Definice pojmu ekonomika
Ekonomika je komplexní soubor všech ekonomických činností dané země nebo státu, souhrn odvětví a typů výroby národního hospodářství; struktura, organizace a stav národního hospodářství konkrétní země. Ekonomika je část společenského života, souhrn činností a zařízení zaměřených na materiální zajištění a udržování lidského života. Je to oblast společenské činnosti, prostřednictvím níž se vyrábějí, rozdělují, vyměňují a spotřebovávají statky. Pod pojmem ekonomika se rozumí i způsob organizace výrobní činnosti, resp. výrobní činnost. Ekonomika je praktická hospodářská činnost lidí zaměřená na uspokojování potřeb. Základní ekonomické problémy jsou: Co vyrábět? Jak vyrábět? Pro koho vyrábět?
3 základní ekonomické otázky
3 základní otázky, které řeší ekonomika:
- jak vyrábět?
- co vyrábět?
- pro koho vyrábět?
Obecná ekonomická teorie
Výraz „oikonomía“ (oikos – dům, nomos – zákon) vznikl díky Xenofónovi a chápán byl jako věda o pravidlech domácího hospodaření. V roce 1776 se ekonomika definovala jako samostatná věda (Obecná ekonomická teorie) (Bohatství národů), „ekonomie“ od dob Marshalla, „economics“ ve 20. století.
Ekonomie je věda o tom, jak společnost využívá vzácné zdroje k výrobě užitečných statků a jak je rozděluje mezi různé skupiny lidí. Předpokládá racionální chování, používá poznatky z jiných věd (interdisciplinární věda). Vychází z existence domácností, firem a státu:
- domácnosti – spotřebitelé statků a služeb, nabízejí výrobní faktory
- firmy – nakupují výrobní faktory, nabízejí zboží a služby
- stát – podílí se na vytváření poptávky a nabídky po zboží a službách, dohlíží a řídí pravidla hry
Ekonomické systémy
Ekonomický systém charakterizuje typ vlastnictví, způsob rozhodování, druhy rozhodovacích nástrojů a mechanismů. Ekonomické systémy dělíme na tři základní typy:
- zvyková ekonomika – zvykový ekonomický systém je málo rozvinutý ekonomický systém, který je historicky překonaný. Tento typ ekonomiky existoval již ve feudální a otrokářské společnosti. Základní ekonomické otázky se přenášely z generace na generaci.
- příkazová ekonomika – příkazový ekonomický systém je spojen s centrálně plánovanou ekonomikou, založenou na existenci centra (politická strana), která rozhodovala o výrobě, rozdělování i spotřebě prostřednictvím nereálných plánů předávaných na nižší články řízení. Převládalo státní vlastnictví; existovalo monopolní postavení; docházelo k netržnímu stanovení cen a mezd, úrokových sazeb, měnových kurzů a dalších nástrojů hospodářské politiky. Historie potvrdila, že příkazová ekonomika je neefektivní a není schopna sama řešit hlavní ekonomické problémy.
- tržní ekonomika – tržní ekonomický systém, někdy nazývaný i volná tržní ekonomika, představuje uspořádání, v němž má dominantní postavení trh. Trh řeší základní ekonomické problémy, tedy cenovou politiku a tvorbu mezd. Pro tržní ekonomiku je charakteristické soukromé vlastnictví, rozhodování je decentralizované. V čisté podobě tržní ekonomika neexistuje. Více se dozvíte v sekci Tržní ekonomika a tržní mechanismus.
Reálná ekonomika
Reálná je smíšená ekonomika, v níž určitou roli plní i stát, který legislativně zajišťuje fungování ekonomiky, stará se o systém sociálního zabezpečení a vojenskou obranu. Stát tedy vytváří právní rámec celé ekonomiky.
Definice pojmu ekonomie
Ekonomie se zabývá rozhodováním o efektivním využívání vzácných zdrojů k výrobě užitečných statků a o jejich rozdělování mezi členy společnosti. Efektivnost znamená maximální využití zdrojů. Ekonomii dělíme na mikroekonomii, která zkoumá chování jednotlivých částí ekonomiky, a makroekonomii, která zkoumá ekonomiku jako celek. Ekonomie je společenská věda (část hospodářských věd), jež zkoumá, na jakém základě a jakým způsobem společnost řeší problém vzácnosti zdrojů. Zkoumá také ekonomické vztahy vznikající mezi subjekty, vyjadřuje prognózy a formuluje ekonomické zákony, a to převážně na základě metriky. V tradičním středoevropském členění se rozlišuje ekonomie (národohospodářská nauka) a podniková ekonomika (podnikovohospodářská nauka). Někdy se pod tento termín řadí i podniková ekonomika a termín ekonomie se pak slučuje s termínem ekonomické vědy.
Ekonomie je společenská věda, která nám říká, jak společnost využívá vzácné zdroje k výrobě užitečných statků a služeb a jak je rozděluje mezi různé skupiny lidí. Na rozdíl od ekonomie je ekonomika ekonomický systém konkrétní země. Pojem ekonomie se používá spolu se synonymem obecná ekonomická teorie pro označení společenskovědní disciplíny, jinými slovy vědecké teorie o optimální volbě alternativ, tedy o ekonomice.
Kategorizace ekonomie
Ekonomii můžeme rozdělit z různých hledisek.
- Podle rozsahu prostoru, který zkoumá
- makroekonomie – ta část ekonomické teorie, která zkoumá fungování ekonomického systému jako celku. (Makroekonomické ukazatele Slovenska 1993 – 2020)
- mikroekonomie – zkoumá jednotlivé subjekty a jejich chování. Subjekty jsou spotřebitelé a firmy.
- Podle přístupu k zkoumání ekonomické reality
- pozitivní ekonomie – zabývá se popisem ekonomických jevů a zkušeností v ekonomice.
- normativní ekonomie – vychází z pozitivní ekonomie a zabývá se tím, jak by věci měly vypadat.
Funkce ekonomie
- poznávací funkce – zkoumá kvantitativní a kvalitativní ekonomické jevy.
- praktická nebo pragmatická funkce – souvisí s transformací teoretických poznatků ekonomických subjektů.
- metodologická funkce – poznatky obecné ekonomické teorie jsou metodologickým základem speciálních ekonomických disciplín.
Vztah ekonomie k jiným disciplínám
Ekonomie je teoretická disciplína, z níž vycházejí a na kterou navazují další vědní disciplíny, jako jsou hospodářská politika, finance a měna, mezinárodní obchod, marketing. Ekonomie spolupracuje i s dalšími pomocnými vědami, jako jsou například:
- sociologie
- právo – obchodní právo, pracovní právo
- psychologie
- politologie
- historie
- ekonometrie
- administrativa a korespondence
- ekonomické cvičení
Přehled ekonomických teorií
Přehled ekonomických teorií naleznete na stránce Ekonomické teorie od historie po současnost. Uvedené teorie jsou zdrojem a východiskem moderních teorií tržního hospodářství, na nichž stojí praxe vyspělých tržních ekonomik. Podívejte se na přehled vývoje ekonomického myšlení v kostce. Na konci stránky naleznete přehledné tabulky fází vývoje ekonomického myšlení a nejvýznamnějších ekonomů v historii.
Světová ekonomika
Hospodářství představuje souhrn všech činností hospodářského charakteru zaměřených na uspokojení potřeb. Je to soustava, která hospodaří.
Národní hospodářství je soustava hospodářství na území určitého státu.
Světové hospodářství nebo světová ekonomika představuje všechna národní hospodářství jednotlivých států světa, stejně jako celý systém mezinárodních ekonomických vztahů vyplývajících z mezinárodní dělby práce a existujícího světového trhu.
Mezinárodní ekonomické vztahy znamenají souhrn makroekonomických vztahů a vazeb, z nichž nejdůležitější roli hraje zahraniční obchod, tj. přímý dovoz a vývoz zboží, služeb i kapitálu. V oblasti mezinárodních ekonomických vztahů, resp. v zahraničněobchodní politice, může určitá země uplatňovat dva základní typy této politiky:
- protekcionistickou (ochranářskou)
- liberální
Protekcionismus
Protekcionismus představuje ochranu domácích výrobců před zahraniční konkurencí, znamená určité uzavírání se ekonomiky vůči zahraničí. Mezi hlavní nástroje protekcionismu patří:
- stanovování dovozních kvót (kontingentů) a dovozních cel, která zdražují dovážené zboží
- zavádění zvláštních daní ve formě dovozních přirážek na vybrané zahraniční zboží
- státní podpory, dotace a daňové úlevy pro domácí výrobce, čímž se znevýhodňuje dovoz zahraničního zboží
- zákaz dovozu určitých výrobků
- devalvace domácí měny
Liberalismus
Liberalismus představuje odstraňování všech překážek pro dovoz zahraničního zboží. Liberalismus je politika volného obchodu, která vytváří podmínky pro využití výhod plynoucích ze zapojení ekonomiky do mezinárodní dělby práce, tj. specializace a kooperace v rámci světového hospodářství.
Globalizace
Globalizace představuje jeden z hlavních hnacích motorů ekonomických změn, které ovlivňují všechny oblasti běžného života. Přisuzuje se jí role v narůstající konkurenci a v přerozdělovací funkci mezi zdroji bohatství.
Evropská integrace a Evropská unie
Evropská unie (EU) je integrační uskupení, které od posledního rozšíření v roce 2013 tvoří 28 členských států s celkovým počtem 503,7 milionů obyvatel (přibližně 8 % světové populace).
První organizace, Evropské společenství pro uhlí a ocel, předchůdkyně dnešní EU, byla založena Pařížskou smlouvou z roku 1951. Samotná EU vznikla v roce 1993 na základě Smlouvy o Evropské unii, známé také jako Maastrichtská smlouva z roku 1992.
Mezi základní principy Evropské unie patří přenášení pravomocí národních států na nadnárodní evropské instituce. Stupeň integrace v Unii nedosáhl takové hloubky, aby bylo možné hovořit o federaci jako o suverénním subjektu mezinárodního práva, je však podstatně hlubší než v mezinárodních organizacích. Její způsob rozhodování je ve světovém měřítku unikátní, proto je Evropská unie považována za uskupení států („mezinárodní organizaci“) sui generis. Evropská unie má mezinárodněprávní subjektivitu. Od nabytí platnosti Lisabonské smlouvy získala Unie i plnou subjektivitu z hlediska unijního práva (mj. tím, že se stala právním nástupcem zrušeného Evropského společenství).
Hlavním cílem Evropské unie je Evropa s výrazným hospodářským růstem, konkurenceschopnou ekonomikou a zlepšující se kvalitou životního prostředí. A především nové cíle – společná zahraniční a bezpečnostní politika a spolupráce v oblasti justice a vnitřních záležitostí. Mnohé její cíle již byly realizovány – měnová unie a zavedení občanství Unie.
Cyklický vývoj ekonomiky a hospodářská krize
Ekonomický cyklus je pravidelné střídání vzestupných a sestupných fází ekonomiky. Tvoří ho 4 fáze:
- kontrakce (recese)
- dno (sedlo)
- expanze
- vrchol
Kontrakce
Kontrakce znamená oslabení ekonomické aktivity. V této fázi dochází ke snížení agregátního produktu pod úroveň potenciálního produktu. Pokud ekonomika klesá pod tuto úroveň více než 6 měsíců, nastává recese. Hluboký a dlouhodobý pokles nazýváme deprese. K depresi přispívá:
- zvyšování míry nezaměstnanosti
- snižování objemu investic
- narůstání nevyužitých výrobních zdrojů
Dno
Dno označujeme také jako dolní bod obratu – hospodářská krize. Úroveň agregátního produktu dosahuje nejnižší hodnoty. Investiční aktivita je zcela utlumená. Vytvářejí se předpoklady pro obnovení růstu agregátního produktu, například prostřednictvím zásahu státu do ekonomické aktivity.
Expanze
Během expanze dochází k oživení ekonomiky. Úroveň agregátního produktu se postupně zvyšuje. Zvyšuje se také zaměstnanost a roste objem investic. Ekonomika směřuje do fáze vrcholu.
Vrchol
Vrchol představuje horní bod růstu. Agregátní produkt dosahuje maximální úrovně. V tomto bodě dochází k přehřátí ekonomiky. Postupně následuje pokles ekonomické aktivity a pokles agregátního produktu.
Teorie veřejného sektoru
Individuální zájem je zájem jednotlivce jednat v určité oblasti či činnosti ve svůj prospěch.
Skupinový zájem představuje stejný zájem
