Euroval: finanční záchranné mechanismy eurozóny

Historický vývoj

Euroval se začal vyvíjet spolu s hospodářskou krizí. Výsledkem nedodržování pravidel bylo, že Řecko jako první země se dostalo do problémů tím, že finanční trhy již nebyly ochotné půjčit Řecku za rozumné úrokové sazby. Jiné země by byly nuceny šetřit a pokud by to nedokázaly, zkrachovaly by.

Evropští politici a ECB začali zemi jakoby zachraňovat, nejprve tvrdili, že Řecko dokáže samo platit své dluhy, pak že bude potřebovat 30 mld. eur, poté 60 mld. eur a nakonec se dohodli na tom, že ostatní země eurozóny mají Řecku poskytnout půjčku ve výši 110 mld. eur, a to i přes to, že bylo jisté, že Řecko to nedokáže splatit. Slovensko se této půjčky Řecku nezúčastnilo. Po čase se zjistilo, že i jiné země mají problém s financemi. Na základě těchto krizí v zemích se Evropská unie rozhodla pomoci těmto zemím prostřednictvím eurovalu.

Známé jsou:

• první euroval – EFSF – Evropský fond finanční stability,
• druhý euroval – EMS – Evropský mechanismus stability,
• dočasný euroval,
• trvalý euroval.

První euroval

„EFSF, tedy první euroval, vznikl 9. května minulého roku (2010) jako státy eurozóny účelově založený subjekt na boj proti dluhové krizi. EFSF může získávat zdroje na poskytování půjček zemím eurozóny s finančními problémy vydáváním dluhopisů nebo jiných dluhových nástrojů na trhu. Euroval může být při půjčkách zadluženým státům kombinován také s půjčkami z Evropského finančního stabilizačního mechanismu (EFSM), který je krytý zdroji z rozpočtu Evropské unie, a také s půjčkami od Mezinárodního měnového fondu (MMF).“[1]

[1]http://udalosti.noviny.sk/politika/11-10-2011/euroval-vynoveny-euroval-ma-refinancovat-aj-banky.html

Druhý euroval

„Evropský stabilizační mechanismus, Evropský mechanismus stability; neformálně: euroval 2, trvalý/permanentní euroval, trvalý/permanentní evropský záchranný mechanismus, trvalý/permanentní záchranný mechanismus eurozóny; slov. zkratka EMS; angl. European Stability Mechanism, skr. ESM) je stálý krizový mechanismus na zabezpečení finanční stability eurozóny jako celku, který má být aktivován v nezbytných případech od roku 2013. Byl založen smlouvou podepsanou členskými státy eurozóny 11. července 2011, která by měla být ratifikována do konce roku 2012. EMS nahradí současný Evropský nástroj finanční stability a evropský finanční stabilizační mechanismus, tedy tzv. euroval 1.“[2]

[2] http://tema.aktuality.sk/europsky-mechanizmus-pre-stabilitu-euroval/2/

Dočasný euroval

Byl přijat v srpnu 2010. Lídři 27 zemí Evropské unie se na summitu dohodli na rozšíření Evropského fondu finanční stability (EFSF), tedy dočasného eurovalu, a na rekapitalizaci bank. Jde o konkrétnější kroky, než přinesl předchozí summit, ale stále nejde o definitivní plán na vyřešení dluhové krize. Záchranný fond eurozóny by měl pomocí pákového efektu získat „palebnou sílu“ ve výši zhruba jednoho bilionu eur, aniž by se navyšovaly současné záruky od členských zemí. Ty dosahují výše 780 miliard eur a EFSF má díky nim reálnou úvěrovou kapacitu 440 miliard eur.

Podrobnosti a použité metody navýšení záchranného fondu by měli dopracovat ministři financí na svém listopadovém zasedání. Z původní efektivní úvěrové kapacity EFSF 440 miliard eur by po plánované pomoci zmíněným třem zemím mělo zůstat k dispozici 250 až 275 miliard eur. Konkrétní částka bude známá až po dohodě o druhé záchranné půjčce Řecku. Navýšení eurovalu by se mohlo dosáhnout dvěma různými způsoby, které je možné i kombinovat. Jednou z možností je zřízení zvláštního investičního nástroje (Special Investment Purpose Vehicle) s účastí soukromých a vládních investorů, jako jsou Čína a země Blízkého východu, kteří by nakupovali dluhopisy problémových zemí eurozóny. Současně by EFSF nově vystavoval záruky kryjící jen část dluhů těchto zemí.

Trvalý euroval

Dalším pokračovatelem má být Evropský stabilizační mechanismus (ESM), tedy nový trvalý euroval. Smlouvu o založení tohoto permanentního eurovalu, který má být jakýmsi evropským měnovým fondem, členské státy eurozóny podepsaly v červenci tohoto roku, ratifikována by měla být do konce roku 2012. V něm se mají země kromě záruk účastnit také reálnými vklady.

„Lídři eurozóny budou během summitu Evropské rady na konci týdne jednat také o možnosti posílení úvěrové kapacity trvalého eurovalu (ESM, pozn. red.) a to sloučením se zbývajícími prostředky v dočasném fondu (EFSF). K dispozici by tak mělo být 750 miliard eur. Trvalý euroval má v současnosti stanovený limit 500 miliard eur.“[3]

[3] http://www.euractiv.sk/ekonomika-a-euro/clanok/lidri-budu-rokovat-o-navyseni-trvaleho-eurovalu-018725

Podnikatelský sektor

„Podnikáním se rozumí soustavná činnost vykonávaná samostatně podnikatelem na vlastní účet a nebezpečí za účelem dosažení zisku.“[4]

[4] MRAČKO, Miroslav 2011. Obchodní zákoník. Bratislava: Epos, 2011. 174 s. ISBN: 978-80-8057-920-3. s.14.

Podnikatelem může být:

1. osoba zapsaná v obchodním rejstříku,
2. osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění,
3. osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů,
4. fyzická osoba, která vykonává zemědělskou výrobu a je zapsaná do evidence podle zvláštního předpisu.

Podnikat lze jako fyzická osoba:

• fyzická osoba nezapsaná v obchodním rejstříku,
• fyzická osoba zapsaná v obchodním rejstříku.

Fyzické osoby podnikají zejména jako živnostníci. Živnostenské podnikání se řídí zákonem č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání. Všeobecné podmínky pro získání živnosti jsou: dosažení věku 18 let, právní způsobilost a bezúhonnost.

Rozlišujeme dva základní druhy živností:

• Ohlasovací živnosti – Jedná se o činnosti, které podnikatel může vykonávat na základě živnostenského listu, o který požádá živnostenský úřad ohlášením.

Ohlasovací živnosti mohou být:

• řemeslné – podmínkou provozování je odborná způsobilost získaná vyučením v oboru,
• vázané – podmínkou provozování je odborná způsobilost získaná jinak,
• volné – znamená, že pro ně není jako podmínka provozování stanovena žádná odborná ani jiná způsobilost, vyžadují se pouze všeobecné podmínky provozování živnosti (věk 18 let, způsobilost k právním úkonům a bezúhonnost).

• Koncesované živnosti – „Mezi koncesované živnosti se řadí náročnější činnosti, jejichž povolování vyžaduje splnění určitých dostatečných podmínek. Zvláštní podmínkou je spolehlivost, která se posuzuje ve vztahu k předmětu podnikání, s ohledem na ochranu života, zdraví, majetku a veřejných zájmů.
  Koncesované živnosti lze vykonávat pouze na základě udělení koncese živnostenským úřadem. Podnikatel, který má zájem o provozování koncesované živnosti, musí požádat příslušný živnostenský úřad o vydání koncesní listiny (koncese), přičemž v žádosti uvede všechny potřebné záležitosti jako v ohlášení.“[5]

[5]http://www.akopodnikat.sk/index.php?option=com_content&task=category&sectionid=3&id=19&Itemid=34

Slovensko a ostatní země eurozóny a EU

Slovenská republika přijala dočasný euroval. Byl přijat 20. srpna 2010. Celková kapacita fondu byla 250 mld. eur. Omezená platnost do roku 2013. Slovensko ručí částkou 4 371 000 000 EUR (třetina ročního rozpočtu).

Problematičtější země EU

Tabulka 1 Problematičtější země EU

Zdroj: vlastní tabulka

„Tyto státy vykazují v rámci zemí eurozóny jedny z největších dluhových zatížení. K tomu se ještě přidává slabý bankovní sektor. Španělské banky jsou například velmi angažované v Portugalsku. Bankrot Portugalska by znamenal konec mnoha španělských bank, což by naopak položilo Španělsko.

Itálii by v důsledku těchto turbulencí nikdo nepůjčil ani euro, což by opět vyústilo v její default. Ale pokud bychom se podívali ještě dál, tyto obří problémy eurozóny by vedly k tomu, že investoři nechtějí půjčovat mnoha dalším zemím. Belgie nebo Francie také nejsou příliš přesvědčivé, alespoň co se týče výše dluhu. Problémy by mohlo mít i Rakousko, jehož bankovní sektor je angažovaný ve východní Evropě, což investoři vždy považují za riziko.“[6]

[6] http://finweb.hnonline.sk/tema-tyzdna-128/bez-eurovalu-by-padli-aj-najvacsie-krajiny-486850

Lídři eurozóny se rozhodli záruky zvýšit na bezmála 780 mld. eur, což by mělo zajistit původně zamýšlenou efektivní úvěrovou kapacitu nástroje na úrovni původně zamýšlených 440 mld. eur. Dodatek již počítal také s účastí Estonska a podíl záruk Slovenska na navýšeném eurovalu by měl dosáhnout 0,99 %, tedy 7,728 mld. eur.

Tento dodatek schválila i slovenská vláda. Ještě dřív, než byl ratifikován ve všech členských zemích v parlamentech, se evropští lídři na summitu koncem července v Bruselu dohodli, že euroval potřebuje nejen zvýšit kapacitu, ale také kompetence. Sepsali proto druhý dodatek k rámcové smlouvě o EFSF, který má nahradit ten původní a kromě uvedeného zvýšení kapacity počítá i s rozšířením kompetencí. Má jít o možnosti poskytovat půjčky na refinancování bank, skupování dluhopisů a podobně.

O podporu z eurovalu dosud požádaly dvě země, a to Irsko a Portugalsko. Podpora Irsku byla schválena v listopadu 2010 v celkovém objemu 85 mld. eur. Podíl eurovalu na této pomoci představuje 17,7 mld. eur, zbylé prostředky pocházejí z národních zdrojů Irů, Mezinárodního měnového fondu, zmíněného EFSM a menší podíly jsou i formou bilaterálních půjček Velké Británie, Dánska a Švédska. Prvních 3,6 mld. eur EFSF do Irska převedl v únoru tohoto roku.

Program pro Portugalsko byl schválen v dubnu tohoto roku (2011). Jeho výše představuje 78 mld. eur, přičemž tato částka byla proporcionálně rozdělena po 26 mld. eur mezi EFSM, euroval a MMF. Na přelomu června a července 2011 EFSF posílal Portugalcům na krytí dluhové služby ve dvou tranších už téměř šest mld. eur.

Další půjčka Řecku. Ta však byla na jednání evropských lídrů podmíněna především splněním reformních a fiskálních podmínek, k nimž Řecko zavázaly mezinárodní instituce. To, zda si Řekové plní domácí úkoly a mohou získat další půjčku, zkoumá v současnosti tým lidí z Evropské komise, Evropské centrální banky a MMF. První půjčka, kterou Řekové dostali, měla pouze formu bilaterálních úvěrů od jednotlivých zemí eurozóny a nebyla ještě součástí EFSF. Na této půjčce se Slovensko nezúčastňovalo. Potenciální nový řecký program je navržen ve výši 109 mld. eur na další tři roky. Zúčastnit by se měl i soukromý sektor částečným odpisem dluhu.