Etika, historie etiky a etický kodex

Etika má ve veřejné správě význam především v souvislosti s rozhodováním. Každý problém nebo situace s etickým rozměrem vyžaduje volbu mezi několika možnostmi. Tuto volbu provádí jednotlivec nebo organizace. Pro zdokonalení etických postojů je nutné sladit etiku jednotlivce s etikou organizace, ve které pracuje, a s etikou společnosti, v níž žije.

Etický kodex představuje jeden z důležitých nástrojů pro sladění chování zaměstnanců veřejné správy s obecně platnými a uznávanými etickými standardy chování a prostřednictvím efektivního, nestranného a transparentního poskytování veřejných služeb a rozhodování posiluje pozitivní vazby a interakce mezi zaměstnanci veřejné správy a veřejností.

Cílem naší práce je přiblížit etiku, její historii, etický kodex a jeho využití v praxi. Z dostupných organizací v našem regionu Orava jsme si vybrali státní organizaci – Policejní sbor v Dolním Kubíně. Součástí naší práce je také dotazník, který se nachází na konci práce a zpracovali jsme ho za účelem získat informace v dané problematice.

Etika a morálka

Slovo etika pochází z řeckého slova „éthos“, které má dvojí význam, protože se vztahuje:

1. na viditelné chování lidí navenek,
2. na myšlení, cítění, vůli a charakter konkrétního člověka.

Pojem etika použil poprvé Aristoteles (4. století př. n. l.) jako označení pro analýzu lidského chování. „Etika tedy není nějakým moralizováním se zdviženým ukazováčkem, ale zkoumá, proč v určitých situacích lidé jednali tak či onak.“

Každá etika věří, že existuje dobro a je možné ho poznat, věří v lidskou sounáležitost stejně jako v důstojnost každého člověka, uznává svobodu i odpovědnost všech lidských činů.

Morálku lze charakterizovat jako souhrn kladných hodnot, které uznáváme a o které se v lidském životě snažíme. Jsou to také pravidla, jež nás vedou ke kladným hodnotám a vyvolávají v nás varování před špatnými skutky. Etika nejen zkoumá, co je morálka, ale navíc usiluje vést člověka k dobru. Etika zkoumá morálku a hledá obecný princip, který by člověku ukazoval, o co se má v životě snažit, co má dělat, jak se chovat k ostatním lidem. Také si musíme uvědomit, že nelze mluvit jen o jediné etice. O morálce lze uvažovat z různých filozofických perspektiv. Morálka je – jak zdůrazňuje i americký autor A. Etzioni – méně nákladným a méně donucujícím regulativem chování než pravidla regulace zavedená státem a s tím související sankce.

Etika zlatého pravidla

„Zlaté pravidlo – jako základní morální pravidlo – vyjadřuje všeobecnou vzájemnost a morální rovnost a zároveň klade určitý morální nárok na člověka jako osobnost.“

Zlaté pravidlo (regula aurea) je prastarým kritériem posuzování správného jednání, které bylo známo mnoha asijským a evropským kulturám již v dávných dobách. Jeho kořeny sahají až do období před Kristem, samotný pojem se vyskytuje až v 16. století. Základní morální pravidlo se v dějinách etiky objevuje v negativní nebo v pozitivní formulaci.

Obrázek 1 Rozdělení formulace

Toto pravidlo nám nic neříká o závazném obsahu nějakého jednání, ale je pouze nástrojem ověření jeho správnosti. Z hlediska podnikatelské etiky je zlaté pravidlo (v negativní formulaci) vhodné zejména pro regulaci chování v oblasti mezilidských vztahů. Jeho podstatou je myšlenka, že nikomu nesmíme způsobovat činnosti, které by byly namířeny proti jeho štěstí a blahu.

Morálka

Deseti základními morálními požadavky se nejprve seznámil izraelský lid a později všichni křesťané. Pro křesťany získalo poselství Boha nový význam tím, že Bůh poslal svého syna, aby vykoupil lidské hříchy. Ježíš se stal pro každého křesťana symbolem lásky a morálky. Morálka není tak stará jako historický vývoj člověka. Zatímco lidé žili v kmenech, jejich společné rodové pouto nedávalo vznik podnětům k morálním úvahám. Každá bytost závisela na rodu, stejně jako život rodu závisel na přízni přírodních podmínek. Jelikož neexistovala svoboda volby, nebyl vlastně ani žádný morální problém.

Člověk žil v harmonii s přírodou, nemohl žít jinak, neměl na výběr, nebyl svobodný. Až později, když člověk začal snít o dokonalejším životě, naučil se kriticky hodnotit daný stav společnosti a sebe v ní. Vzniká napětí mezi tím, co je, a tím, co má být, tedy morálka.

Morálku můžeme charakterizovat jako souhrn kladných hodnot, jimiž se řídíme a o které se v našem životě snažíme. Jsou to také normy, které nás vedou ke kladným hodnotám a ukládají nám chránit se před zlými skutky. Nedostatek či opak kladných morálních hodnot je typickým znakem lhostejnosti a zla v mezilidských vztazích.

Pohled do dějin podnikatelské etiky

Ekonomická činnost jako předmět morálního hodnocení má dlouhou tradici. Antičtí myslitelé považovali ekonomickou činnost za součást celkového způsobu života, proto v antice nelze mluvit o podnikání v moderním smyslu. Ve středověké společnosti bylo podnikání považováno za morálně nepřijatelné.

Antická etika

Za prvního zakladatele ekonomie je považován řecký filozof a přírodovědec Aristoteles. Byl ostrým kritikem podnikání týkajícího se obchodní a výměnné činnosti. Výměnu statků a služeb uznával jen do té míry, pokud slouží k doplnění přirozené soběstačnosti. Podle Aristotela peníze nesmí být cílem samy o sobě, navíc nesmí sloužit ke zbohatnutí. Kritizoval bezmezný růst bohatství prostřednictvím spekulativního podnikání s penězi, což znamená zisk z úroku. Pozdější vznik velkoprůmyslu, spojený se změnou chápání etiky a práva, přinesl i změny v oblasti etiky. Aristotelovy názory ovlivňují etiku dodnes.

Středověká etika

„Středověká hospodářská etika vycházela z předpokladu, že vybírání úroku narušuje společenské, sociální a morální normy. Čas je podle této etiky veřejným statkem, patří všem a všichni lidé ho od Boha dostali ve stejné míře. Kdo vybíral úrok, byl morálně odsuzován jako lichvář, protože požadoval po lidech platit za Boží dar.“

Úrok byl povolen jen tehdy, když půjčka mohla zmírnit nouzový stav. Nákup na úvěr, který je nejdůležitějším faktorem moderní ekonomiky, ve středověku téměř nebyl možný, protože zdražování zboží prostřednictvím úroku bylo zakázáno. Ve středověké morálce platil církevní zákaz půjčovat peníze s úrokem. Tento zákaz měl restriktivní vliv na rozvoj ekonomického života dvojím způsobem: jednak bránil tvorbě investičního kapitálu a zároveň blokoval motivaci k spoření.

Vrcholným představitelem středověké filozofie byl Tomáš Akvinský. Považoval hromadění majetku a podnikání zaměřené na zisk nad rámec uspokojení nejnutnějších potřeb za hřích, za něco nečistého, protože jej podněcovaly morálně nežádoucí vlastnosti jako chamtivost a ziskuchtivost.

Více porozumění pro obchod a hospodářství měl Ján Kalvín. Uznával význam kapitálu pro hospodářský rozvoj a připouštěl možnost využití úrokových výnosů pro ekonomickou činnost. Kalvín a kalvinismus znamenají obecnou změnu pohledu na fungování ekonomiky ve společnosti i na morální normy spojené s ekonomickým chováním a celkovým životním stylem. Ekonomické chování se spojuje s novým typem etiky, tj. s morálkou povinností odvozenou z křesťanské víry a cnostmi zdrženlivosti odřeknutí, střídmosti a spořivosti. Dodržování těchto cností nebylo cílem samo o sobě, ale představovalo předpoklad spásy. Podle Kalvína je podnikání přímo spojeno s otázkou spásy duše nebo jejího zatracení.

Dalšími představiteli středověké etiky byli Martin Luther, Luis de Molina, Antonín z Florencie a Johannes Buridanus, kteří rovněž přispěli k této problematice svými názory.

Novověká etika

Na začátku novověku někteří filozofové dospěli k názoru, že cena zboží se netvoří podle mravní vůle jednotlivců, ale závisí na nabídce a poptávce na trhu. Tak přišli na objev mechanismu tvorby cen. Idea podnikání jako aktivity nejen hodné úcty, ale i chápána jako morální volba našla nejvýznamnějšího pokračovatele v Adamovi Smithovi.

„Smithova teorie morálky zdůrazňuje soucit, solidaritu a spravedlnost jako rozhodující ctnosti, které nejen udržují společnost pohromadě, ale přispívají i k jejímu rozkvětu. Tyto ideje přenesl i do svých úvah ohledně mechanismu fungování volného trhu. Důležité je proto ukázat, že původním Smithovým záměrem bylo chápat ekonomický život a morálku v jejich úzké souvislosti a provázanosti.“

Teorie A. Smitha dlouho podporovala optimistické chápání hospodářské etiky. Podle ní bylo nutné, aby člověk zasahoval do mechanismu trhu. Pro podnikatelskou etiku je inspirativní Smithovo rozlišení ctností spravedlnosti a dobročinnosti. Dobročinnost je pro něj dobrovolná, neboť nezpůsobuje žádné negativní důsledky. Jinak je tomu u ctnosti spravedlnosti. Obchodník mohl do ceny započítat pouze náklady na suroviny a mzdu za práci, včetně vlastní mzdy. Vyšší poptávku po svém zboží nesměl využívat ke zvyšování cen.

Mezi významné představitele novověké etiky patřili i Max Weber a Immanuel Kant.

Podnikatelská etika

Stejně jako u jiných filozofických otázek neexistuje ani u podnikatelské etiky jednotná, všeobecně uznávaná definice. Podnikatelskou etiku lze definovat jako „odvětví etiky, které zkoumá etická pravidla a principy v obchodním kontextu; různé morální a etické problémy, které mohou při podnikání vzniknout, a všechny povinnosti a závazky týkající se osob zapojených do podnikání“.

Původ a rozvoj podnikatelské etiky jako vědní disciplíny

Podnikatelská etika vznikla a začala se rozvíjet koncem 60. let v USA, kde nahradila tradici označovanou jako „sociální odpovědnost“. Novým impulzem pro rozvoj podnikatelské etiky byly 80. léta. Po USA zaznamenáváme rozvoj podnikatelské etiky také v Evropě. V některých zemích, jako např. v Anglii, Belgii, Německu a dalších, vznikla centra pro výzkum etiky v podnikání a pořádají se různé konference věnované této problematice.

„Rozšířením podnikatelské etiky do Evropy a jejím konstituováním jako akademické disciplíny se problematika vztahu morálky a podnikání přesunula do institucionální roviny a předmětu podnikatelské etiky byla přikládána stejná důležitost jako ostatním ekonomickým disciplínám.“

Status, povaha a předmět podnikatelské etiky

Podnikatelská etika je pojem, který lze chápat jednak jako teoretickou disciplínu, jednak jako praktickou činnost. Tato etika představuje diskurz o tom, jak by mělo podnikání být, jakými pravidly by se mělo řídit, jaké hodnoty by měly stát v jeho základu.

Status podnikatelské etiky – Z hlediska svého statusu patří podnikatelská etika k aplikovaným etikám. Společným znakem aplikovaných etických disciplín je zaměření na konkrétní problémy, s nimiž se setkávají jednotlivci a profesionální týmy v jednotlivých oblastech, a také přístup k řešení těchto problémů. V rámci tohoto statusu lze podnikatelskou etiku charakterizovat jako hraniční disciplínu, která úzce souvisí se spoluprací s odborníky z podnikatelské praxe.

Povaha podnikatelské etiky – Podnikatelská etika patří svou povahou k normativním disciplínám. Jejím cílem je zodpovědět otázku, proč morální normy jsou závazné pro jednání lidí, jakož i zdůvodnit normy a poskytnout důkaz pro žádoucí formy chování.

„Podstatou je proces zdůvodňování, vypracování argumentů, hledání oprávnění pro normy a hodnoty, jimiž by se mělo podnikání řídit na různých úrovních.“

Povaha podnikatelské etiky zároveň reguluje uspořádání vzájemných vztahů v podnikání a souvisí s objasněním toho, o co v podnikání jde, jaký je jeho účel a smysl a jakým potřebám má sloužit.

Předmět podnikatelské etiky – Předmětem podnikatelské etiky je zkoumat oblast podnikání z normativ