlastnictví; existovalo monopolní postavení; docházelo k netržnímu stanovování cen a mezd, úrokových sazeb, měnových kurzů a dalších nástrojů hospodářské politiky. Historie potvrzuje, že příkazová ekonomika je neefektivní a není schopna sama řešit hlavní ekonomické problémy.
- tržní ekonomika – tržní ekonomický systém – nazývá se také volná tržní ekonomika a představuje uspořádání, v němž má dominantní postavení trh. Trh řeší základní ekonomické problémy, a to cenovou politiku a tvorbu mezd. Pro tržní ekonomiku je charakteristické soukromé vlastnictví a decentralizované rozhodování. V čisté podobě tržní ekonomika neexistuje. Více se dozvíte v sekci Tržní ekonomika a tržní mechanismus.
Reálná ekonomika
Reálná je smíšená ekonomika, ve které určitý podíl plní i stát, který legislativně zajišťuje fungování ekonomiky, stará se o systém sociálního zabezpečení a obranu státu. Stát tedy vytváří právní rámec celé ekonomiky.
Definice pojmu ekonomie
Ekonomie se zabývá rozhodováním o efektivním využití vzácných zdrojů k výrobě užitečných statků a jejich rozdělování mezi členy společnosti. Efektivnost znamená maximální využití zdrojů. Ekonomii dělíme na mikroekonomii, která zkoumá chování jednotlivých částí ekonomiky a makroekonomii, která zkoumá ekonomiku jako celek. Ekonomie je společenská věda (část hospodářských věd), která zkoumá, na základě čeho a jakými způsoby společnost řeší problém vzácnosti zdrojů. Studuje také ekonomické vztahy vznikající mezi subjekty, vyslovuje prognózy a formuluje ekonomické zákony, a to převážně na základě metriky. V tradičním středoevropském dělení se rozlišuje ekonomie (národohospodářská nauka) a podniková ekonomika (podnikovohospodářská nauka). Někdy se pod tento termín zahrnuje i podniková ekonomika a termín ekonomie pak splývá s termínem ekonomické vědy.
Ekonomie je společenská věda, která nás učí, jak společnost využívá vzácné zdroje k výrobě užitečných statků a služeb a jak je rozděluje mezi různé skupiny lidí. Na rozdíl od ekonomie je ekonomika ekonomický systém konkrétní země. Pojem ekonomie se používá spolu se synonymem obecná ekonomická teorie pro označení společenskovědní disciplíny, tedy vědecké teorie o optimální volbě alternativ, tedy o ekonomice.
Kategorizace ekonomie
Ekonomii lze rozdělit z různých hledisek.
- Podle rozsahu prostoru, který zkoumá
- makroekonomie – ta část ekonomické teorie, která zkoumá fungování ekonomického systému jako celku. (Makroekonomické ukazatele Slovenska 1993 – 2020)
- mikroekonomie – zkoumá jednotlivé subjekty a jejich chování. Subjekty jsou spotřebitelé a firmy.
- Podle přístupu ke zkoumání ekonomické reality
- pozitivní ekonomie – zabývá se popisem ekonomických jevů a zkušeností v ekonomice.
- normativní ekonomie – vychází z pozitivní ekonomie a zabývá se tím, jak by věci měly vypadat.
Funkce ekonomie
- poznávací funkce – zkoumá kvantitativní a kvalitativní ekonomické jevy.
- praktická nebo pragmatická funkce – souvisí s přeměnou teoretických poznatků v ekonomickou praxi.
- metodologická funkce – poznatky obecné ekonomické teorie jsou metodologickým základem speciálních ekonomických disciplín.
Vztah ekonomie k jiným disciplínám
Ekonomie je teoretická disciplína, z níž vycházejí a na ni navazují další vědní disciplíny, jako je hospodářská politika, finance a měna, mezinárodní obchod, marketing. Ekonomie spolupracuje také s dalšími pomocnými vědami, jako jsou například:
- sociologie
- právo – obchodní právo, pracovní právo
- psychologie
- politologie
- historie
- ekonometrie
- administrativa a korespondence
- ekonomické cvičení
Přehled ekonomických teorií
Přehled ekonomických teorií naleznete na stránce Ekonomické teorie od historie po současnost. Uvedené teorie jsou zdrojem a východiskem moderních teorií tržního hospodářství, na které se opírá praxe vyspělých tržních ekonomik. Podívejte se na stručný přehled vývoje ekonomického myšlení. Na konci stránky najdete přehledné tabulky etap vývoje ekonomického myšlení a nejvýznamnějších ekonomů v historii.
Světová ekonomika
Hospodářství představuje souhrn všech hospodářských činností zaměřených na uspokojení potřeb. Je to systém, který hospodaří.
Národní hospodářství je systém hospodářství na území konkrétního státu.
Světové hospodářství nebo světová ekonomika představuje všechna národní hospodářství jednotlivých států světa, jakož i celý systém mezinárodních ekonomických vztahů vyplývajících z mezinárodní dělby práce a existujícího světového trhu.
Mezinárodní ekonomické vztahy znamenají souhrn makroekonomických vztahů a vazeb, z nichž nejvýznamnější roli hraje zahraniční obchod, tj. přímý dovoz a vývoz zboží, služeb i kapitálu. V oblasti mezinárodních ekonomických vztahů, respektive v zahraničně obchodní politice, může určitá země uplatňovat dva základní typy této politiky:
- protekcionistickou (ochranářskou)
- liberální
Protekcionismus
Protekcionismus představuje ochranu domácích výrobců před zahraniční konkurencí, znamená určité uzavírání se ekonomiky vůči zahraničí. Mezi hlavní nástroje protekcionismu patří:
- stanovování dovozních kvót (kontingentů) a dovozních cel, která zdražují dovážené zboží
- zavádění zvláštních daní ve formě dovozních přirážek na vybrané zahraniční zboží
- státní podpory, dotace a daňové úlevy pro domácí výrobce, čímž se znevýhodňuje dovoz zboží ze zahraničí
- zákaz importu určitých druhů zboží
- devalvace vlastní měny
Liberalismus
Liberalismus představuje odstraňování všech překážek pro dovoz zahraničního zboží. Liberalismus je politika volného obchodu, která vytváří podmínky pro využití výhod plynoucích ze zapojení ekonomiky do mezinárodní dělby práce, tj. specializace a kooperace v rámci světového hospodářství.
Globalizace
Globalizace představuje jeden z hlavních hybatelů ekonomických změn, které ovlivňují všechny oblasti běžného života. Připisuje se jí role v narůstající konkurenci a přerozdělovací úloha mezi zdroji bohatství.
Evropská integrace a Evropská unie
Evropská unie (EU) je integrační uskupení, které od posledního rozšíření v roce 2013 tvoří 28 členských států s celkovým počtem 503,7 milionů obyvatel (přibližně 8 % světové populace).
První organizace, Evropské společenství pro uhlí a ocel, předchůdce dnešní EU, byla založena Pařížskou smlouvou z roku 1951. Samotná EU vznikla v roce 1993 na základě Smlouvy o Evropské unii, známé také jako Maastrichtská smlouva z roku 1992.
Mezi základní principy Evropské unie patří přenášení pravomocí národních států na nadnárodní evropské instituce. Stupeň integrace v Unii nedosáhl takové hloubky, aby šlo hovořit o federaci jako suverénním subjektu mezinárodního práva, je však mnohem hlubší než v mezinárodních organizacích. Její způsob rozhodování je ve světovém měřítku unikátní, proto je Evropská unie považována za uskupení států („mezinárodní organizaci“) sui generis. Evropská unie má mezinárodněprávní subjektivitu. Od vstupu v platnost Lisabonské smlouvy získala Unie i plnou subjektivitu z hlediska unijního práva (mj. tím, že se stala právním nástupcem zrušeného Evropského společenství).
Hlavním cílem Evropské unie je Evropa s výrazným hospodářským růstem, konkurenceschopnou ekonomikou a zlepšující se kvalitou životního prostředí. A především nové cíle – společná zahraniční a bezpečnostní politika a spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí. Mnohé její cíle již byly realizovány – měnová unie a zavedení občanství Unie.
Cyklický vývoj ekonomiky a hospodářská krize
Ekonomický cyklus je pravidelné
