Název článku:
Etika a etický kodex
Obsah článku:
Etika má ve veřejné správě místo především v souvislosti s rozhodováním. Každý problém nebo situace s etickým rozměrem vyžaduje volbu mezi několika možnostmi. Tuto volbu činí jednotlivec nebo organizace. Pro zdokonalení etických postojů je třeba sladit etiku jednotlivce s etikou organizace, ve které pracuje, a s etikou společnosti, v níž žije.
Etický kodex představuje jeden z důležitých nástrojů pro sladění chování zaměstnanců veřejné správy s obecně platnými a uznávanými etickými standardy chování a prostřednictvím efektivního, nestranného a transparentního poskytování veřejných služeb a rozhodování posiluje pozitivní vazby a interakce mezi zaměstnanci veřejné správy a veřejností.
Cílem naší práce je přiblížit etiku, její historii, etický kodex a jeho využití v praxi. Z dostupných organizací v našem regionu Orava jsme si vybrali státní organizaci – Policejní sbor v Dolním Kubíně. Součástí naší práce je také dotazník, který se nachází na konci práce a zpracovali jsme ho se záměrem získat informace v dané problematice.
Etika a morálka
Slovo etika pochází z řeckého slova „éthos“, které má dvojaký význam, protože se vztahuje:
- na viditelné chování lidí navenek,
- na myšlení, cítění, vůli a charakter konkrétního člověka.
Pojem etika poprvé použil Aristoteles (4. století př. n. l.) jako označení pro analýzu lidského chování. „Etika tedy není nějakým moralizováním se zdviženým ukazováčkem, ale zkoumá, proč v určitých situacích lidé jednali tak či onak.“
Každá etika věří, že existuje dobro a je možné ho poznat, věří v lidskou solidaritu stejně jako v důstojnost každého člověka, uznává svobodu a také zodpovědnost všech lidských činů.
Morálku můžeme charakterizovat jako souhrn kladných hodnot, které uznáváme a o které se v lidském životě snažíme. Jsou to také pravidla, která nás vedou ke kladným hodnotám a vyvolávají v nás varování před zlými skutky. Etika nejen zkoumá, co je morálka, ale navíc se snaží vést člověka ke dobru. Etika zkoumá morálku a hledá obecný princip, který by člověku ukazoval, o co se má v životě usilovat, co má dělat, jak se chovat k ostatním lidem. Také si musíme uvědomit, že nelze hovořit pouze o jediné etice. O morálce se lze zamýšlet z různých filozofických pohledů. Morálka je také – jak zdůrazňuje americký autor A. Etzioni – méně nákladným a méně donucujícím regulativem chování než státem stanovená pravidla regulace a s nimi související sankce.
Etika zlatého pravidla
„Zlaté pravidlo – jako základní morální pravidlo – vyjadřuje všelidskou vzájemnost a morální rovnost a zároveň klade určitý morální nárok na člověka jako osobnost.“
Zlaté pravidlo (regula aurea) je prastarým kritériem posouzení správného jednání, které bylo známo mnoha asijským i evropským kulturám již v dávných dobách. Jeho kořeny sahají až do období před Kristem, samotný pojem se objevuje až v 16. století. Základní morální pravidlo se v dějinách etiky objevuje v negativní nebo pozitivní formulaci.
Pozitivní formulace: „Vše, co chceš, aby druzí činili tobě, čiň i ty jim.“
Negativní formulace: „Co nechceš, aby druzí činili tobě, nečiň ani ty jim.“
Obrázek 1 Dělení formulace
Zdroj: KLOPFER, Max. 1995. Etika podnikání. Bratislava : Slovenské pedagogické nakladatelství, 1995. 71 s. ISBN 80-08-01023-1. s. 11.
Toto pravidlo nám neříká o závazném obsahu nějakého jednání, ale je pouze prostředkem ověření jeho správnosti. Z hlediska podnikatelské etiky je zlaté pravidlo (v negativní formulaci) vhodné zejména pro regulaci chování v oblasti mezilidských vztahů. Jeho podstatou je idea, že nesmíme nikomu působit činnosti směřující proti jeho štěstí a blahu.
Morálka
S deseti základními morálními požadavky se jako první seznámil izraelský lid a později všichni křesťané. Pro křesťany nabylo Boží poselství nový význam tím, že Bůh poslal svého syna, aby vykoupil lidské hříchy. Ježíš se stal pro každého křesťana symbolem lásky a morálky. Morálka není tak stará jako historický vývoj člověka. Dokud lidé žili v kmenech, jejich společné rodové pouto nedávalo podnět k morálním úvahám. Každá bytost byla závislá na rodu, stejně jako život rodu byl závislý na příznivých přírodních podmínkách. Protože neexistovala svoboda volby, nevznikl prakticky ani žádný morální problém.
Člověk žil v harmonii s přírodou, nemohl žít jinak, neměl na výběr, nebyl svobodný. Až později, když člověk začal snít o dokonalejším životě, naučil se kriticky hodnotit společenský stav a sebe sama v něm. Rodí se napětí mezi tím, co je, a tím, co má být, tedy morálka.
Morálku lze charakterizovat jako souhrn kladných hodnot, jimiž se řídíme a o které se v našem životě snažíme. Jsou to také normy, které nás vedou ke kladným hodnotám a přikazují nám vyhýbat se zlým skutkům. Nedostatek či opak kladných morálních hodnot je typickým znakem lhostejnosti a zla v mezilidských vztazích.
Pohled do dějin podnikatelské etiky
Ekonomická činnost jako předmět morálního posuzování má dlouhou tradici. Antičtí myslitelé považovali ekonomickou činnost za součást celkového způsobu života, proto v antice nelze mluvit o podnikání v moderním smyslu slova. Ve středověké společnosti bylo podnikání pokládáno za morálně nepřijatelné.
Antická etika
Za prvního zakladatele ekonomie je považován řecký filozof a přírodovědec Aristoteles. Byl ostrým kritikem podnikání týkajícího se obchodní a směnné činnosti. Výměnu statků a služeb uznával jen za předpokladu, že slouží k doplnění přirozené soběstačnosti. Podle Aristotela peníze nesmějí být samoúčelem, navíc by neměly sloužit k obohacování se. Kritizoval bezmezné zbohatnutí prostřednictvím spekulativního podnikání s penězi, což znamená zisk prostřednictvím úroku. Pozdější vznik velkovýroby, spojený se změnou chápání etiky a práva, přinesl i změny v oblasti etiky. Aristotelovy názory ovlivňují etiku dodnes.
Středověká etika
„Středověká hospodářská etika vycházela z předpokladu, že vybírání úroků narušuje společenské, sociální a morální normy. Čas je podle této etiky veřejným statkem, patří všem a všichni lidé jej od Boha dostali v rovné míře. Kdo vybíral úrok, byl morálně odsuzován jako lichvář, protože požadoval po lidech platit za Boží dar.“
Úrok byl povolen jen v případě, kdy půjčka mohla zmírnit nouzový stav. Nákup na úvěr, který je dnes nejdůležitějším faktorem moderní ekonomiky, byl ve středověku téměř nemožný, protože zdražování zboží prostřednictvím úroku bylo zakázáno. Ve středověké morálce platil církevní zákaz půjčovat peníze na úrok. Tento zákaz měl restriktivní dopad na rozvoj ekonomického života v tom smyslu, že jednak bránil tvorbě investičního kapitálu a zároveň blokoval stimul k spoření.
Vrcholným představitelem středověké filozofie byl Tomáš Akvinský. Považoval hromadění majetku a podnikání zaměřené na zisk nad rámec uspokojení nezbytných potřeb za hřích, za něco nečistého, protože jej podněcovaly morálně nežádoucí vlastnosti jako ziskuchtivost a chamtivost.
Více porozumění pro obchod a hospodářství měl Ján Kalvín. Uznával význam kapitálu pro hospodářský rozvoj a připouštěl možnost využívat úrokové výnosy k ekonomické činnosti. Kalvín a kalvinismus představují celkovou změnu pohledu na fungování ekonomiky ve společnosti i na morální normy spojené s ekonomickým jednáním a celkovým životním stylem. Ekonomické chování je spojeno s novým typem etiky, tj. s morálkou povinností odvozenou z křesťanské víry a ctnostmi odříkání požitků, střídmosti a spořivosti. Dodržování těchto ctností nebylo samoúčelné, ale představovalo předpoklad spasení. Podle Kalvína je podnikání přímo spojeno s otázkou spasení duše, nebo jejího zatracení.
Dalšími představiteli středověké etiky byli Martin Luther, Luis de Molina, Antonín z Florencie a Johannes Buridanus, kteří rovněž přispěli k této problematice svými názory.
Novověká etika
Na počátku novověku dospěli někteří filozofové k názoru, že cena zboží není utvářena podle mravní vůle jednotlivců, ale závisí na nabídce a poptávce na trhu. Tak došli k objevu mechanismu tvorby cen. Idea podnikání jako aktivity nejen hodné respektu, ale chápané jako morální volba, našla svého nejvýznamnějšího pokračovatele v Adamovi Smithovi.
„Smithova teorie morálky zdůrazňuje soucit, solidaritu a spravedlnost jako rozhodující ctnosti, které nejen drží společnost pohromadě, ale přispívají také k jejímu rozkvětu. Tyto ideje se promítly i do jeho úvah o mechanismu fungování volného trhu. Je důležité ukázat, že původním Smithovým záměrem bylo chápání ekonomického života a morálky v jejich úzké souvislosti a provázanosti.“
Smithova teorie dlouho podporovala optimistické chápání hospodářské etiky. Podle ní bylo třeba, aby člověk zasahoval do mechanismu trhu. Pro podnikatelskou etiku je inspirativní Smithovo srovnání ctností spravedlnosti a dobročinnosti. Přičemž dobročinnost je pro něj dobrovolná, protože nezpůsobuje žádné negativní škody. Odlišná je ctnost spravedlnosti. Obchodník mohl do ceny započítat pouze náklady na suroviny a jejich mzdu včetně vlastní mzdy. Větší poptávku po svém zboží nesměl využít k zvyšování cen.
Mezi významné představitele novověké etiky patřili také Max Weber a Immanuel Kant.
Podnikatelská etika
Stejně jako u jiných otázek týkajících se filozofie, ani u podnikatelské etiky neexistuje jednotná, všeobecně uznávaná definice. Podnikatelskou etiku lze definovat jako „odborný obor etiky, který zkoumá etická pravidla a principy v obchodním kontextu; různé morální a etické problémy, které mohou při podnikání vzniknout, a všechny povinnosti a závazky, které se týkají lidí zapojených do podnikání.“
Vznik a rozvoj podnikatelské etiky jako vědní disciplíny
Podnikatelská etika vznikla a začala se rozvíjet koncem 60. let ve Spojených státech, kde nahradila tradici označovanou jako „sociální odpovědnost“. Nový impulz pro rozvoj podnikatelské etiky přišel v 80. letech. Po Spojených státech zaznamenáváme rozvoj podnikatelské etiky i v Evropě. V některých zemích jako například Anglie, Belgie, Německo a dalších vznikla centra pro výzkum etiky v podnikání a pořádají se různé konference věnované této problematice.
„Rozšířením podnikatelské etiky na evropský kontinent a jejím konstituováním jako akademické disciplíny se problematika vztahu morálky a podnikání přesunula do institucionální roviny a předmětu podnikatelské etiky byla přikládána stejná důležitost jako ostatním ekonomickým disciplínám.“
Status, povaha a předmět podnikatelské etiky
Podnikatelská etika je pojem, který lze chápat jednak jako teoretickou disciplínu, jednak jako praktickou aktivitu. Tato etika představuje diskurz o tom, jak by mělo podnikání vypadat, jakými pravidly by se mělo řídit a jaké hodnoty by měly stát v jeho pozadí.
Status podnikatelské etiky – Podnikatelská etika patří z hlediska svého statusu k aplikovaným etikám. Společným znakem aplikovaných etik je orientace na konkrétní problémy, které řeší jednotlivci a profesionální týmy v různých oblastech, a také přístup k těmto problémům. V rámci tohoto statusu lze tuto etiku charakterizovat jako hraniční disciplínu, která úzce souvisí se vztahy s odborníky z podnikatelské praxe.
Povaha podnikatelské etiky – Podnikatelská etika svou povahou patří k normativním disciplínám. Jejím cílem je odpovědět na otázku, čím se morální normy stávají závaznými pro jednání lidí, stejně jako zdůvodnit normy a podat důkaz pro žádoucí formy chování.
„Podstatu představuje proces zdůvodňování, vypracovávání argumentů, hledání oprávnění pro normy a hodnoty, kterými by se mělo podnikání řídit na různých úrovních.“
Povaha zároveň reguluje pořádek vzájemných vztahů v podnikání a souvisí s objasněním toho, o co v podnikání jde, jaký je jeho účel a smysl a jakým potřebám má sloužit.
Předmět podnikatelské etiky – Předmětem podnikatelské etiky je zkoumat oblast podnikání z normativního hlediska, porozumět a objasnit podnikání jako činnost s morálními požadavky. Podnikání se zabývá pojmy jako efektivnost, racionalita a maximalizace, tedy jde o činnosti motivované ziskem, které se zaměřují na uspokojení vlastního zájmu.
Kultura podnikání
Kulturu podnikání definujeme jako „souhrn hodnotových preferencí, norem chování, způsobů myšlení a
